sv. Růžena Molas y Vallvé

Rosa Francisca Maria Doloribus (Maria Rosa) Molas y Vallvé

11. června, připomínka
Postavení:	panna, zakladatelka kongregace
Úmrtí:	1876

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze španělského Reusu. Zvolila si cestu duchovního života s péčí o potřebné. V Tortose kongregaci "Služebnic Panny Marie Utěšitelky" (sester těšitelek) za účelem péče o děti a nemocné. Její život se stal evangelním obrazem Otcova milosrdenství. Je o ní psáno, že nejhrdinštější gesta konala s velkou jednoduchostí a přirozeností.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

„VŠE PRO SLÁVU BOŽÍ A DOBRO BLIŽNÍCH“

V tom byl základní postoj Růženy Molas připomínané tímto životopisem.

Narodila se 24. 3. 1815 v Reus u Tarragony v severovýchodním Španělsku do rodiny řemeslníků s malým obchodem. Její otec Josef Molas pocházel z Andalusie a matka Marie roz. Vallvé pocházela z Katalánska. Své dceři dali při křtu jméno Rosa, v překladu Růžena, s dalšími jmény Františka Marie Dolores. Vyrůstala s projevy zbožnosti a dobročinnosti. Po matce byla velmi empatická, s něžností se skláněla k druhým v jejich utrpení, které se s vynalézavostí snažila mírnit. Byla zároveň energická, podnikavá a dovedla houževnatě usilovat o to, co vnímala jako dobro podle evangelia. Kontemplativní modlitba v ní přerůstala do podoby služby potřebným.

V 17 letech její matka zemřela na choleru a Růžena se rozhodla pro vstup do kláštera, jenže její otec k tomu odmítl dát souhlas. Nakonec z domova odešla až ve 25 letech a připojila se k sestrám charitativního spolku (s názvem Corporación de Hermanas de la Caridad, někde v čes. překladu Dcer křesťanské lásky). Vynikala v pokorné službě nejchudším s často hrdinskou dobrotivostí. V roce 1841 v Reusu přijala hábit těchto sester a jako řeholní jméno Marie Růžena (Maria Rosa).

V červnu 1844 bylo město Reus obléháno a bombardováno vojskem generála Zurbana. Ještě se dvěma dalšími sestrami přešla palebnou linii a šla kleknout před generála s prosbou o mír pro svůj lid.

Marie Růžena byla v roce 1849, spolu s dalšími čtyřmi sestrami, poslaná na předměstí Tortosy v blízkosti pobřeží Středozemního moře za představenou Domu milosrdenství. Po svém příchodu našly 300 místních obyvatel ve špíně a bídě. Byli mezi nimi staří, nemocní i nejmenší děti. Po určitém čase začala řešit potřebu řádně ustanovených pravidel, která ve spolku či institutu, do něhož vstoupila, stále více postrádala. Proto v roce 1857 se s 12 spolusestrami obrátila na biskupa a nakonec dosáhla toho, že se staly základem nové kongregace s názvem „Služebnice Panny Marie Útěchy“ (Hermanas de Nuestra Señora de la Consolación – NSC). Účelem byla péče o děti a nemocné. Uznání bylo zdlouhavé. K formálnímu souhlasu došlo v roce 1868. „Decretum laudis“ obdržely tyto sestry nazývané také „těšitelky“ (NSC) v roce 1888, tedy po smrti zakladatelky Růženy. Formální schválení se uvádí v roce 1891 a konečné schválení konstituce provedl až papež Pius X. (1903-14).

Růžena Molas zřídila 17 nemocnic a rovněž školy a útulky pro chudé. Její sestry působí už nejen v Evropě, ale i v Jižní Americe, částech Afriky a Asie. Před nějakým časem, asi v době svatořečení zakladatelky, se uvádělo, že těchto sester je 796 v 84 domech.

Marie Růžena Molas odešla do Otcovy náruče v tento den, který v roce 1876 byl slavností Nejsvětější Trojice. Blahořečena byla 8. 5. 1977 papežem Pavlem VI. a svatořečena 11. 12. 1988 papežem Janem Pavlem II. v bazilice sv. Petra v Římě. Ten o ní mimo jiné při kanonizační slavnosti řekl: „Měla smysl pro realitu, který se zakládá nikoli na slovech, ale na skutcích a pravdě. Život této ženy zcela vyplněný láskou a bližními je prorockým posláním Božího milosrdenství. …Lidský svět se může stát více lidským pouze tehdy, když do vícevrstvých mezilidských i společenských vztahů vneseme ,milosrdnou lásku´, která je obsahem mesiášského poslání evangelia“ (Dives in misericordia 14).

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Žít pro Krista znamená žít pro dobro, protože on je nejvyšší Dobro. S vědomím toho můžeme chápat jednání Marie Růženy Molas (i dalších světců). „Ona měla srdce, plné pouze Boha; vše bylo důsledkem důvěrného a trvalého spojení s Bohem, který vládl jejímu životu, náklonnostem i každé její činnosti“ (z jejího životopisu na Dicastero delle Cause dei Santi).

Svým srdcem je vzorem i pro svatost každého z nás. Nejsnazší přeměna začíná vědomým spojením vlastního srdce s živým Srdcem Ježíše, přijímaným v Eucharistii. Proto se začnu na to soustředit.

Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Marie Růžena Molas ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Barnabas, Apostolus (kolem r. 61); Maximus, ep. Neapolitan (s. IV.); Ioannes a Sancto Facundo González de Castrillo (1479); Rosa Francisca Maria Doloribus (Maria Rosa) Molas y Vallvé (1876); Paula Frassinetti (1882); Bardo^♦ (1051); Iolenta^♦ (1298); Maria Schininá^♦ (1910); Rembertus (888); Aleydis (1250); Parisius (1267); Stephanus Bandelli^♦ (1450); Rosa Francisca Maria a Doloribus (Maria Rosa); Ignatius Maloyan^♦, episcopus et martyr (1915)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský