Canutus, m. in Dania
| 10. července, připomínka | |
| Postavení: | král a mučedník |
| Úmrtí: | 1086 |
| Patron: | Dánska |
| Atributy: | dýka, kopí, královské odznaky, šíp |
ŽIVOTOPIS
Od roku 1080 byl králem v rodném Dánsku. Měl rodinu, žil zbožně a usiloval o rozšíření a upevnění křesťanského života ve své říši, v níž ještě místy převládaly pohanské zvyky. Jeho vláda podporující církev se nelíbila některým šlechticům, vedeným jeho zrádným bratrem Olafem, který toužil po vladařské moci. Král Kanut byl zavražděn při modlitbě před oltářem chrámu v Odense.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ZBOŽNÝ PANOVNÍK A PATRON DÁNSKA
Narodil se v Dánsku kolem roku 1040 jako nemanželský syn krále Sevena III. Estritsona. Dostalo se mu křesťanské výchovy a velmi dbal na rady evangelia. Později se oženil s dcerou flanderského hraběte Roberta, Adélou a měl s ní syna Karla, kterému se dostalo přízvisko Zbožný.
Králem byl od roku 1080. Stal se jím tedy asi ve 40 letech a jeho panování trvalo jen 6 let. V mnohém je přirovnáván k českému panovníku sv. Václavu, zejména ve zbožnosti, lásce, spravedlnosti a mučednické smrti, na níž se podílel vlastní bratr.
Od počátku svého panování velmi aktivně podporoval šíření křesťanství v zemi a usiloval o vykořenění pohanství s jeho zvyky. Ač byl králem, snažil se žít prostě, přísně se postil a pod královským oděvem nosil jako asketa drsný kající oděv. Ten mu stále napomáhal k vědomé lásce a k správnému postoji vůči Bohu i lidem. Před Bohem přijímal odpovědnost za řízení země a vedení jejích obyvatel.
Byl štědrý při udělování almužen chudým, stavěl nemocnice i chrámy. Ve své pokoře věnoval svou královskou korunu chrámu v Roskilde se slovy: "Tento klenot se více sluší být použit k ozdobě posvátného místa, než k marnivosti a světské pýše:" Po složení královských odznaků před obrazem Ukřižovaného vydal také prohlášení, v souvislosti s vítězstvím nad nepřáteli, kteří napadli zem, že sebe i celou říši podrobuje Ježíši Kristu, Králi všech králů a pánu všech panovníků, a nemá jiné přání, než aby křesťanská víra v jeho zemi vzkvétala a byla po všechny časy zachována.
V uctivém chování k duchovenstvu dával příklad poddaným a lidem svého dvora nedovolil nic, co by bylo na úkor církve. Duchovenstvo vyňal z pravomoci světských soudů a podřídil je plně moci biskupa a jeho soudu. Osmi biskupům dal hodnost říšských knížat s předním sněmovním místem. K sousedním národům vysílal misionáře, nevyhledával boje, ale snažil se o mír. Proti pohanským útočníkům se bránil udatně a poražené se snažil naklonit ke křesťanství.
Kanutovy apoštolské aktivity podnítily v jeho národě i mnohé nepřátele. Jeho vlastní bratr Olaf mu záviděl místo na trůnu a bažil po koruně. Kanut, v touze zajistit do budoucna pokrytí potřeb chrámů i duchovenstva, začal nahlas pomýšlet na zavedení církevního desátku, což vzbudilo u lakotných velmožů odpor a nespokojenost s křesťanskou vládou krále. Jeho bratr Olaf hledal příležitost jak krále svrhnout. Příležitost se naskytla, když v roce 1085 přišla z Anglie do Dánska prosba o pomoc proti nepřátelům. Kanut proto nařídil připravit na pomoc válečné loďstvo a vrchní velení nad ním svěřil bratru Olafovi. Ten zradil a vojsko, jehož velitelem se stal, popudil proti svému králi Kanutovi. Úsilím spiklenců došlo k rozpuštění armády, která přestala dbát na výzvy svého panovníka.
Kanut ve své milosrdné spravedlnosti nechtěl spiklence potrestat podle zákona smrtí, jen jim uložil podmínečnou pokutu, kterou nemuseli zaplatit v případě, že by se zavázali k církevním desátkům. Velmoži nabídku odmítli, ale když došlo k vymáhání pokuty, kterou slovně upřednostnili, přešli do obecné vzpoury, kterou v zemi vedli.
Král Kanut předvídal své zabití a uprchl na ostrov Funen (Fionia) do Odense, kde v chrámě sv. Albana přijal svátosti. Pak se před oltářem nahlas modlil: "Pane a Bože! Tobě rád obětuji svůj život, ke cti a slávě i za ochranu tvé Církve. Přijmi mou oběť a nepřátelům uděl milost poznání pravdy a lítosti. Odpusť jim, jako jim odpouštím já." Útočníci se zatím marně snažili vypáčit bránu a tak kameny rozbili okna a ze žebříků zaútočili na krále šípy ze svých luků i oštěpem. Napadli i jeho bratra Benedikta a 17 jemu věrných osob.
Kanutův hrob byl oslaven zázraky. V roce 1101 byl Kanut svatořečen papežem Paschalem II.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Za vzrůst víry ve své zemi se pomodlím desátek růžence.Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať po příkladu svatého mučedníka Kanuta žijeme s vědomím odpovědnosti Tobě a s úsilím o čest Tvého jména i Církve, jejíž jsme součástí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(po vzoru závěrečných modliteb breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Amalberga (s. VIII.); Felix, Philippus (století neznámé); Rufina et Secunda, Secunda (století neznámé); Anatolia et Victoria in Sabinis (století neznámé); Canutus, m. in Dania (1086); Emmanuel Ruiz et socii /Ascanius Nicanor♦, Carmelus Volta* (1860); Ianuarius et Marinus, m. in Africa (s. inc.); Apollonius Sardensis (s. inc.); Leontius, Mauritius (s. IV); Bianor et Silvanus (s. IV); Pascharius (s. VII); Petrus Vincioli (1007); Maria Gertrudis a Sancta Sophia de Ripert ďAlauzin et Agnes a Iesu (Sylvia); de Romillon♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský