Primus et Felicianus
| 9. června, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | století neznámé |
| Patron: | lázní |
| Atributy: | důtky, šelmy, meč, palma, řetěz; časté je znázornění jejich mučednictví (prorážení rukou, lití olova do úst) |
ŽIVOTOPIS
O narození a mládí těchto bratrů nejsou uváděny žádné podrobnosti. Podstatný byl jejich život po poznání evangelia. Žili jako horliví křesťané, šířili víru, navštěvovali a povzbuzovali vězně. Ve vysokém věku byli zajati a mučeni v Nomentu (Mentaně) u Říma, kde skončili život stětím.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
MUČEDNÍCI DOSVĚDČUJÍ CENU VÍRY
Oba patřili ke vznešeným Římanům a byli rodnými bratry. Křesťany se stali, když bylo Feliciánovi asi 50 let. Od té doby se horlivě snažili přivádět k víře další Římany. Milovali Krista a nebáli se kvůli němu riskovat svůj život. Navštěvovali žaláře, jak mohli pomáhali vězňům a poskytovali jim útěchu.
Národní a státní život byl proniknut a ovládán modloslužbou a byl pod vlivem pohanských kněží. Ti se častěji vymlouvali, že jejich bohové mlčí, protože jsou rozhněváni křesťany. A podobně se na křesťany svádělo mnoho nehod a neštěstí, které na lid doléhaly. Křesťané byli zatýkáni a předváděni před modly, aby jim obětovali, zřekli se tak pravého Boha a smířili se s modlami. Protože nepomáhaly výhružky, byli vězněni a mučeni.
Kupodivu bratrům Primusovi a Feliciánovi se dařilo žít horlivě podle víry asi 30 let, než byli zatčeni a předvedeni před pohanského soudce. Feliciánovi již údajně bylo 80 let, ale to nijak neoslabovalo nenávist proti němu. Oba bratry obžalovali jako křesťanské čarodějníky a bezbožce. Za Diokleciána byli odvedeni do žaláře a vězněni v okovech do krutého výslechu, při němž je nutili obětovat modlám. Ve vězení radostně chválili Boha, že jim bylo dopřáno pro jeho jméno trpět, modlili se o dar vytrvalosti a dostatek sil až do konce.
Při výslechu odpovídali, že obětují výhradně živému Bohu a nikdy se nebudou klanět dřevěným a kamenným bohům. Byli mláceni a bičováni. Pro svou nezlomnost ve věrnosti k víře byli přemístěni do vězení ve 25 km vzdálené Nomentě. Tam je vyslýchal císařský náměstek Promotus. Neměl však většího úspěchu ani když bratry rozdělil. Staršího statečného Feliciána dal proto natáhnout na skřipec a zbít bičíky s olověnými kuličkami. Byl to trest vyhrazený otrokům. Pak ho dal ve vězení přivázat nebo přibít na sloup, aby visel bez úlevy. On se však modlil.
Soudce se zatím soustředil na Primuse a tvrdil mu, že jeho bratr už císařských rozkazů poslechl a vzdal poctu bohům. Touto lží chtěl mladšího snadněji zviklat, ale ten jeho slovům nevěřil a odpověděl, že po tolika letech věrnosti Kristu se Felicián na sklonku života nevěrným nestane. Řekl též, že je sice nechal oddělit fyzicky, ale jejich duše jsou jednotné a on vnímá bratrovo varování. Když ho soudce dal ztlouci, zdůraznil, že svou mocí může ničit jen jeho tělo, ale nad duší moc nemá.
S výhružkami po něm znovu chtěli, aby obětoval, že pak bude omilostněn. Primus se nedal svést a za to byly jeho útrapy zvětšovány ohněm. Za jeho modlitby byl přiveden Felicián, aby byl svědkem jeho muk. Primovi prý do úst mělo být lito tekuté olovo. Bratry, kteří se přes všechno úsilí trýznitelů nepodvolili, nařídil soudce odvést do divadla a dát na pospas dravé zvěři. Vypuštěné šelmy jim však neublížily a zázračné zachování obou starců mělo za následek, že se velké množství diváků obrátilo. Promotus se snažil vzít situaci do svých rukou tím, že nařídil okamžité useknutí hlav obou bratrů.
Věřící z Nomenta těla mučedníků zabalili a uctivě pohřbili. Později byl nad jejich hrobem postaven kostel. Jejich ostatky, jak je doloženo, byly přeneseny do Říma za papeže Teodora I. kolem roku 645. Jím také byly uloženy v kostele San Stefano Rotondo vystavěném v V. století. Jedná se o rotundu ležící jižně od Kolosea, ukrytou v parku obklopeném zdí, v blízkosti nemocnice del Celio.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Mučedníci dosvědčují, jakou cenu má víra. Jednám podle její ceny ve svém životě i já? Rozhodnu se, co vše pro upevnění víry začnu dělat! Může jít o častější účast na mši svaté, o návštěvy kostela, duchovní četbu a jiné. Jako nejvhodnějším začnu...Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával svatému Primusovi a Feliciánovi sílu, aby hlásali tvé slovo, sloužili vězněným a pak pro víru v Krista i statečně snášeli utrpení a v mučednické smrti dosáhli vítězství; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom Tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ephræm Syrus, diaconus et doctor Eccl (378); Primus et Felicianus (století neznámé); Columba seu Colum Cille (asi. 597); Iosephus de Anchieta♦ (1597); Anna Maria Taigi♦ (1837); Diomedes, m. in Bithynia (s. inc.); Vincentius, m. in Aquitania (s. IV in.); Maximianus, ep. Syracusan. (594); Richardus, ep. Andrien. (s. XII ex.); Robertus Salt♦ (1537); Iosephus Imbert♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský