Silas
| 13. července, připomínka | |
| Postavení: | spolupracovník apoštola Pavla |
| Úmrtí: | I. s. |
ŽIVOTOPIS
Pocházel prý z Jeruzaléma, ač měl římské občanství, a stal se Ježíšovým učedníkem. Ve skutcích apoštolů je o něm psáno v 15. a 16. kapitole. Apoštolové a starší za souhlasu celé církve rozhodli o vyvolení dvou mužů za doprovod a spolupracovníky Pavla a Barnabáše na apoštolské cestě do Antiochie. Jedná se o dnešní Antakya v Turecku. Vybranými se stali Juda, kterému říkali Barsabáš a jako druhý Silas, přední z mužů mezi bratřími."Juda a Silas bratry velmi povzbudili a posílili svými slovy; vždyť i oni byli proroci". (Sk 15,32) Apoštol Pavel pak vzal sebou jako spolupracovníka jen Silase a přes Derbe došli do Lystry, kde se k nim připojil Timoteus. Prošli Frigií, galtským územím k Mysií a dorazili až k moři do Troady. Na pokyn, který Pavel obdržel ve vidění se přeplavili do Makedónie. Ve Filipách byli hosty u Lydie. Tam Pavel z jedné otrokyně vyhnal zlého ducha, který skrze onu ženu věstil budoucnost a jejím pánům to vynášelo zisk. Když ti viděli, že o zisk přišli, vyvlékli Pavla i Silu na náměstí se žalobou, že pobuřují město. Jak soudcové rozhodli, byli za účasti davu důkladně zbičováni a uvězněni v nejbezpečnější cele, kde ještě měli nohy v kládě, aby neutekli.
V noci se společně modlili a zpěvem oslavovali Boha. Ostatní vězni jim s úžasem naslouchali, když jejich chvalozpěv doplnilo náhlé zemětřesení, které otřáslo vězením až v základech a současně se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta. Žalářník se zděsil a chtěl si vzít život. Ale Pavel mu zabránil v sebevraždě, kterou chtěl vykonat svým mečem a ujistil ho, že jsou tam všichni. Před Pavlem i Silasem padl žalářník na kolena pln strachu. Pak se jich s velkou pokorou ptal, co má dělat, aby byl zachráněn a oni ho ujistili o potřebě víry v Pána Ježíše. Když pokračovali ve zvěstování Božího slova v jeho domácnosti, žalářník jim ošetřil rány, dal se pak se svými lidmi pokřtít a pozval je ke stolu. Je to ukázka jak Boží moc provázela první hlasatele evangelia, kteří byli ochotni pro jeho slovo trpět. Dalo by se namítat, že pobouření lidé by ani neposlouchali to, co mohli říci na svou obranu. Řekli to, až je druhého dne propouštěli a oni nechtěli tajně odejít, zdůrazňujíce římské občanství. Římští občané totiž nesměli být bičováni. Hlasatelé evangelia však rádi přinášeli oběť za své posluchače a daleko více jim záleželo na tom, aby jejich slovo bylo doplňováno jejich příkladným životem, než aby se chránili před utrpením.
Omluva těch, kteří dali oba hlasatele zbičovat a jejich doprovod měly také svou odezvu v myslích makedonců, kteří na slova bratrů vzpomínali s větší vážností, když oni odešli do Filip.
Dále je o Silasovi při návštěvě Tesaloniky psáno i v 17. kap. Sk, kde je zpráva o jejich působení v Beroji. Tam Silas a Timoteus zůstali, zatím co Pavel s doprovodem odešel do Athén. Pak ale za ním byli povoláni. Ještě v 18. kap.je zmínka o tom, že Silas a Timoteus přišli z Makedonie do Korinta. Co se týká dalšího života Silase, jsme odkázáni jen na méně spolehlivou tradici. Také je ztotožňováno jméno Silas a Silván, který se vyskytuje na dalších místech, např po něm Petr posílá svůj první list, ale není to bráno jako správné. Nejen že v nekanonické literatuře je uváděna Silasova samostatná činnost v Korintě i v Makedonii, ale tam podle tradice zemřel. Místo se dokázat prý nedá.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Henricus Primus (1024); Esdras (přibližně 4 stol. před n.l.); Silas (I. s.); Eugenius, ep. Carthaginen (501); Clelia Barbieri (1870); Iacobus de Voragine♦ (1298); Ferdinandus Maria Baccilieri♦ (1893); Carolus Emmanuel Rodríguez Santiago (1963); Myropes (s. III/IV); Alexander et XXX milites (s. IV); Turiavus (s. VII/VIII); Thomas Tunstal♦ (1616); Ludovicus Armandus Iosephus Adam et Bartholom♦ (1794); Magdalena a Matre Dei (Elisabeth); Verchi♦ (1794); Anna Andreas a Sancto Alexio Minutte♦, Maria Anastasia a Sancto Gervasio de Roquard* (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský