Eugenius Pp III
| 8. července, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 1153 |
ŽIVOTOPIS
Původem z Pisy se stal prostým cisterciáckým mnichem. Byl naprosto neučený, ale pro velké ctnosti se stal opatem. V politicky velmi nepříznivé době byl zvolen papežem. Dokázal využívat Boží milosti, osvědčil se i přes mnoho problémů a pevnou rukou vedl svěřenou Církev, v níž se objevovaly těžké spory a krvavé drancování zejména s nejtěžšími revoltami v Římě. Proto většinou působil mimo Řím. Heslem jeho bul byla slova: "Učiň mne, Pane, znamením dobra!"ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PROSTÝ, NEUČENÝ, BEZ ZNALOSTI DIPLOMACIE, ALE S BOŽÍ MILOSTÍ
Pocházel přímo z Pisy nebo z Montemagna v její diecézi. Je spor o tom, zda měl šlechtickou krev rodu Paganelli. Jeho jméno bylo Bernard a každopádně byl prostým mnichem v cisterciáckém klášteře v Clairveaux a žákem světce stejného jména. Byl prostým člověkem, jehož prací bylo vytápění cel bratří, zejména když se ráno vraceli zkřehlí z kostela. Pro jeho ctnosti ho později sv. Bernard ustanovil opatem u sv. Anastázia v Římě. I přesto byl prý považován za člověka prostoduchého a podle jeho slov byl i terčem posměchu města.
Ještě v den smrti papeže Lucia se kardinálové sešli ve staré svatyni sv. Cesaria na Palatině pod ochranou frangipanských tvrzí, aby zvolili nového nástupce na Petrův stolec. Vzhledem ke zlé revoluční době, kdy město bylo v republikánské moci, se nejednalo o lákavé místo. A tak jednohlasně zvolili řeholníka, opata od sv. Anastázia u Tří fontán a dali mu jméno Evžen III.
Opat, ač nechtěl, musel volbu přijmout. Téhož dne byl v lateránské basilice nastolen a k biskupskému svěcení mělo dojít následující neděli. Republikánští revolucionáři oznámili, že je znemožní, nezřekne-li se papež civilní vlády a nepotvrdí-li jejich republiky. Papež Evžen tedy z 16. na 17. 2. uprchl do Monticelli, kam se za ním dostavili i kardinálové a odvedli ho do Farty, kde mu 18. 2. 1145 bylo uděleno biskupské svěcení.
Jeho bývalý učitel sv. Bernard byl přímo zděšen, že jeho naprosto neučeného řeholníka, neznalého diplomacie, kardinálové povolali v tak bouřlivé době k nejvyšší církevní hodnosti. Proto jim poslal i vyčítavý dopis. Evžen III. však spolehl na milost přijatou svěcením, dobře ji využíval, pevnou rukou se chytil kormidla Petrovy lodičky a osvědčil se i přes mnoho problémů a úkolů řešených na cestách, které byly nutné, aby se vyhnul úkladům pronásledovatelů.
V dalším měsíci po vysvěcení pobyl v Nari a v Civita castellana a dál působil z opevněného Viterbu. V Římě lůza napadla papežské budovy, domy kardinálů a šlechticů a drancovala ve jménu republiky. Chrám sv. Petra byl zabarikádován. Řím opanoval pokřtěný Žid Petr Leone Jordán. Papež na něj vyhlásil klatbu a vyjednával s pomocí poslů se šlechtici z římského okolí. Také pozval Arnolda z Brescie, který byl v klatbě, přesvědčil ho o přemrštěnosti a zhoubnosti jeho nauk, načež ho zbavil klatby. A ač Evžen III. zachránil Arnoldovi život a chránil ho proti nepřátelům, ten později strhával davy proti papeži a v Římě byl 10 let duchem protipapežské revolty.
Na podzim r. 1145 zorganizoval Evžen III. všechny církevní vazaly společně s Tivolskými proti revolucionáři obsazenému Římu. Tamní občané už toužili po papeži, který pak s Římany uzavřel smlouvu. Kolem 20. 12. slavil Evžen III. triumfální vjezd, vítán nadšeným lidem. Mír ale dlouho netrval. Senát se snažil rozšiřovat svou moc na venkov a oživl dávný spor s Tivolskými. Římané chtěli Tivoli srovnat se zemí, ale papež její obyvatele chránil. Zvětšující se spory ho sužovaly a ohrožovaly jeho bezpečnost. Už koncem ledna se uchýlil do Zátibeří se slovy, že římský papež nepase Kristovy ovce, nýbrž vlky, draky a ještěry.
V březnu se přemístil do Sutri a od května opět sídlil ve Viterbu a připravoval se na cestu do Francie. Římané vyvraždili Tivoli, šlechta se vrhla na církevní statky, aby se zhojila a podle zásad Arnolda každý loupil kde mu to šlo. Papež tou dobou ve Viterbu přijal dvě poselství z Východu a řešil spor mezi Armény a Řeky, týkající se Nejsvětější svátosti a některých svátků. Obdržel také Jobovu zvěst o pádu jeruzalémského předhradí Edessy. Král Ludvík se proto rozhodl ke křižácké výpravě na ochranu Božího hrobu a po papežově pozitivním postoji byl Bernard určen za kazatele na výpravě. S ním také papež vypracoval přesný plán i pravidla kázně pro křesťanské bojovníky. Pravidel však nebylo dbáno a došlo k nezdaru pro velkou neposlušnost armády, s níž přes zákaz táhlo i mnoho žen. K Svaté zemi došla jen hrstka křižáků z francouzských a německých armád. Neposlušnost těžko může provázet požehnání.
Velikonoce 1147 slavil Evžen III. v Paříži, odkud pak navštěvoval francouzská města. Z Paříže poslal svého duchovního rádce světce Bernarda do diecézí jižní Francie, kde se více osad přiklonilo k bludům Jindřicha Laussanského. Sám pořádal synody v Paříži, v Trevíru a 21. 3. 1148 reformní synodu v Remeši už i s Bernardem. Mezitím odpovídal pozdější sv. Hildegardě na její spisy. Navštívil Clairveaux, kde v mládí učinil mnoho předsevzetí, která stále dodržoval. Týkala se jeho askeze a dalších ctností. Lid byl všude jeho přítomností nadšen a šel za ním četný doprovod.
Bernard své rady papeži sepsal ve čtyřdílné knize O rozjímání. Papež se v květnu 1148 vrátil do Itálie a z Brescie varoval římské duchovenstvo před Arnoldovými bludy a některým hrozil sesazením. Svůj pontifikát prožíval Evžen III. aktivně.
Ve Viterbu ho navštívil i olomoucký biskup Jindřich Zdík s pražským proboštem. Na Zdíkovu přímluvu vzal papež pod ochranu panenský klášter sv. Jiří na Hradčanech a potvrdil jeho statky. Zdík mu přednesl i stížnosti týkající se křivd moravských knížat na jeho biskupství a Evžen III. se ho zastal. Jeho postavení se ale nezlepšilo a zemřel r. 1150.
Proti Arnoldovu hnutí se chystal do Říma urovnávat poměry Konrád III., avšak zemřel r.1152. S jeho nástupcem Friedrichem Evžen III. uzavřel kostnickou smlouvu. V ní slíbil, že nebude jednat s Římany ani Nordmany bez papežova vědomí. Tak došlo v Římě k uklidnění a papež se tam mohl vrátit. V létě 1153 se uchýlil na letní pobyt do Tivoli, kde po onemocnění zemřel. S velkou slávou byl pochován ve svatopeterském chrámu. Papežem byl 8 let a necelých 5 měsíců. Blahořečen byl 3. 10. 1872 Piem IX.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Každý z nás, tedy i já mám žít z Boží milosti získané při křtu. Nad tím budu rozjímat s připomenutím si, že "neposlušnost těžko může provázet požehnání".Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil blahoslaveného Evžena III. do čela své církve a obdařil ho potřebnou milostí, aby ji vedl slovem i příkladem; na jeho přímluvu obdař potřebnou milostí všechny pastýře svého lidu a žehnej společenství věřících svěřené jejich péči, aby dokázali žít ze svátostí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(podle závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Kilianus (s. VII ex.); Aquila et Prisca seu Priscilla (s. I.); Procopius, m. in Palæstina (asi 303); Pancratius, ep. Tauromenitan (století neznámé); Hadrianus Pp III. (885); Eugenius Pp III♦ (1153); Auspicius (s. V); Disibodus (s. VII); Landrada (690); martyres Constantinopoli monachi Abrahamit (s. IX); Mancius Araki♦ (1626)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský