Iren, ep. Lugdunen
| 28. června, památka | |
| Postavení: | biskup a mučedník |
| Úmrtí: | asi 202 |
| Patron: | lyonské diecéze |
ŽIVOTOPIS
Původem byl Řek. V mládí přijal výuku od sv. Polykarpa a pak přesídlil na západ do Lyonu, kde se stal kaplanem maloasijských emigrantů. Po návratu z cesty do Říma se stal biskupem a napravoval škody, způsobené pronásledováním. Hájil křesťanskou víru proti gnostikům, psal spisy proti herezi. Mezi tím napomínal papeže pro příliš přísný postoj vůči těm, kteří byli odlišného názoru. Patřil mezi nejznámější spisovatele prvních křesťanských století a za dalšího pronásledování byl sťat mečem.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
SMIŘITEL USILUJÍCÍ O POKOJ, JEDNOTU A LÁSKU
Narodil se zřejmě kolem roku 135 v Malé Asii, detaily nejsou známé. Mládí prožil v maloasijské Smyrně. Jedná se o nynější přístav Izmir v západním Turecku. Velmi mladý se tam stal Polykarpovým žákem a jeho nauku si vepsal do srdce. Polakarp mu předával to, co se naučil přímo u apoštola Jana. Jeho nauku o lásce, kterou je Bůh, a jak je důležité mít v srdci lásku; že Duch svatý je Duchem lásky a že Ježíšovo Srdce bylo plné tohoto Ducha; že je ohniskem lásky, dobroty, milosrdenství a trpělivosti. Od něj třeba se učit a jej prosit o pomoc.
Irenej studoval pilně i řecké mudrce, aby mohl lépe obhajovat křesťanskou víru. Není známo, kdy a za jakých okolností přišel do Lyonu v Galii. Prvním údajem o jeho tamním působení je zpráva, že v roce 177 šel jako kněz s poselstvím lyonské církve k papeži Eleuterovi. Za jeho nepřítomnosti nastalo v Lyonu tvrdé pronásledování křesťanů a bylo jich 48 umučeno. Ve vězení zemřel i stařičký biskup Potinus. Irenej se po návratu stal jeho nástupcem.
Působil jako horlivý pastýř a chránil ryzí víru před učením gnostiků, kteří proti ní stavěli "vyšší poznání" spojené s podceňováním hmotného, smyslového světa. Ve svém hlavním spisu "Odhalení a vyvrácení falešné nauky", s pozdějším názvem "Proti bludným naukám", hájil oprávněnost církevní tradice a hiearchie. Spis byl v řečtině a obsahoval pět knih. Sepsán byl v letech 180-190 a během 10 let celý přeložen do latiny a pak do dalších jazyků včetně syrštiny a arménštiny.
Kolem roku 190 Irenej smířlivě zasahoval do sporu o době slavení Velikonoc. Asijské církve se držely tradice odvozené od apoštola Jana - 14. nisanu, ostatní o týden později. Na toto téma se za papeže Viktora I. konaly synody a Irenej ho jménem galských biskupů povzbuzoval, aby měl na zřeteli pokoj, jednotu a lásku, které byly kvůli sporu v ohrožení. Podle slov starokřesťanského historika Eusébia: "Irenej, jehož jméno znamená smiřitel, byl jím ve svém konání".
Irenej byl také mariánským ctitelem a zařadil se mezi první velké učitele, kteří psali o Mariině významném postavení v díle spásy. Staví ji prý před oči jako milování hodnou nevěstu Ducha svatého, s plností darů a ohně lásky. Pod vlivem Ducha svatého také vystihl povolání a cíl člověka slovy: "Žijící člověk je Boží slávou a životem člověka je vidění Boha!"
Za dalšího pronásledování křesťanů, při kterém jich bylo umučeno 19 000, byl i mírumilovný Irenej (česky Lubomír) sťat. Jeho hrob v Lyonu je v kryptě kostela jemu zasvěceného.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu uvažovat o tom, jak mám být slávou Boží. Nestanu-li se jí, jak bych pak mohl vidět Boha?Bože, Tys dal svatému biskupu Irenejovi schopnost úspěšně upevňovat pravou nauku a pokoj v církvi; na jeho přímluvu upevňuj i nás ve víře a lásce, abychom usilovali o svornost a jednotu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iren, ep. Lugdunen (asi 202); Potamiœna et Marcella (asi 202); Paulus Pp I. (767); Heimeradus (1019); Vincentia Gerosa (1847); Plutarchus, Serenus (ca. 202); Argimirus (856); Ioannes Southworth (1654); Severianus Baranyk et Ioachim Senkivskyj♦ (1941)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský