Gervasius et Protasius
| 19. června, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | transl. 386 (přenesení) |
ŽIVOTOPIS
Gervác a Protáz byli rodnými bratry v Miláně v Itálii. Jejich otec Vitalis byl pro víru umučen v Ravenně, martyrologium ho připomíná 28. 4., a jejich matka Valerie prý podstoupila mučednickou smrt v Miláně. Oba bratři žili ctnostně. Zděděný majetek prodali a vyzískané peníze rozdávali chudým a vykupovali otroky.Gervác a Protáz si uchovávali čisté srdce a po deset let se věnovali duchovnímu životu. Žili modlitbou, konajíce dobré skutky a poučováním i vzorným příkladem obraceli na víru pohany. To se nelíbilo modloslužebným kněžím, kteří je proto nenáviděli.
Vojevůdce Astasius, když táhl s vojskem přes Miláno, vyzval pohanské kněze, aby se bohů tázali na výsledek výpravy. Ti mu odpověděli, že bohové jsou nahněváni kvůli Gerváciovi a Protázovi, kteří místo obětí je tupí svým uctíváním Krista. A že je zapotřebí je donutit k oběti uražených bohů. Astasius je tedy nechal předvést a vyžadoval od nich oběť bohům, aby jemu vyprosili vítězství. Gervác vyznal svou víru, že vítězství lze dosáhnout pouze od všemohoucího Boha, nikoliv od bohů, co mají oči a nevidí, uši a neslyší, nohy a nechodí, protože jsou bez života. Astasius ho nechal k smrti utlouci holemi a pak se obrátil na Protáze s otázkou, zda chce také zahynout, nebo bude ve své odpovědi opatrnější? Protáz ale předvedl, že nemá strach, a poukázal na strach toho, před nímž stál, že on se bojí neštěstí. Že bez svého strachu by ho nenutil k obětování a on že se k němu přinutit nedá, protože se klaní jedině pravému Bohu. Za svá slova byl bit holemi a znovu dotazován. Tu vedle vyznání víry vyslovil soucit s ubohostí Astasia, který neví, co činí. Z rozkazu vojevůdce byl pak sťat mečem. Těla obou mučedníků v noci odnesl křesťan Filip, jak udává legenda, a s úctou je pohřbil.
Jejich pohřebiště bylo objeveno ve IV. století a v roce 386 byla těla mučedníků přenesena do nového chrámu. Výzvy k tomu a poučení o těchto světcích se prý dostalo milánskému biskupovi sv. Ambrožovi. Věřící spolu s ním na označeném místě vykopali dvě rakve s kostmi dvou vysokých mužů a u koster byl od zmíněného Filipa svitek se základními údaji a zpráva o životě a mučednictví oněch bratří. Jejich ostatky byly po tři dny vystaveny v chrámu sv. Fausta a pak přeneseny do hlavního chrámu k uložení. Sv. Augustin, zdržující se tehdy v Miláně, napsal o zázraku při přenášení obou těl mučedníků. Slepý milánský řezník Severus byl na svou prosbu doveden ke schránce s ostatky mučedníků a po doteku této schránky ihned nabyl zraku. Zprávu uvádí i sv. Ambrož a dodává, že to bylo povzbuzením proti ariánskému bludařství.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Nepomucenus Neumann (1860); Romualdus (1027); Gervasius et Protasius (transl. 386 (přenesení)); Deodatus, ep. Nivernen (asi 679); Iuliana Falconieri (asi 1341); Michaelina♦ (1356); Childomarca (ca. 682); Lambertus, m. Cæsaraugustæ (ca. s. VIII); Gerlandus♦, eques Ord. S. Ioannis Hierosol. (ca. 1271); Sebastianus Newdigate♦, Humphredus Middlemore et Gulielmus Exmew* (1535); Thomas Woodhouse♦ (1573)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský