Anastasius, monachus in Perside
| 22. ledna, připomínka | |
| Postavení: | mnich a mučedník |
| Úmrtí: | 628 |
| Patron: | zlatníků |
| Atributy: | sekera, palma, plášť event. mnišský hábit, kříž v ruce |
ŽIVOTOPIS
Jmenoval se původně Magundat a jeho otec byl perským knězem božstva Slunce. Prvním podnětem jeho zájmu o křesťanství byl prý Kristův kříž. Ten byl za války Chosrose II. s Herakliem jako válečná trofej dopraven z Jeruzaléma do Persie a u některých pohanů vyvolal otázku: "Proč je křesťanům tak vzácný?"Na Magundata čekala odpověď v Jeruzalémě, kam se dostal jako voják s dalším tažením. Po opuštění vojska žil u křesťanského zlatníka, přijal křest a s ním jméno Anastáz. Rozhodl se pro vstup do kláštera a v něm nad četbou o svatých mučednících se nadchl pro aktivní činnost mezi pronásledovanými. Po sedmi letech, když se utvrdil v lásce ke Kristu, opustil klášter a odešel do Césareje. Jako křesťan zažil na vlastní kůži kruté zbičování pro víru. Zázračně se ze svých zranění zotavil a jako vězeň byl dopraven do rodné Persie. Po nabytí svobody se horlivě snažil evangelizovat, proto byl na rozkaz Chosrose zajat, mučen, a nakonec prý se sedmdesáti dalšími odsouzenými popraven sekerou nebo mečem.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Nezpytujeme-li své svědomí tak často jak bychom měli, položme si alespoň nad takovými životopisy několik otázek a vyvoďme si každý důsledky. Jaký je důvod uctívání Kristova kříže a co pro mne znamená? Co jsem dosud dělal pro utvrzení ve víře a co bych byl ochoten udělat nebo snést pro evangelizaci svého okolí?
Dobrotivý Bože, nacházím se před Tebou s mnoha nedostatky, které brání tomu, aby Tě druzí skrze mne více poznávali; prosím Tě, veď i mne, abych také já svědectvím svého života přispěl ke Tvé slávě a jednou dosáhl i účasti ve Tvém království. Skrze Krista, našeho Pána. Amen
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Vincentius, m. Valentiæ (304); Valerius, ep. Cæsaraugustan (305/315); Gaudentius, ep. Novarien (asi 418); Anastasius, monachus in Perside (628); Barnardus (842); Dominicus, abbas Soran (1031); Maria Mancini♦ (1431); Antonius della Chiesa♦ (1459); Gulielmus Patenson♦ (1592); Franciscus Gil de Federich et Matthæus Alonso de Leziniana (1745); Vincentius Pallotti (1850); Gulielmus Iosephus Chaminade♦ (1850); Laura Vicuña♦ (1904); Iosephus Nascimbeni♦ (1922); Ladislaus Batthyány-Strattmann (1931)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský