Barnabas, Apostolus
| 11. června, památka | |
| Postavení: | apoštol |
| Úmrtí: | kolem r. 61 |
| Patron: | tkalců, bednářů; Milána a Florencie; ochránce proti sporům, padajícímu kamení, krupobití a záštita proti smutku |
| Atributy: | kamenování, olivová ratolest, někdy se vyskytuje i kniha |
ŽIVOTOPIS
Do Jeruzaléma přišel, aby se učil Starému zákonu. Poznal tam i zákon Ježíše Krista a zařadil se mezi jeho učedníky. Svůj statek prodal a peníze dal apoštolům na rozdělení pro chudé věřící. Byl plný Ducha svatého a víry. Ujal se Pavla po jeho obrácení a uvedl jej k apoštolům. Evangelium kázal v Antiochii, odkud Pavla provázel na jeho 1. apoštolské cestě a s ním zakládal křesťanské obce. Účastnil se jeruzalémského sněmu kolem r. 50 a hovořil na něm hned po Petrovi. S Markem pak odešel na rodný ostrov Kypr, kde podle ústního podání byl r. 60 - 62 židy kamenován a pak snad upálen.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
"MUSÍME PROJÍT MNOHÝM UTRPENÍM, NEŽ VEJDEME DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ" (Sk 14,22).
Pocházel ze židovské levitské rodiny na ostrově Kypru, a protože úzce spolupracoval s apoštoly a jeho činnost byla v prvotní církvi velmi významná, je mu přiznáván titul apoštola. Původně se jmenoval Josef a jméno Barnabáš, znamenající "Syn útěchy", mu dali apoštolové pro jeho povahu a vliv na okolí. Do Jeruzaléma přišel zřejmě za vzděláním. Dle některých byl mezi 72 učedníky, o nichž hovoří evangelium, ale není to nikde doloženo a považováno je to víc jen za domněnku. Vedle schopnosti utěšovat měl prý i jasnovidecké charisma.
Častěji o něm čteme ve Skutcích apoštolských, které ho představují již ve 4. kapitole. Píše se tam také, že "měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly" (Sk 4,37). Můžeme říci, že se pak zařadil mezi největší misionáře a Skutky ap. o něm dále říkají: "Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry; a tak bylo mnoho lidí přivedeno k Pánu" (Sk 11,24). Prvním jeho působištěm je jmenována Antiochie, kde víru začali šířit věřící utečenci z Jeruzaléma, a jeruzalémští zástupci církve do onoho syrského velkoměsta s důvěrou vyslali Barnabáše. Ten se stavil v Tarsu pro obráceného Saula, za něhož se dříve u apoštolů přimlouval a vzal ho s sebou. V Antiochii po celý rok hlásali radostnou zvěst a vyučovali velké množství lidí, jak je psáno ve Skutcích.
Z Jeruzaléma přišli do Antiochie proroci s Agabusem, který pod vlivem Ducha sv. předpověděl, že ve světě nastane hlad. Antiochijští věřící kvůli tomu poslali k rukám církevních představených v Jeruzalémě sbírku po svých dvou misionářích. Ti se po splnění svěřeného úkolu vrátili s Janem zvaným Marek zpět. Asi pak v Antiochii nepobyli dlouho, protože ve 13. kap. Skutků se uvádí, že Duchem svatým byli posláni za dalším misionářským dílem do Seleukie a odtud na Kypr. Boží slovo zvěstovali v Salaminách, pak prošli ostrovem do Pafu, kde měli konflikt s kouzelníkem. Pavel po vítězství nad ním převzal iniciativu a i v Písmu se od té doby dostává Pavlovo jméno před Barnabáše. Snad v této souvislosti je zdůrazňována Barnabášova ctnost pokory. Změna přednosti vadila jen Markovi, který se z Pamfýlie vrátil, zatím co druzí dva spolu pokračovali přes Taurské pohoří do Pisidie a Ikonie. Šlo o obtížné hlásání evangelia s úspěchy, protiřečením a pronásledováním.
V lyakonském městě Lystře zažili i kuriózní případ, když po uzdravení ochrnutého, obyvatelé začali Barnabáše jako staršího a majestátního považovat za boha Dia a hlavního přednášejícího Pavla za posla bohů, Herma. Oba se tomu museli hodně bránit, vždyť kněz Diova chrámu dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidem apoštolům obětovat. Ti dva roztrhli svůj oděv a volali: "Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto smrtelných věcí obrátili k živému Bohu ..." (Sk 14,15). Do toho přišli židé, kteří apoštoly začali pronásledovat v předchozích městech, a přiměli místní obyvatele ke společnému kamenování Pavla. Po příchodu do Derbe se pak z první misijní cesty vrátili přes Lystru, Ikonium a Pisidskou Antiochii. Všude povzbuzovali učedníky a říkali jim: "Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království" (Sk 14,22). Při ustanovování starších šlo prý prakticky o svěcení kněží, případně biskupů, kteří po odchodu apoštolů vedli křesťanské obce.
Do Antiochie se vrátili asi r. 48. Tam narušovali klid lidé obrácení ze židovství, kteří chtěli, aby se věřící podrobovali i obřízce. Barnabáš s Pavlem se sice proti tomu postavili, ale to nestačilo. Byli s nimi vysláni poslové k apoštolům do Jeruzaléma. V Jeruzalémě se po jejich příchodu sešel apoštolský sněm, který definitivně rozhodl, že obrácené z pohanství netřeba nutit k zachovávání mojžíšského zákona s obřízkou. Rozhodnutí sněmu bylo pak v Antiochii přijato a obec dál vzkvétala.
Pavel se rozhodl vykonat druhou apoštolskou cestu po církvích Malé Asie. Pozval na ni zase Barnabáše, ale ten nechtěl jít bez bratrance Marka, se kterým Pavel nesouhlasil. Nedohodli se a Barnabáš odešel s Markem na Kypr, zatímco s Pavlem v r. 50 šel Silas. Nedorozumění apoštolů nebylo trvalé, ale poučuje nás, jak osobní důvody mohou narušovat i vztah charakterních lidí s nejvyššími ideály.
V listech z vězení se o Barnabášovi zmiňuje Pavel kladně, (srov. Kol 4,10n; Flm 24) jako o svém pomocníkovi (2Tim 4,11). Ze zmínky v 1. listě Korinťanům: "To snad jen já a Barnabáš jsme povinni vydělávat si na živobytí?" (1Kor 9,6) vyplývá, že před r. 57 zase spolu pracovali a Barnabáš byl korintským obcím znám.
O Barnabášových osudech mnohé údaje chybí. Historikové však pokládají za jisté, že kromě na Kypru hlásal evangelium i v Řecku. Některé pozdější životopisy uvádějí jako jeho působiště i Itálii, o čemž historikové silně pochybují. Je pravděpodobné, že Barnabáš zemřel mučednickou smrtí, podle staré tradice kamenováním a upálením v Salamině u Famagusty na Kypru, kde se nachází i jeho hrob.
Jeho ostatky byly vícekrát děleny. Mají je prý některá města v Itálii, dále Kolín a Andesch v Německu, Praha, Toulouse a Namur.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Mnoho věcí pro víru a její šíření se nám zdá těžkých a myslíme si, že to od nás Pán Bůh ani nechce. Dnešní světec oproti tomu nám říká: "Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království." Vezmu si to povzbuzení k překonávání překážek k srdci. Vždyť mám následovat Krista i křížovou cestou, chci-li podíl na jeho vítězství nad smrtí.Bože, Tys povolal svatého Barnabáše - plného víry a Ducha svatého - k apoštolské práci mezi pohany; probouzej i v nás vědomí, že nás voláš, abychom hlásali Kristovo evangelium slovem i životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Barnabas, Apostolus (kolem r. 61); Maximus, ep. Neapolitan (s. IV.); Ioannes a Sancto Facundo González de Castrillo (1479); Rosa Francisca Maria Doloribus (Maria Rosa) Molas y Vallvé (1876); Paula Frassinetti (1882); Bardo♦ (1051); Iolenta♦ (1298); Maria Schininá♦ (1910); Rembertus (888); Aleydis (1250); Parisius (1267); Stephanus Bandelli♦ (1450); Rosa Francisca Maria a Doloribus (Maria Rosa); Ignatius Maloyan♦, episcopus et martyr (1915)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský