ct. Ivan

Ivanus

25. června, připomínka
Postavení:	poustevník
Úmrtí:	kolem r. 882
Atributy:	hůl, laň, poustevník s vousem a s kápí; některá zobrazení jsou s parohy či s křížem

ŽIVOTOPIS

Bývá uváděn mezi českými ochránci a stojí na úsvitě našich dějin jako hlasatel pravdy, že pro duchovní život je užitečné usebrání v tichu samoty. Úcta k Ivanovi je omezena na místo ve sv. Janu pod Skalou.

Nespolehlivost zpráv o něm vychází ze skutečnosti, že se zakládají na staroslověnské legendě O sv. Ivanu, známé v několika ruských opisech. Do ruského prostředí, v němž pro zajímavost jméno Jan znamená Ivan, se dostaly až prostřednictvím Kroniky světa, sepsané Polákem M. Bieleskim, a to opsáním z Kroniky české Václava Hájka z Libočan. Tato byla vydána r. 1541 a později označena za nespolehlivou. Osada "Svatý Jan pod Skalou" je vzdálena 6 km od hradu Karlštejna.

Ve vyprávěních se traduje, že existovala staroslověnská legenda O poustevníku Ivanovi již v X. století, jejíž originál se nedochoval. V roce 1598 se konala první pražská pouť, která měla svá pokračování. V záznamu B. Bridla je uvedeno, že při pouti v roce 1656 bylo u svátosti smíření a pak u sv. přijímání na tři tisíce lidí. Výmluvná jsou i různá uzdravení. Na kanonizační proces však nejsou žádné podstatné podklady.

Legendy se liší i v původu světce. Některé uvádějí, že pocházel z Haliče či ze Slezska, jiné z Chorvatska. Dle jedněch byl jeho otcem nitranský kníže Pribina, dle jiných a snad pravděpodobnějších to byl kníže Gostomysl ze slovanských Obodritů, který padl v r. 844 v boji s vojskem Ludvíka Němce za samostatnost.

Podle prof. Josefa Vašice pocházel Ivan z křesťanské rodiny, v níž Gostomysl měl s manželkou Alžbětou vedle syna Ivana ještě Sifrida a Evarda. Ivan se později dostal do benediktinského kláštera v Korveji v Sasku, kde se stal mnichem. Zatoužil pak po poustevnickém životě a příhodnou lesní samotu se vydal hledat na východ v době, kdy potulování mnichů bez příslušnosti ke konkrétnímu klášteru nebylo trpěno.

Ivan se usadil v údolí Berounky v Čechách. Podle některé legendy byl za jedné z německo-českých válek podezříván jako špión a varován křesťany, kteří ho navštěvovali, přečkal válku na jiném místě a po ní se vrátil. Podle Bergleovy rytiny z r. 1805 i příběhu zpracovaného V. Kašparem míval Ivan kázání pro větší okruh posluchačů. Dle jiných pramenů jako by byl neznámý až do doby setkání s knížetem Bořivojem, který byl pokřtěn sv. Metodějem. Když byl Bořivoj se svou manželkou Ludmilou na hradu Tetíně, vyjel si prý na lov a střelil laň, která svým mlékem živila poustevníka. Tak došlo k setkání, po němž byl Ivan pozván na hrad Tetín. Návštěva se uskutečnila snad hlavně proto, že ji Ivan chtěl využít k přijetí svátostí. Setkal se i s Ludmilou a jídlo i pití prý odmítl. Do jeho jeskyně ho doprovázel kněz Pavel a Ivan prý po něm poslal knížeti list, v němž uvedl svůj původ. Ve skále u Loděnického potoka žil údajně 42 let. Před smrtí měl Ivan dle legendy přání, aby Bořivoj dal později vystavět v místě jeho jeskyně kapli.

Bořivoj u jeskyně nechal postavit nejen kostel ke cti Jana Křtitele, Ivanova patrona a vzoru, ale i malý klášter, který obsadil dvěma kněžími, z nichž jeden měl být Ivanův žák Dobroslav. Později klášter převzali benediktýni. V roce 1661 byl postaven nový kostel a v něm uloženy ostatky objevené ve starém kostele v r. 1589. Výstavba kláštera s úpravou jeskyně byla dokončena v roce 1731. Té předcházela přestavba kostela. Ostatky prozkoumané antropologem prof. E. Vlčkem se týkají zejména robustního muže, který se živil rostlinnou potravou a žil ve vlhké jeskyni asi do 50 až 55 let. Vedle těchto ostatků, přisuzovaných Ivanovi, byly zjištěny ve skříňce částečné ostatky dalších dvou mužů.

Pod Ivanovou kapličkou je také sousoší, jak Ivan přijímá kříž z rukou sv. Jana Křtitele. Motiv se vyskytuje častěji a navazuje na legendu, v níž se Ivanovi zjevil Jan Křtitel, když chtěl Ivan odejít z tohoto místa, protože ho soužili zlí duchové. Jan mu prý řekl: "Chceš se stát zbabělcem v Kristově službě a nevíš, že já pro něho obětoval život?" Pak mu prý dal kříž se slovy: "Tímto křížem s ďáblem zacházej a přemůžeš ho!"

Poznámky:

Před nedávným časem se v tisku objevily informace týkající se Ivanovy jeskyně. Paní N. Komourková z Berouna v nich uvedla, že si chodívala lehat na Ivanovo kamenné lože a následně se jí ztratily bolestivé kloubní potíže. Pobyt v poustevníkově jeskyni prý pomohl více lidem při různých nemocech. Dále prý pomáhá z obětí černé magie sejmout negativní energii. Informace jsou převzaty bez záruky.

Protože Ivan nebyl blahořečen, není v martyrologiu, nemá být ani v kalendáři, přesto ho některé české kalendáře uvádějí pro jeho údajné působení v naší zemi a to je důvodem uvedení i zde.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gulielmus, abbas Montis Virginis (1142); Prosperus Aquitanus (asi 463); Dorothea Monoviensis^♦ (1394); Ivanus (kolem r. 882); Maximus, ep. Taurinen. (ca.408-423); Tigris (s. VI); Molochus seu Luanus (ca. 592); Eurósia (Orosiæ) (880 (i když v martyrologiu je 714)); Adalbertus, abbas Egmunden. (s. VIII in.); Salomon, m. in Britannia Minori (874); Ioannes Hispanus^♦ (1160)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský