Iolenta
11. června, připomínka | |
Postavení: | vévodkyně, převorka OCist |
Úmrtí: | 1298 |
Atributy: | zobrazení se zjevením Ježíše korunovaného trním nebo i jako kněžna se třemi dětmi |
ŽIVOTOPIS
Narodila se v Uhrách na území dnešního Maďarska, pravděpodobně v Ostřihomi, mezi léty 1235 až 1244 jako dcera krále Bély IV. a byzantské princezny Marie Laskariny. Její křestní jméno Jolenta bývá také překládáno jako Helena. Měla sestry Markétu (pam. 18. 1.) a starší Kunigundu (pam. 24. 7.). Tou byla vychována na polském dvoře ve františkánském duchu. Roku 1256 se provdala za kališského knížete, o 35 let staršího Boleslava Pobožného. Prý kvůli neplnoletosti se od sestry na kališský dvůr stěhovala až o dva roky později. Se svým mužem se účastnila politického života a měla na něj dobrý duchovní vliv. Přiměla ho i ke spolupráci s duchovenstvem. Má se za to, že se přičinila o vznik fundací pěti františkánských klášterů a podobně o nadace pro klarisky v Zawichošči, cisterciačky v Oloboku a pro benediktiny v Mogilně.Měla tři dcery, z nichž se později dvě staly klariskami. A to Anna v mládí a Hedvika po smrti svého manžela Vladislava Lokietka. Třetí, nejstarší dcera Alžběta vychovala pro řeholní život čtyři její vnučky. Jolenta vstoupila ke klariskám v Hnězdně hned po smrti svého manžela v roce 1279, kde zůstala do konce života.
Udává se, že již jako manželka a matka prokazovala skutky blíženecké lásky, podporovala nemocné a chudé. Pak se přičinila o velkou podporu řehole, v níž vynikala pokorou.
K jejímu hrobu chodily na poutě zejména korunované osoby. Beatifikační proces začal po 333 letech, v roce 1631, kdy se uskutečnila i exhumace ostatků, ale blahořečení se uskutečnilo až v roce 1834, ačkoli 14. 6. 1827 byl její kult schválen papežem Lvem XII. Vliv na oddálení měla pruská vláda.
Barnabas, Apostolus (kolem r. 61); Maximus, ep. Neapolitan (s. IV.); Ioannes a Sancto Facundo González de Castrillo (1479); Rosa Francisca Maria Doloribus (Maria Rosa) Molas y Vallvé (1876); Paula Frassinetti (1882); Bardo♦ (1051); Iolenta♦ (1298); Maria Schininá♦ (1910); Rembertus (888); Aleydis (1250); Parisius (1267); Stephanus Bandelli♦ (1450); Rosa Francisca Maria a Doloribus (Maria Rosa); Ignatius Maloyan♦, episcopus et martyr (1915)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský