Olga
| 11. července, připomínka | |
| Postavení: | velkokněžna |
| Úmrtí: | 969 |
| Patron: | Ruska |
| Atributy: | vznešená ruská kněžna, kříž, model kostela |
ŽIVOTOPIS
Její jméno je spojeno s počátky křesťanství na Rusi, v Bělorusku a na Ukrajině. Jako dcera bojara od Pskova se stala manželkou kyjevského knížete Igora. Po jeho násilné smrti vládla za nezletilého syna. Stala se křesťankou. Soudila spravedlivě, měla ráda chudé a po křtu v Cařihradě stavěla chrámy. Snažila se o pokřesťanštění Rusi, které se však podařilo až jejímu vnukovi. Zemřela v Kyjevě.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
KŘESŤANSKÁ KNĚŽNA - JITŘENKA RUSI
Narodila se mezi léty 890 - 900 ve Vykobutině u Pskova v severozápadní části Ruska. Původem patřila k východním Slovanům, zejména po otci Gostomyslu. Její matka byla asi původu varjažského (normandského).
Olga se ve 20 letech provdala za kyjevského knížete Igora a měla s ním syna Svjatoslava. Při vzpouře kmene Derevljanů byl Igor v r. 945 zabit. Jelikož neměl bratra a syn měl ještě do zletilosti daleko, podle pohanského zákona připadl Olze úkol pomstít násilnou smrt svého muže. Jako pohanka pomstu na Drevanech vykonala a pak prý moudře spravovala říši ohrožovanou nepřáteli. Někteří z jejích dvořanů byli křesťany a Olga poznala jejich bezúhonný život a bylo jí jasné, že pohanství k podobně ctnostnému životu nevede. Seznámila se s vírou v Krista a zatoužila po sv. křtu.
Za vlády místo svého nezletilého syna cestovala po knížectví, zřizovala hostince, převozy přes řeky, vykonávala spravedlivé soudy a projevovala lásku k chudým. V roce 955, zřejmě po předání vlády synovi, se odebrala do Cařihradu, kde ji pokřtil patriarcha Theofylaktos. Při křtu přijala jméno Helena a kmotrem jí byl byzantský císař Konstantin (VII.) Porfyrogenet.
Po návratu domů šířila na Rusi křesťanskou víru. Dala postavit chrámy sv. Mikuláše a sv. Sofie v Kyjevě, Zvěstování P.M. ve Vitebsku a nejsvětější Trojice v Pskově. Její syn válčil a ona se starala i o vládu. Olga Helena pomáhala Svjatoslavovi v politických i válečných záležitostech. Přála si také, aby přijal sv. křest, ale syn odmítal slovy: "Družina by se mi smála." Ale matka mu oponovala svým názorem: "Dáš-li se pokřtít, ostatní učiní totéž." On však nevěřil, protože jeho válečná družina se vysmívala všem pokřtěným. Matka se za něj modlila a konala bohumilé skutky.
V roce 957 byla kněžna Olga znovu v Cařihradě za doprovodu kněze Gregora (Řehoře). Tehdy byla císařem požádána o ruku, ale odmítla s odůvodněním, že podle církevních předpisů, nemůže s křestním kmotrem vstoupit do manželství.
Potom kolem r. 960 vyslala posly k císaři Otovi I. do Němec s prosbou o biskupa pro ruský pohanský lid. Císař poslal benediktinského mnicha Adalberta z Trevíru. Ten však na Rusi nepořídil, jeho doprovod byl od pohanů povražděn a sám se v roce 962 vrátil do Německa. Příčinou nezdaru prý bylo, že obyvatelé Rusi znali odlišné smýšlení Svjatoslava a báli se, aby německá misionářská aktivita nebyla pláštíkem pro snahu porobit si území Rusi podobně jak tomu bylo u polabských Slovanů. Tak se stalo, že otázka pokřesťanštění Rusi byla odložena. Olga Helena však v ní byla nazvána "Jitřenkou".
V posledních letech života se radovala i z vnuků, mezi nimi byl i pozdější světec Vladimír, který uskutečnil to, co se nepodařilo jí -pokřesťanštění celého národa.
Před smrtí si kněžna přála pohřeb od křesťanského kněze a zakázala na hrobě tryzny po pohanském způsobu. Pochována byla v Kyjevě, kde zemřela. Za jejího vnuka Vladimíra byly její ostatky vyzdviženy neporušené a umístěné v Desjatinném chrámu v Kyjevě.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu žít podle křesťanských zásad tak, aby z toho druzí mohli poznat hodnotu křesťanství. Začnu tím, že si promyslím, co to znamená a při zpytování svědomí budu pamatovat na posouzení jak jsem se tohoto předsevzetí držel.Radujeme se, Bože, z výročí oslavy svaté Olgy Heleny a prosíme Tě: nauč nás poznávat Tvou vůli, abychom tak jako ona žili příkladným křesťanským životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Benedictus de Nursia, abbas (547); Pius Pp I. (155); Placidus et Sigisbertus, abbas (s. VII); Olga (969); Marcianus, m. Iconii (s. III/IV); Marciana (ca. 303); Leontius, ep. Burdigalen. (ca.570); Drostanus (s. VI ex.); Hidulphus (707); Abundius, presb. (854); Bertrandus♦, abbas Grandesilven. (1149); Ketillus (ca. 1151); Thomas Benstead et Thomas Sprott♦ (1600); Rosalia Clotildis a Sancta Pelagia B♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský