Maria Adolphina (Anna Catharina) Dierk, Maria a Pace (Maria Anna) Giuliani, Maria Ermellina a Iesu (Irma) Grivot, Maria Amandina (Paulina) Jeuris, Maria a Sancta Natalia (Ioanna Maria) Kerguin, Maria a Sancto Iusto (Anna Francisca) Moreau, Maria Clara (Clelia) Nanetti, (1900)
| 9. července, připomínka | |
| Postavení: | mučednice FMM |
| Úmrtí: | 9.7. 1900 |
ŽIVOTOPIS
V roce 1898 se pomocný biskup František Fogolla obrátil na zakladatele z institutu františkánských misionářů od Marie se žádostí o sedm sester, jejichž posláním měla být služba chudým nemocným a starost o nechtěné a strádající děti v sirotčincích diecéze Shanxi v Číně. Institut vyhověl a z Evropy vyslal 3 Francouzky, 2 Italky, 1 Belgičanku a 1 Holanďanku. Do dvou let se však tyto františkánské řeholnice staly mučednicemi pro protikřesťanskou zášť boxerů, kteří vraždili misionáře a místní věřící, kteří přilnuli k jejich nauce. Všechny podstoupily popravu stětím.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
SEDM SESTER ZE SHANXI
MARIE ADOLPHINA
(Anna Catharina) Dierkse narodila na 8. 3. 1866 v Holandsku. Matka velmi brzo zemřela a zanechala šest chudých sirotků, které si vzali na starost sousedé. Anna bydlela sice v bohatší rodině, ale po základní škole musela pomáhat rodině, která ji adoptovala. Pracovala ve vesnické továrně na balení kávy. Jak rostla Annina víra a vyzrávala v osobnost, pociťovala, že je volána nesmírnou láskou a zatoužila sloužit ve větší rodině bez hranic. V roce 1893 začala noviciát u františkánských misionářek od Marie v Antverpách. Na otázku, proč si přeje žít duchovním životem, odpověděla: "Kvůli touze sloužit našemu Pánu." Pak přijala jméno Marie Adolphina. S tichostí a pokorou dělala ráda nejobtížnější práce a často myslela na Ježíše, který se pro ni potil krví. Pro jeho lásku se toužila dát cele v oběť. A byla vyslyšena na misiích v Číně.
MARIE OD PACE
(Maria Anna) Giulianise narodila 13. 12. 1875 v Aquile v Itálii do chudé rodiny, v níž snadno vznětlivý otec netoleroval náboženskou praxi. Matka bývala hodně unavená z práce a trpěla mužovým chováním. Do kostela chodila jen kradmo, ale dceru učila milovat P. Marii. Když bylo Marii deset let, matka zemřela. Později strýc zařídil Marii přijetí u františkánských misionářek od Marie, mezi děvčaty, která toužila po službě v misiích. Učila se jazyky a studovala ve Francii. Noviciát začala v roce 1892. V Paříži dostala na starost skupinu mladých, ale velmi problematických děvčat. Vychovávala je s velkou laskavostí a klidem. Pak odešla do Vanves, kde složila první sliby. Později byla povolána do Rakouska, kde se učila další jazyk a odtud odcestovala do Číny. Tam vedla sirotčinec a uplatňovala i své nadání pro hudbu a zpěv. Ze stálé modlitby a spojení s Bohem čerpala sílu a to i tehdy, když jako nejmladší ze sedmi sester stanula tváří v tvář smrti. Vytrpěla muka z lásky k Ježíši, kterému uměla říkat "ano". Dožila se na zemi jen 25 let.
MARIE ERMELLINA
od Ježíše (Irma) Grivotse narodila 28. 4. 1866 v Beaune ve Francii. Otec byl bednář a matka v domácnosti. Irma měla v dětství křehké zdraví, ale byla živá, laskavá a citlivá, otevřená pro Boha. Když úspěšně končila v roce 1883 školu, začala uvažovat o řeholním životě. Rodiče však pro takové povolání neměli porozumění. Irma musela čekat až bude nezávislou. V roce 1894 odešla do Vanves na předměstí Paříže, kde chtěla začít noviciát. Její vzhled však nesliboval příliš síly k misijnímu životu, ač za křehkým zjevem byla skrytá železná vůle, která nakonec překonávala všechny obtíže. Noviciát se jí podařilo začít až v Les Châtelets, kde přijala jméno Marie Ermellina od Ježíše. Byla laskavá a pevná, pokorná a trpělivá a její láska dovedla všude vytvářet příjemnou atmosféru domova. Ve Vanves se starala o ekonomickou stránku domu. Později v Marseilles pečovala o nemocné. Nakonec odcestovala se skupinou do Taiyuanfu. V Číně uplatňovala svůj cit. Sílu k misijnímu působení nacházela při adoraci před nejsvětější svátostí, v milujícím Ježíši a další pomoc u duší, které už pro něho zvítězily. Byla horlivou a upřímnou misionářkou i navzdor nebezpečí smrti. Měla na paměti Ježíšova slova: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele."(Jan 15,13)
MARIE AMANDINA
(Paulina) Jeurisse narodila 28. 12. 1872 v Herk- la- Ville v Belgii. Rodiče byli obyčejnými malými rolníky. Paulina měla pět sester a jednoho bratra. Všichni byli vychováváni ke zbožnosti a lásce. V sedmi letech ztratili matku a otec odešel do sousední vesnice, kam vzal dvě nejmladší dcery. Paulina tam s ním získala nový domov. V 15 se rozhodovala pro vstup mezi františkánské terciáře. Její sestra Rosalie v té době vstoupila do noviciátu františkánských misionářů od Marie v Antverpách jako Marie Honorine. Paulina ji tam následovala, ale až v době jejího odjezdu na Srí Lanku. Paulina, s novým jménem Marie Amandina, se stala prostou, veselou a velkorysou františkánkou. Vždy vyzařovala dobrou náladu a byla milou spolusestrou přitahující druhé. Poslána do Marseilles, připravovala se tam ke službě nemocným v nemocnici v Taiyuanfu. Její cesta do Číny se uskutečnila lodí přes Srí Lanku, kde se s velkým nadšením setkala s rodnou sestrou pracující tam v misii. Další setkání si domlouvaly v nebi. Na novém působišti sestra Marie Amandina poznala bolestné utrpení pacientů, kterým se nemohlo dostatečně pomoci, protože chyběly prostředky a tak dělala pro ně maximum, aby jim ulehčila. Ve skutečnosti šlo o život neustálé oběti, do něhož se vrhla s vytrvalou radostí. Misionářský kříž nesla s úsměvem a zpěvem, pro něž se stala Číňany nejoblíbenější ošetřovatelkou. Nazývali ji "evropskou vždy rozesmátou sestrou". V čase ohrožení útokem boxerů Marie Amandina řekla, že se nemodlí k Bohu o uchránění před mučednictvím, ale o posilu až přijde. Vytrvala v radosti a k obdivu ostatních zpívala Bohu chvály až do své mučednické smrti.
MARIE OD SV. NATALIE
(Ioanna Maria) Kerguinse narodila 5. 5. 1864 na Belli v Bretanii ve Francii chudým rolníkům. Navštěvovala vesnickou školu a doma se učila prát, vařit, pečovat o dobytek. Ráda nosívala květiny k soše Panny Marie. Ještě jako dítě ztratila Jana matku a převzala všechny domácí starosti. Již v té době nosila v srdci touhu dát se cele Bohu. Později, v roce 1887, vstoupila ve Francii do noviciátu. Pracovala na klášterní farmě i v prádelně. Její radost pramenila z přesvědčení, že všechno může být něčím velkým, je-li to konáno velkým srdcem. To své proto rozšiřovala láskou k Bohu, s nímž se důvěrně spojovala, a láskou k lidem, jimž denně sloužila. Po noviciátu, s novým jménem Marie od sv. Natalie, byla poslaná do Paříže. Její spolusestry jí daly přezdívku "bratr lev", připomínajíce si milého společníka sv. Františka. Marie od sv. Natalie odjela na první misii do Kartága v severní Africe, ale pro onemocnění se vracela do Itálie. O svém objevení tajemství kříže napsala, že je šťastná, že na ni dolehlo utrpení. Viděla, že Bůh si její lásku přeje více než všechno ostatní. Podobně by to mělo být i u každého křesťana. Marie od sv. Natalie si připomínala velkorysost Boží a co pro ni udělal ještě předtím než se narodila. Po načerpání sil, v březnu 1899, byla vybrána pro misii v Taiyuanfu. Brzy po příjezdu do Číny její zdraví vyvolalo obavy. Několik měsíců byla sužována onemocněním tyfu. Při své nemoci prokázala neuvěřitelnou trpělivost. Tato modrooká Bretoňka jakoby mnoho práce v nové misii nevykonala, přesto byla užitečnou společnicí v červenci 1900. Ještě, když jim kat sekal hlavy opakovala, že smrt je jen přechodem k Bohu.
MARIE OD SV. JUSTA
(Anna Francisca) Moreause narodila 9. 4. 1866 ve francouzské vesnici la Faye u Loire. Její otec byl zámožným rolníkem, známým pro poskytování charitativní pomoci. Anna byla citlivá, poněkud rezervovaná, spíše tichá, avšak odvážná. Jako malá raději bývala s matkou než mezi dětmi. Poměrně brzy ztratila otce a musela převzít starost o prodej zemědělských produktů. To později asi předala bratranci. Svěřila se mu s pocitem, že Bůh od ní čeká něco velkého. A dodala: " Já chci jít do Číny a dát svůj život pro Číňany." Záhy nato přišla zkouška, zapochybovala o svém povolání a o své schopnosti být horlivou misionářkou. Začala se bát budoucnosti a slábla její víra týkající se přítomnosti Ježíše v eucharistii. Už nastoupila cestu a přemýšlela, zda se nemá vrátit domů. V modlitbě své srdce otevřela P. Marii a pak jako Ježíš v Getsemanech s oddaností svou budoucnost častěji odevzdávala do Otcovy vůle. Také prosila P. Marii o přímluvu a poznenáhlu překonala všechna pokušení a v jejím nitru zavládl mír. Ještě před věčnými sliby jí zemřela matka, ale Boží vůle už v jejím životě byla její silou. Ve Vanves se naučila zacházet s tiskovou technikou a mnoho dalších prací. Po slibech byla poslaná do Číny. Později vtipně popsala cestu i život ve službě sirotkům. Napsala také, že se tam cítí jakoby tam žila vždy. Panně Marii, k níž se vždy modlila, děkovala za útěchu a skončení zkoušek. Bůh ji obdaroval milostí a ona brzy přinesla nejvyšší svědectví o lásce k němu.
MARIE KLÁRA
(Clelia) Nanettise narodila 9. 1. 1872 v provincii Rovigo v Itálii. Byla čilá, veselá a inteligentní, brzy oblíbená lidmi celé vesnice. Snadno se učila a po skončení školy pomáhala v domácnosti. Františkánský bratr Barnabé jí pomohl na cestě k Bohu, po které v srdci toužila. V osmnácti letech požádala rodiče o souhlas k cestě za duchovním povoláním. Ti ale mysleli, že se jedná o pošetilost mládí a že by se brzy mohla vdát. Clelia však věděla, co chce a začala o to zápasit. Přitom ale zkoušela nejrůznější bolestné pocity, hořkost, nenávist až zoufalství. Rostla v ní touha stát se hlasatelkou evangelia a dát svůj život do jeho služby. Nakonec 24. 1. 1892 skončila v institutu františkánských misionářů od Marie a po čtvrt roce začala noviciát, přičemž přijala jméno Marie Klára. Byla horlivá, až někdy ukvapená, velkorysá, na sebe často zapomínala, ale vždy byla připravená se obětovat. Později v Číně, když biskup přišel s návrhem, zda by kvůli nebezpečí neměli z Taiyuanfu odejít, Klára zavolala: "Monsignor, prchne? Ne, my jsme, bude-li to potřebné, přišly dát své životy pro Boha!" Přesto pak měla doprovázet skupinu křesťanských sirotků z města, ale brána byla již zabarikádovaná a oni se museli vrátit. Klářin spěch vpřed byl vždy za tím, o čem si myslela, že je Boží vůle. A jako vždy "kupředu!" (k nebi) zaznělo její heslo i když šlo o useknutí hlavy.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu pamatovat na to, co připomínají tyto řeholnice: Bůh obdarovává milostí. Ta pramení z Kristova kříže, na němž nám dokázal největší lásku. Proto je na místě, abych i já chtěl-a říkat ano k oběti, mám-li se rozhodnot. Je mi připomínána přitom i vytrvalost v radosti, v obdivu a v chválách Bohu až po smrt, v níž budu chtít vidět jen přechod k Němu. Svým životem chci i já svědčit o lásce k Bohu.Bože, pomáhej nám, ať následujeme zářný příklad statečnosti a čistoty svatých sester misionářek ze Shanxi, jejichž výroční památku si s radostí připomínáme, a dej, abychom nebyli lhostejní k tomu, co nám připomínají a měli užitek z toho, co získaly svými zásluhami. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Veronica Giuliani (1727); Franciscus Fernández de Capillas, passio: 15.1. (1648); Augustinus Zhao Rong, Petrus Sans i Jordá et CXVIII socii (1648-1930); Franciscus Régis Clet (1820), Petrus Liu Wenyuan (1834) et alius (1814 až 1862); Leo Ignatius Mangin et Paulus Denn, passio: 20.7. 1900; Remigius Isoré et Modestus Andlauer, passio: 19.6. 1900 (1900); Gregorius Grassi, Franciscus Fogolla et XXIV socii (9.7. 1900); Maria Adolphina (Anna Catharina) Dierk, Maria a Pace (Maria Anna) Giuliani, Maria Ermellina a Iesu (Irma) Grivot, Maria Amandina (Paulina) Jeuris, Maria a Sancta Natalia (Ioanna Maria) Kerguin, Maria a Sancto Iusto (Anna Francisca) Moreau, Maria Clara (Clelia) Nanetti, (1900) (9.7. 1900); Aloysius Versiglia et Callistus Caravario, memoria: 9.7.; passio: 25.2. (1930); martyres Gorcomienses: Mikuláš Pieck, Hieronymus de Weert, Theodoricus van der Eem, Nicasius de Heeze, Willehadus de Dania, Godefridus Coart de Melveren, Antonius d'Hoornaert, Antonius de Weert, Franciscus de Roye, Petrus van der Slagmolen d'Assche, Cornelius de Wijk bij Duurstede, Ioannes Lenaerts, Ioannes Coloniensis, Adrianus ďHilvarenbeek, Iacobus Lacops, Leonardus Vechel, Nicolaus Poppel, Godefridus van Duynen, Andreas Wouters (1572); Ioanna Scopelli♦ (1491); Paulina a Corde Iesu Agonizante (Amabilis); Wisenteiner (1942); Fidelis Chijnacki♦ (1942); Antoninus Fantosati et Iosephus Maria Gambaro, passio: 7.7., (1900); C (1900); Hadrianus Fortescue♦ (1539); Melania et María Anna Magdalena de Guilhermier et Maria Anna Margarita ab Angelis de Rocher (1794); Nicasius de Heeze (1572); Maria a Iesu Crucifixo Petkovi, virgo (1966)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský