Ioannes et Paulus, titulares basilicæ in Urbe
| 26. června, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | s. IV |
| Patron: | vzýváni jako ochránci proti nečasu, bleskům, krupobití; jako přímluvci proti dešti nebo za déšť; pomocníci proti moru |
| Atributy: | meč, rytíři, věnec |
ŽIVOTOPIS
Byli bratry žijícími na císařském dvoře za Konstantina Velikého. Prosluli skutky lásky k chudým, svou nekompromisností a statečností. S nástupem císaře Juliána odpadlíka složili svoje úřady pro věrnost křesťanské víře. Odmítli obětovat Jovišovi a byli za to ve svém domě sťati. Podle některých údajů to bylo r. 362.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
NEMÁME JINÉHO PÁNA, NEŽ BOHA
Jsou rodnými bratry a pocházeli z Říma, údajně ze šlechtického rodu. Žili na dvoře Konstantina Velikého a stali se komořími jeho dcery Konstancie. Jan je uváděn jako dvorní správce a Pavel jako tajemník či osobní sekretář. Svou paní podporovali ve víře a ona jim svěřovala i peníze na štědrou pomoc chudým. Konstancie poměrně mladá zemřela a bratři zůstali ve službách dvora do doby, než se stal vládcem Julián Odpadlík, který hned začal obnovovat pohanství. Jan ani Pavel nechtěli mít se zrádcem víry nic společného a za žádnou cenu nechtěli přistoupit na kompromis, týkající se projevů víry. Julián se marně snažil je přemluvit, oni byli pevně rozhodnuti sloužit jen tomu, který je "Cesta, Pravda a Život", a také mu to řekli. Julián jim dal deset dní na rozmyšlenou, i když oni tvrdili, že jsou už rozhodnuti zůstat za všech okolností věrni.
Po vypršení lhůty, kterou bratři využili k rozdání majetku chudým a k posilnění se svátostmi, přišel náčelník císařské stráže Terentianus se zlatou modlou boha Joviše. Nesmlouvavě po nich žádal, aby alespoň v soukromí obětovali božstvu trochu kadidla, že v opačném případě je čeká smrt. Odpovědí mu bylo vyznání víry v jediného Boha. Prý mu řekli: "Je-li Julián tvým pánem, žij s ním dále v míru, ale my nemáme jiného pána než Boha, kterého on zavrhl." Terentianus se bál, že veřejná poprava těchto dvou vážených a oblíbených bratrů může být příčinou hněvivých nepokojů lidu, a proto nařídil, aby byli sťati přímo v jejich domě kvůli utajení. Po popravě dal rozšířit zprávu o jejich vyhnanství.
O tom, co je skutečně čekalo, věděl předem kněz Krispin i jáhen Krispinián, kteří se s nimi modlili. Terentianův syn byl prý brzy po smrti mučedníků posednut ďáblem a soužen těžkým onemocněním. Terentianus se pak vydal do domu, v němž Jan a Pavel byli popraveni a pohřbeni. Uznal svou vinu a prosil za uzdravení svého syna. Byl vyslyšen, stal se křesťanem a dal pokřtít i syna. Sám pak celou historii sepsal.
Dům Jana a Pavla byl přestavěn na kostel, k jehož založení dle některých mělo dojít r. 398, ale podle jiných již za papeže Damasa, tedy před rokem 385. Kostel dostal později název Pammachii. Ve XIII. století byl přestavěn. Pozůstatky domu mučedníků byly vykopány v předminulém století.
Mučedníci Jan a Pavel jsou nejen vzýváni v litaniích ke všem svatým, ale jmenováni i v prvním kánonu mše svaté. Do pražské katedrály získal dvě malé části z ostatků těchto světců v r. 1159 z Milána biskup Daniel a dvě podstatně větší v r. 1370 dostal Karel IV.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Nesnížím se ke kompromisům dotýkajícím se víry a zamyslím se nad slovy modlitby Věřím v Boha.Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával svatému Janu a Pavlu sílu, aby statečně snášeli utrpení pro Krista a víru v něho potvrdili mučednickou smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes et Paulus, titulares basilicæ in Urbe (s. IV); Iosephus Maria Escrivá de Balaguer (1975); Vigilius (405); Pelagius, m. Cordubæ (925); Magdalena Fontaine, Francisca Lanel, Teresia Fantou et a Ioanna Gérard, Francisca Lanel (1794); Deodatus, ep. Nolan. (405); Maxentius (ca. 515); David, eremita (ca. 540); Salvius, m. apud Valentianam (s. VIII); Anthelmus (1177); Raymundus Petiniaud de Jourgnac♦ (1794); Nicolaus Konrad et Vladimirus Pryjma♦ (1941); Andreas Iščak♦ (1941); Radulphus, episcopus (1064); Andreas Hyacinthus Longhin♦, episcopus (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský