Eugenius, ep. Carthaginen
| 13. července, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 501 |
ŽIVOTOPIS
Památka tohoto světce nás zavádí do Afriky v době vandalského a ariánského pronásledování křesťanů. Pro orientaci něco o době, ve které Evžen žil. Římský místodržitel v Africe, Bonifác, chtěl se odtrhnout od říše a na pomoc proti císaři si pozval z jižního Španělska ariánského krále Vandalů Gensericha s jeho armádou, asi o 80.000 mužích. K ní se přidali kacířští Donatisté a kočovní Mauři. Pravděpodobně v období jejich řádění byl Evžen vychováván v dobré rodině a přes svízelnou situaci si zvolil duchovní povolání.Vandalové nejkrutěji zacházeli právě s duchovenstvem, které mučili a vyvražďovali nebo posílali do vyhnanství. Celé šlechtické rodiny prý jako zajatce prodávali do otroctví a přivlastňovali si jejich majetek. Vše má svůj konec, proto zemřel i surový král Genserich a po něm v roce 477 nastoupil jeho syn Hunerich a ten se zprvu choval ke křesťanům s trochou tolerantnosti. Po necelých třech letech vlády na žádost císařského dvora povolil katolíkům i dosazení biskupa do Kartága, dnešního Tunisu. Biskupem byl zvolen 18. 7. v r.479 nebo 480 dnešní světec, horlivý kněz Evžen.
Vynikal moudrostí, opatrností i výmluvností a velkou zbožností. Všestranně pomáhal svému lidu a trpícím chudákům prokazoval velkou štědrost. Sám žil skromně a dary od dobrodinců rychle rozdával nejpotřebnějším. Na jeho bohoslužby, kvůli jeho slovu, začali chodit i někteří vandalové a mnozí katolíci, kteří byli z nouze zaměstnáni v králových službách a proto nosili vandalský kroj.
To vše těžce nesli ariánští duchovní v čele se svým představeným Cyrilem, který popudil krále Hunnericha k zákazu vstupu do chrámu všem, kteří vandalský kroj nosí. A zákaz měl také vyhlásit biskup Evžen. Jenže ten se proti nařízení ohradil slovy: "Dům Boží je otevřen každému a nesmím z možnosti vstupu nikoho vylučovat." Po této odpovědi přišli ke vchodu do chrámu pochopové a každého ve vandalském oblečení uchopili pod krkem či jinde za hlavu tyčí se zahnutým ostrým bodcem a odtáhli od vchodu. Některé přitom prý částečně skalpovali, další přišli o zrak a zohavené ženy vodili pro výstrahu městem. Pro nedostatečný výsledek král zvýšil pronásledování a věřící museli do roboty na pole a pracovat o hladu a žízni. Došlo i na chytání a mučení zasvěcených panen. Mnoho duchovních bylo uvězněno v děrách a pak vyhladovělí byli odváděni do pouště. Slabí byli ubíjeni kamením a bodáni, kdo vysílením klesl, byl uvázán za nohy a vlečen pokud nezemřel. Tyto údajné krutosti popisuje farář Fr. Ekert.
Je těžké uvěřit, že by mezi prvními nedošlo na biskupa. O něm se píše, že působil ještě o svátku Zjevení Páně, kdy už pronásledování začalo a tehdy přišel za ním slepý Felix, který byl ve snu vyzván, aby žádal biskupa o uzdravení. Přišel, prosil a po pokorném zdráhání biskupa a znamení kříže v té chvíli svěcenou vodou, nabyl zraku. Zázrak měl vliv i na příliv ariánců zpět k pravé víře.
Následovalo vyzvání k diskuzi biskupa Evžena s Cyrilem, ale záměr byl jiný. Cyril chtěl ukázat na předstíraně slepém ariánci, že mu také dokáže vrátit zrak. Došlo skutečně ke změně, místo vytvoření efektu simulant oslepl a trpěl při tom bolestí. Proto vyzradil vše, k čemu ho Cyril navedl a chtěl se vrátit do katolické církve. Za přítomnosti ariánů, kteří popírali nejsvětější Trojici, Evžen nad ním udělal kříž se slovy: "Ať se tvé oči otevřou ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, ve jménu jediného Boha ve třech osobách". Toto, co popisuje legenda, se možná odehrálo před druhým vyvrcholením pronásledování. Ale pravděpodobně toto mělo vliv na vypovězení biskupa Evžena do Tamallumy na okraji pouště, kde byl ariány střežen ve špinavé, vlhké díře. Následkem toho onemocněl, dostavily se pohybové problémy a nemohl mluvit.
Nástupcem Hunericha se stal Gunthamund a Evženovi bylo dovoleno se vrátit. Jenže nový král byl pak vystřídán Thrasimundem a ten Evžena poslal do vyhnanství v Gallii, aniž měl možnost rozloučit se s věřícími. Tam prý zbytek života trávil u hrobu mučedníka Amaranda poblíž řeky Tarnu v Albách (v jižní Francii), kde zemřel.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Henricus Primus (1024); Esdras (přibližně 4 stol. před n.l.); Silas (I. s.); Eugenius, ep. Carthaginen (501); Clelia Barbieri (1870); Iacobus de Voragine♦ (1298); Ferdinandus Maria Baccilieri♦ (1893); Carolus Emmanuel Rodríguez Santiago (1963); Myropes (s. III/IV); Alexander et XXX milites (s. IV); Turiavus (s. VII/VIII); Thomas Tunstal♦ (1616); Ludovicus Armandus Iosephus Adam et Bartholom♦ (1794); Magdalena a Matre Dei (Elisabeth); Verchi♦ (1794); Anna Andreas a Sancto Alexio Minutte♦, Maria Anastasia a Sancto Gervasio de Roquard* (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský