blah. Josef de Anchieta

Iosephus de Anchieta

9. června, připomínka
Postavení:	kněz, misionář TJ
Úmrtí:	1597

ŽIVOTOPIS

Narodil se 19. 3. 1534 v San Cristobal na ostrově Tenerifu z Kanárského souostroví při severozápadním pobřeží Afriky. V portugalském městě Coimbre studoval na univerzitě logiku a 1. 5. 1551 vstoupil do jezuitského řádu. Měl zájem o působení v misiích, ale zároveň měl zdravotní potíže. Po dvou letech ho představení poslali do brazilských misií k zotavení i k další přípravě na povolání.

V brazilském přístavu Bahia přistál 8. 7. 1553 a po roce se s jezuitou Manuelem de Nobrega vydal na jih. V Piratininga založili misijní středisko se seminářem, které nazvali po apoštolu Pavlovi. Pozvolna kolem něj vyrostlo velké město a převzalo pojmenování, které dali jezuitští zakladatelé své komunitě, Sāo Paulo.

Josef de Anchieta v nové jezuitské škole vyučoval domorodce z kmenů Tupí a Guaraní i děti portugalských kolonizátorů gramatiku. Pečlivě se seznamoval s místní řečí a sepsal v ní potřebné příručky. Stal se jedním z nejvýznamnějších spisovatelů, básníků, jazykozpytců své doby. Sepsal pro domorodce slovníky a učebnice gramatiky.

Provinciál Nobrega ho v r. 1563 pozval na mírové jednání mezi Portugalci a divokými Tamoyos, kteří za podpory francouzských kalvínců-hugenotů napadali kolonii sv. Vincence. Po dlouhém jednání byl nějakou dobu rukojmím lidožroutů. Přitom tam v zajetí složil v latině jednu dlouhou báseň o Panně Marii, kterou psal do písku a učil se ji zpaměti. Byla o 2900 verších.

O tři roky později přijal kněžské svěcení. V dalším roce 1567 se s otcem de Nobregem podílel na založení města Rio de Janeiro. Pak byl 10 let představeným misie sv. Vincence a působil mezi domorodými Tapuyas. Od roku 1578 byl 8 let brazilským provinciálem.

Posledních 11 let strávil poblíž východního pobřeží ve středisku Reritiba, v komunitě Sv. Ducha. Pracoval na misijní i civilizační práci mezi kočovníky z pralesa, které učil usedlému křesťanskému životu. V 63 letech zemřel v Reritibě.

Papežem Janem Pavlem II. byl 22. 6. 1980 prohlášen za blahoslaveného.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ephræm Syrus, diaconus et doctor Eccl (378); Primus et Felicianus (století neznámé); Columba seu Colum Cille (asi. 597); Iosephus de Anchieta^♦ (1597); Anna Maria Taigi^♦ (1837); Diomedes, m. in Bithynia (s. inc.); Vincentius, m. in Aquitania (s. IV in.); Maximianus, ep. Syracusan. (594); Richardus, ep. Andrien. (s. XII ex.); Robertus Salt^♦ (1537); Iosephus Imbert^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský