Paulinus, ep. Nolan
| 22. června, nezávazná památka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 431 |
| Atributy: | almužna, biskup, řetěz |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Francie a stal se císařským náměstkem v Campánii. Na cestách poznal křesťany, kteří jej naučili správně se dívat na bohatství, slávu a požitky světa. Oženil se a pro svoji spravedlnost byl milován i nenáviděn. Po smrti dítěte zatoužil po přísném životě, přijal křest a zřekl se všeho majetku. Na žádost španělského lidu byl posvěcen na kněze. Usadil se u italské svatyně sv. Felixe v Nole, kde vytvořil klášterní družinu. Vynikal trpělivostí a laskavostí i jako biskup. Mírnil útrapy obyvatel po gótských nájezdech. Zanechal mnoho listů a duchovních písní.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
OPOUŠTĚL POMÍJEJÍCÍ, ABY OBDRŽEL NEPOMÍJEJÍCÍ
Narodil se kolem roku 355 poblíž města Bordeaux na jihozápadě Galie, tedy v dnešní Francii. Otec byl výše postaveným úředníkem římského císaře a majitelem rozsáhlých pozemků, majetek měl v Galii i v Itálii. Paulín získal vzdělání pod vedením pohana Ausonia. Asi ve 27 letech se stal na dva roky guvernérem na jihu Itálie v Campánii. Při cestě se stavil v Miláně, kde se pravděpodobně zásluhou sv. Ambrože setkal s křesťanskou vírou. V městě Nole se zajímal o příběh mučedníka Felixe, který se pak stal jeho patronem.
Asi ve 30 letech se při další cestě do Španělska seznámil s bohatou křesťankou Terezií, s níž se oženil a vrátil do Galie. Teprve pak přijal křest, kvůli kterému se rozešel se svým učitelem a přítelem. Další zkoušky brzy následovaly. Jednalo se o tragické úmrtí bratra a pak o úmrtí syna týden po narození. Paulín s Terezií se brzy dohodli žít v manželské zdrženlivosti s prohlubováním zbožnosti a na velké dobročinnosti. V Galii majetek prodali a odešli do Barcelony ve Španělsku, kde chtěli žít velmi skromně a duchovním životem. O vánocích r. 394 se barcelonský lid obrátil na biskupa s přáním, aby Paulín, který chtěl církvi sloužit s nejnižším svěcením, byl vysvěcen na kněze. Zdráhající se Paulín svěcení přijal s výhradou, že nebude muset zůstat ve Španělsku. Toužil totiž vést zasvěcený život v blízkosti hrobu svého patrona Felixe v Nole v Itálii. Tam také odešel a na statku, který vlastnil z dřívějška, shromáždil muže, kteří měli zájem o život na způsob egyptských poustevníků, s nimiž vytvořil bratrskou družinu. Členové žili v chudobě, postili se, společně se modlili, ve dne pracovali na zahradě, v noci zpívali žalmy a nosili prosté lněné roucho. Paulín říkával: "Odložil jsem jen břímě, které mi překáželo. My opouštíme málo, abychom obdrželi mnoho. Opouštíme pomíjející, abychom obdrželi nepomíjející."
Ze zbytku majetku vystavěl na místě náhrobní malé svatyně prostorný chrám. Pověst o jeho působení se roznesla po západní Evropě a vedle množství korespondence přicházeli četní hosté pro poučení a povzbuzení. Dopisoval si také se sv. Augustinem, Ambrožem a Jeronýmem. Patřil v té době i k velkým křesťanským básníkům.
Když Gotové začali řádit v Itálii, asi v roce 410, byl Paulín zvolen biskupem se sídlem v Nole. V ten čas mu pravděpodobně zemřela manželka a do roka po zvolení byl dočasně zajat. Po zjištění, že žil v chudobě a nemá zlato ani stříbro, byl prý propuštěn.
Uvádí se, že Melánie z pouti do Svaté země donesla pro chrám sv. Felixe částečku sv. kříže. V té době stály před chrámem dvě nevzhledné chatrče, s jejichž odstraněním majitelé nesouhlasili. Pak jedné noci tam došlo k požáru, který ohrožoval i kostel. Biskup se pomodlil a žehnáním ostatkem sv. kříže způsobil uhasnutí ohně. Majitelé pak byli svolní s odstraněním staveb.
Po 22letém biskupském působení v Nole Paulín těžce onemocněl a v přítomnosti biskupů ze sousedních diecézí zemřel. Pohřben byl vedle hrobu sv. Felixe. Kolem r. 1000 byly jeho ostatky přeneseny do Říma a uloženy v chrámě na Tiberském ostrově, odkud se r. 1908 z nařízení Pia X. vrátily do Noly.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se nad pomíjejícností věcí v mém životě a srovnám je s hodnotami věčnými a vyvodím z toho rozumný závěr.Bože, Tys vedl svatého biskupa Paulína, aby se z lásky k chudým zřekl bohatství, a obdařils ho apoštolskou horlivostí; pomáhej i nám, ať následujeme příklad jeho dobroty. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Paulinus, ep. Nolan (431); Ioannes Fisher et Thomas More (1535); Albanus, m. in Britannia (asi 287); Eusebius, ep. Samosaten (379); Nicetas, ep. Remesianen (asi 414); Innocentius Pp V♦ (1276); Flavius Clemens (96); Iulius et Aaron (s. IV in.); Maria Lhuillier♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský