Pius Pp I.
| 11. července, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 155 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Akvileje v severní Itálii. Do Říma přišel se svým bratrem Hermou a stal se členem kněžského římského sboru. Po mučednické smrti papeže Hygina v roce 140 byl zvolen do vedení římské církve.V té době bylo v Římě mezi křesťany mnoho Asiatů. Žili v církevní jednotě, ale velikonoce slavili podle židovského kalendáře 14. nisanu, kdy sice Pán Ježíš jedl velikonočního beránka, ale ve spojení s tímto datem nemohly vrcholit oslavou vzkříšení v neděli. Pius I. ustanovil oslavu vzkříšení vždy v neděli. Kromě data velikonoc, které i později bylo příčinou sporů, měl tento papež starost s řešením situace, kterou vyvolávali v Římě usazení bludaři: Valentin, Cerdon a Marcion.
Valentin hlásal, že na počátku byl jen otec Abime a jeho družka Sigé, znamenající mlčení. Ta že porodila rozum a pravdu, které zplodily slovo a život. Z nich vzešel člověk a církev... Cerdon učil, že starozákonní spravedlivý Bůh není otcem Ježíše Krista, ale že jím je Bůh, který je jen dobrý. Dobrodruh Marcion obdaroval římskou církev sumou 200 sesterciů, odpovídající asi hodnotě dřívějších 50.000 korun. Z důvodu jeho zavrhování Starého zákona a propagování protestantských zásad mu byl dar vrácen a pro setrvávání v bludech byl z církve vyloučen. Jeho reakcí pak bylo, že si v Římě založil svou vlastní církev s biskupy i kněžími a rozvíjel hnutí ke škodě katolické církve. Jeho sekta se udržela až do VI. století.
Církev řídil Pius I. starostlivě, jak je vidět např. z listu biskupu Justovi do Vienne. Připomínal, aby navštěvoval vyznavače ve vězeních, aby ve víře neochabli. Aby se ke kněžím a jáhnům nechoval jako nadřízený, ale jako bratr a služebník Kristův. Aby věřící podporoval příkladem vlastní svatosti a podobně.
Piův bratr Hermas, který měl rodinu, vylíčil tehdejší církevní poměry ve známé knize "Pastoris" Pastýř (či dům pastýřův). Pius I. zemřel pravděpodobně v roce 155. Možná následkem pronásledování se nezachovalo přesné datum a okolnosti jeho smrti. Dle některých byl svatým vyznavačem. Dřívější martyrologium o něm uvádělo k 11. 7.: "Byl korunován mučednictvím za pronásledování Marka Aurelia Antonína." Poslední římské martyrologium však z těchto slov nic neuvádí.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Benedictus de Nursia, abbas (547); Pius Pp I. (155); Placidus et Sigisbertus, abbas (s. VII); Olga (969); Marcianus, m. Iconii (s. III/IV); Marciana (ca. 303); Leontius, ep. Burdigalen. (ca.570); Drostanus (s. VI ex.); Hidulphus (707); Abundius, presb. (854); Bertrandus♦, abbas Grandesilven. (1149); Ketillus (ca. 1151); Thomas Benstead et Thomas Sprott♦ (1600); Rosalia Clotildis a Sancta Pelagia B♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský