Used with permission of The Hagiography Circle
Maria Romero Meneses, virgo
7. července, připomínka | |
Postavení: | řeholnice Institutu dcer Panny Marie OVM |
Úmrtí: | 1977 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 13. 1. 1902 v nikaragujské Granadě. Její otec byl ministrem ve vládě. Měla sedm sourozenců. V dětství se naučila hrát na klavír a na housle. Vynikla i ve výtvarném umění. V době studia u saleziánek se seznámila s těmito sestrami. Ve věku 12 let prý prožívala rok v nemoci s revmatickými horečkami a s hrozbou trvalého poškození srdce. Tehdy se jí dostalo Boží pomoci viděním Panny Marie a ona pochopila, že jejím povoláním je být řeholní sestrou salesiánkou. Nebylo však pro ni snadné opustit pohodlí v rodině.V 18 letech Marie vstoupila do Institutu dcer Panny Marie. První sliby složila 6. ledna 1923 a po šesti letech složila sliby věčné.
V roce 1931 byla přeložena do San José v Kostarice. Stala se asistentkou magistry, učila hudbě, kreslení a také katechismu děti z městské periferie. Tam poznala jak vypadá život v bídných chatrčích, chudobu hmotnou i morální. V chatrčích z kartonů, bez nábytku, na udupané podlaze bez postelí, spali a žili lidé, kteří postrádali smysl života.
Marie šla před svatostánek a prosila Pána i nebeskou královnu o poznání, co může pro lidi na periférii udělat a o potřebnou pomoc. Napadlo ji tam mnoho plánů, jen chyběli potřebné finance. A tak si Pannu Marii zvolila za svou "pokladnici" a ta na její důvěru bez hranic odpovídala zázraky. V roce 1945 otevřela Marie Romero na periferiích San José oratoře, v nichž byla pro všechny vzorem. Zorganizovala dvojice, které dostaly na starost určitou část oblasti. U bohatých sháněla pomoc, oslovovala bankéře, podnikatele, lékaře i mnohé majetné ženy a dala vznik sociálnímu dílu Asayne. Na rozdělování jídla a oblečení potřebným zapojila do činnosti i školní děti.
Na nedostatek zdravotní péče reagovala založením zdravotního střediska s různými specializacemi. Nezištně jí pomáhala řada lékařů. Jedna bývalá Mariina žákyně jí nabídla svůj pozemek a na něm vzniklo Městečko Panny Marie Pomocnice pro rodiny bez přístřeší.
Pro Mariino heroické a neúnavné úsilí našlo tisíce chudých nový domov, vzdělání, byla jim poskytnuta zdravotní péče a oni našli cestu ke spáse. Do mnohých rodin zasela pokoj tím, že smířila manžele. Denně těšila velké množství lidí. Přijímala bezradné, hodiny jim naslouchala a doporučovala úctu a důvěru k nebeské Matce Pomocnici. Nikdy si sama nestěžovala, ale s radostí projevovala vděčnost Bohu.
Jedna Mariina spolusestra podala o ní svědectví: že při jejím návratu do komunity na dotaz, "co dnes udělala Panna Maria" s prostotou a pokorou se rozpovídala o tom, co skrze ni Boží Matka vykonala.
V roce 1968 vyhlásila Společnost amerických žen sestru Marii Romero Meneses za Ženu roku. A o osm let později udělil jí Rotary club v Kostarice zlatou medaili. Když se předseda snažil medaili připnout na Mariin hábit, ta pohotově řekla: "Medaile je pro mě. A co pro chudé?" Předseda chtěl její dílo vidět na vlastní oči. Při prohlídce městečka pro chudé žasl se slovy: "Na to jste potřebovaly milióny!" "Jak jste to dokázaly?" Sestra Marie mlčela a její spolusestry s úsměvem pronesly: "Už jsme si zvykly na její tajemství."
Její pozemský život skončil nečekaně 7. 7. 1977, bylo jí 75 let. Po smrti bylo nahlédnuto do jejího zápisníku, který prozrazoval velmi důvěrný vztah s Ježíšem a s jeho Matkou. Marie uměla sladit aktivní činnost pro potřeby chudých s kontemplací. Na jedné stránce měla napsáno: "Někdy se nemodlím, Ježíši. Myslíce na tebe stávám se roztržitá." A za tím dál: "To jsou ty správné prostředky. Kdo je se mnou spojený i tímto se modlí."
Svatý Otec Jan Pavel II. ji 14. 4. 2002 prohlásil za blahoslavenou.
Willibaldus (787); Pant (s. III); Benedictus Pp XI♦ (1304); Petrus To Rot♦ (1945); Maria Romero Meneses♦, virgo (1977); (695); Hedda (706); Oda, ep. Urgellen. (1122); Oddinus Barotti♦ (1400); Rogerius Dickinson♦, Radulphus Milner et Laurentius Humphrey* (1591); Ioannes Iosephus Juge de Saint-Martin♦ (1794); Iphigenia a Sancto Matth (Francisca Maria Suzanna); de Gaillard de la Vald♦ (1794); Familiæ Iosephus Ulma, Victoria et VII liberi♦, martyres (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský