Liberatus, Bonifatius
| 2. července, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 484 |
ŽIVOTOPIS
Žili v kapsaském klášteře, v Byzaciu, v kraji severní Afriky za doby pronásledování katolíků ariánskými Vandaly. Liberát byl opatem, Bonifác jáhnem, Servus a Rustik byli podjáhni, Rogát a Septimus prostí bratři mniši. K této malé řádové komunitě patřil i hoch Maxim.Vandalové byli německého původu. V době největšího rozpětí Římské říše se ve značné míře objevili v Podunaji, na pozdějším území Uher a přijali ariánské učení. Vedeni králem Gundarichem odtáhli r. 406 do Galie a po třech letech vpadli do Španělska, v němž si založili silnou říši. Vandalský král Genserich podnikl v roce 428 tažení do severní Afriky, kde se zmocnil Mauretánie a Numidie a usídlil se v Karthaginu. V r. 455 se vypravil do Itálie a vyplenil Řím. S krutým pronásledování katolíků v Africe začal Genserich a nenávist jeho syna Hunnericha (477-484) byla proti pravověrným katolíkům ještě víc vystupňovaná. Tento dějepisný obraz zároveň ukazuje rozsah ariánského pronásledování ze strany Vandalů, jehož obětí se stalo i sedm dnes připomínaných mnichů v klášteře Kapsa.
Ariáni přepadli sedm mnichů v jejich klášteře a jako zajatce je dopravili do Karthaginy, kde je uvězněné v řetězech týrali hladem a žízní. Domluvami a sliby se je přitom snažili přimět k přijetí ariánské víry, která popírala Kristovo božství. Mniši prý prohlásili: "Je jeden Bůh, jedna víra, jeden křest. Čiňte s námi co chcete, raději podstoupíme vaše časné tresty, než abychom snášeli tresty věčné."
Katolíci podplatili žalářníka a v noci mnichům nosili potraviny s nápoji. O situaci se dozvěděl král Hunerich a nařídil všechny mnichy přikovat na nějaké chátrající plavidlo, zaplnit je chrastím a na moři podpálit.
Mučedníci vedení k moři chválili písní Boha a s radostí přijímali mučednickou smrt pro Ježíše. Hledělo za nimi více katolíků a odsouzení připomínali Kristovu smrt, kterou podstoupil z lásky k nim a kterou se netřeba bát následovat. Bludaři se snažili ještě na poslední chvíli odvrátit nejmladšího Maxima. On jim však řekl: "Nedám se odloučit od otce Liberáta a od bratří, kteří mne v klášteře vychovali. S nimi jsem žil a s nimi chci dojít věčné slávy." Pak byli přikováni do lodě, která byla po zaplnění chrastím zapálena a odstrčena od břehu. Oheň ale opakovaně zhasínal. Rozezlený Hunerich pak nařídil všem sedmi rozbít lebky veslem a naházet mrtvoly do moře.
Vlny vynesly těla mučedníků na břeh a katolíci je pohřbili. Později byly ostatky sv. Liberáta přeneseny do Říma, odkud se později dostala část až k nám. Získala ji v r.1734 velkovévodkyně Toskánská Anna Marie, která je 2. 6. hned předala do chrámu Panny Marie v Kácově, nacházejícím se v okrese Kutná Hora.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Bernardinus Realino (1616); Processus et Martinianus (století neznámé); Liberatus, Bonifatius (484); Swithinus, ep. Vintonien (862); Petrus de Luxemburgo♦ (1387); Eugenia Joubert♦ (1904); Ioannes et Petrus Becchetti♦ (ca. 1420/1421); Monegundis (post 557)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský