Iacobus de Voragine
13. července, připomínka | |
Postavení: | arcibiskup, spisovatel OP |
Úmrtí: | 1298 |
Patron: | Ač patronát není uváděn, mohli by v něm svého přímluvce vidět dominikáni, obyvatelé Janova i hagiografové. |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1230 ve Viraggio (dnešní Varezze) poblíž Janova v Itálii. Brzy se projevovalo jeho velké nadání a pak horlivost ve studiu. Roku 1244 vstoupil do dominikánského řádu. Ve 22 letech se už stal profesorem teologie a věnoval se i biblistice. Pravděpodobně v roce 1286 se stal provinciálem Lombardie, stal se věhlasným kazatelem a zdráhal se přijmout vyšší hodnost. Přesto byl r. 1292 zvolen arcibiskupem v Janově. Byl velkorysý k chudým, stavěl a opravoval kostely. Byl činný i literárně a vedle překladu bible do italštiny sepsal i tzv. Zlatou legendu ("Legenda Aurea Sanctorum"), knihu životopisů svatých. Názvem chtěl poukázat na to, že jako zlato je nad všechny ostatní kovy, tak i legenda vzorů světců má být nad všechny další knihy. Zařadil do ní i svátky Krista a Panny Marie. V současné době je k nahlédnutí v angličtině na internetové straně http://www.catholic-forum.com/saints/golden000.htm . Tato kniha, která se srozumitelnou formou zabývá svátky světců celého roku, byla přeložena do všech jazyků Západu a byla používána umělci středověku jako podklad pro vytváření jejich obrazů.
Po šestiletém rozvážném a láskyplném řízení arcibiskupství Jakub de Voragine v Janově zemřel. Uložen byl pod hlavním oltářem kostela sv. Dominika. Blahořečený v roce 1816 papežem Piem VII.
Henricus Primus (1024); Esdras (přibližně 4 stol. před n.l.); Silas (I. s.); Eugenius, ep. Carthaginen (501); Clelia Barbieri (1870); Iacobus de Voragine♦ (1298); Ferdinandus Maria Baccilieri♦ (1893); Carolus Emmanuel Rodríguez Santiago (1963); Myropes (s. III/IV); Alexander et XXX milites (s. IV); Turiavus (s. VII/VIII); Thomas Tunstal♦ (1616); Ludovicus Armandus Iosephus Adam et Bartholom♦ (1794); Magdalena a Matre Dei (Elisabeth); Verchi♦ (1794); Anna Andreas a Sancto Alexio Minutte♦, Maria Anastasia a Sancto Gervasio de Roquard* (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský