Benedictus Pp XI
| 7. července, připomínka | |
| Postavení: | papež OP |
| Úmrtí: | 1304 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se r. 1240 v Trevisu, v severní části Itálie. Pokřtěn byl Mikuláš, příjmení měl Boccasini. Pocházel ze zchudlého rodu, otec byl prý pastýřem. O jeho výchovu pečoval strýc, který byl v Trevisu knězem. Mikuláš projevoval značnou inteligenci, brzy ovládal latinu a vynikal v duchovním životě. V Benátkách v r. 1254 vstoupil do Dominikánského řádu, kde mu bylo umožněno soustředěné teologické studium. Také se uvádí, že 14 let strávil v různých částech Itálie. Mezi jeho učiteli byl podle některých i světec Tomáš Akvinský.Mikuláš napsal řadu výkladů jednotlivých biblických knih. Působil jako učitel na vysokých teologických školách. Ve službách svého řádu byl lombardským provinciálem a od r. 1296 devátým řádovým generálem. Asi po dvou letech byl papežem Bonifácem VIII. jmenován kardinálem a jako legát se podílel na urovnávání dynastických sporů v Uhrách a v Rakousku. Byl aktivní v papežské kurii a měl biskupský stolec v Ostii.
Po smrti Bonifáce VIII. byl 22. 10. 1303 všeobecným souhlasem zvolen papežem a přijal jméno Benedikt XI. V té době však Colonnové a Orsiniové vyhrocovali své pře. První chtěli zpět své statky, kterých je Bonifác VIII. zbavil. A druzí, Bonifácovi příbuzní, se nemínili vzdát toho, čím byli od svého papeže obdařeni. Problém zasáhl i kardinálský sbor, který se rozdělil. Někteří chtěli trestat, jiní, aby se odpustilo a zapomnělo. Mezi kardinály se rozšířily také názory, které později vyvrcholily v konciliární teorii, že koncil je nad papežem a má právo ho soudit. Kardinálové už za Mikuláše IV. začali mít zájem o podíl na majetku Svatého stolce. Nechtěli také uznávat, co papež rozhodl bez nich a chtěli zrušit některá ustanovení Bonifáce VIII.
Po podílu na majetku církve zatoužili i světští vladaři. Na Řím táhl neapolský král Karel II. V Ostii zakotvilo loďstvo Federika Sicilského. Z Francie dorazili poslové exkomunikovaného Filipa Sličného, kterého vylíčili skoro jako světce. Měli přání, aby Benedikt XI. označil svého předchůdce za původce všech rozbrojů a odsoudil ho. Toto se jim nepodařilo, dosáhli jen zrušení exkomunikace pro svého pána. Dále papež odvolal rozhodnutí týkající se ustanovování hodnostářů při francouzských katedrálách a bylo odpuštěno těm, kteří jednali proti papežským bulám.
Za svého krátkého pontifikátu Benedikt XI. podporoval činnost žebravých řádů při výchově i v misijní činnosti. Vyvíjel také snahu o udržení rodu srbských knížat v katolické církvi a o jejich vliv v zemi, ale dosáhl jen malých výsledků.
Benedikt XI. zemřel náhle ve věku 64 let, při papežské cestě v Perugii na území Itálie. Jeho pontifikát trval jen něco přes osm měsíců. Padla podezření, že byl otráven, ale nic takového nebylo dokázáno. Uvádí se o něm, že splnil to, co Bůh a doba po něm vyžadovali. Jeho postupy byly mírné a jednání odlišné od předchůdce. Benedikt XI. byl blahořečen 24. 4. 1736 Klementem XII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Willibaldus (787); Pant (s. III); Benedictus Pp XI♦ (1304); Petrus To Rot♦ (1945); Maria Romero Meneses♦, virgo (1977); (695); Hedda (706); Oda, ep. Urgellen. (1122); Oddinus Barotti♦ (1400); Rogerius Dickinson♦, Radulphus Milner et Laurentius Humphrey* (1591); Ioannes Iosephus Juge de Saint-Martin♦ (1794); Iphigenia a Sancto Matth (Francisca Maria Suzanna); de Gaillard de la Vald♦ (1794); Familiæ Iosephus Ulma, Victoria et VII liberi♦, martyres (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský