Alexius, homo Dei
| 17. července, připomínka | |
| Postavení: | muž Boží |
| Úmrtí: | s. IV. |
| Patron: | poutníků, žebráků, vrátných, nemocných; vzýván při zemětřesení, epidemiích a za dobrou smrt |
| Atributy: | poutnická hůl s žebráckou mošnou, zarostlý poustevník, schodiště, z něhož na něj bývají v zobrazeních vylévány splašky |
ŽIVOTOPIS
Byl jediným synem římského senátora Eufemiana a jeho ženy Eglaisy. Již jako hoch žil ovlivňován četbou Písma sv. a životopisy mučedníků a poustevníků. Zatoužil patřit mezi muže, kteří se z lásky ke Kristu všeho zřekli. Bohatí rodiče plánovali jeho život však zcela odlišně. Vybrali pro něj nevěstu Sabinu a nutili ho ke sňatku. Alexej se prý s ní v den sňatku domluvil, oznámil své rozhodnutí zaslíbit se Bohu a panickému životu a opustil domov.Uvádí se, že odplul po Tibeře do mořského přístavu a pak lodí do Laodiceje v Sýrii. Dál pokračoval v cestě do Edessy (dnes je to Urfa v Turecku), kde se usadil jako žebrák. Jeho život je popisován jako obraz pohrdání nabídkami světa a hrdinského sebezapírání. Jeho životopis máme sepsaný až asi po pěti stoletích, což znamená určité pochybnosti, týkající se možného přikrašlování skutečnosti, a rozdíly v podání. Víme však, že již v nejstarších dobách řecké i římské církve byl ctěn jako muž Boží.
Legenda mluví o jeho pokorném životě v největší chudobě, naplňovaném ustavičnou modlitbou. Jeho ctnostný život žebráka neunikl v Edesse pozornosti. Jelikož se prý na něj začali dívat jako na světce, z obav před zpyšněním z Edessy odešel. Je popisována jeho cesta směřující do Svaté země a na místa působení sv. Pavla.
Alexej se vrátil do Říma sešlý k nepoznání a proto se odhodlal přiblížit k rodičovskému domu, kam ho srdce táhlo. Nepoznán prosil v otcovském domě o kousek přístřeší pod schody a drobty padající ze stolu. Byl přijat jako žebrák. Jeho sebezapírání je dáváno do kontrastu synovské lásky s nářky rodičů nad jeho ztrátou, kterých byl svědkem a přece se nedal poznat, aby mohl dožít život chuďasa pro Krista. Od služebnictva snášel v rodném domě urážky a z pokrmů, které obdržel, dával ty lepší dalším chuďasům. Pravidelně navštěvoval chrám sv. Petra a přijímal svátosti.
Po 17 letech, když cítil konec svého života, poprosil o psací potřeby a napsal list, který po jeho smrti otec nalezl na jeho prsou. Děkoval v něm za přístřeší, pokrm a lásku, kterou k němu chovali, svolával na ně požehnání a osvětlil proč žil tak jak žil s příslibem, že je bude čekat v blažených příbytcích u Krista.
Rychle se šířící pověst o smrti podivného žebráka přilákala zástupy k uctění jeho těla, které prý z nařízení císaře Honoria bylo vystaveno ve svatopetrském chrámu. Pohřben byl do mramorové hrobky na Aventinském pahorku. Tam při chrámu sv. Bonifáce byl založen benediktinský klášter. V něm r. 990 vstoupil do řádu sv. Vojtěch a Radim. V roce 1355 bylo odtud několik částí z ostatku sv. Alexeje císařem Karlem IV. předáno pražskému chrámu sv. Víta. Alexej byl uváděn i jako spolupatron břevnovského kláštera.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ceslaus /15.7. 1242/ et Hyacinthus♦, presb. Ord. Prædicat., /15.8. 1257/ (1242; 1257); Hedwigis de Hungaria (1399); martyres Scilitani (Carthagine): Speratus, Nartzales, Cittinus, Veturius, Felix, Aquilinus, L, m. Scilitan (180); Iusta et Rufina, virgo hispalien (asi 287); Marcellina, virgo mediolanensis (s. IV ex.); Alexius, homo Dei (s. IV.); Ennodius (521); Kenelmus (asi 812); Leo Pp IV. (855); Colmanus, peregrinus (1012); Zoerardus seu Andreas et Benedictus, eremita in Hungaria (asi 1031 a 1034); Teresia a Sancto Augustino (Maria Magdalena Claudina); Lidoine et XV soci♦ (1791); Paulus Petrus Gojdich♦, episcopus et martyr (1960); Hyacinthus, m. Amastride (ca. s. III); Theodosius, ep. Autissiodoren. (s. VI); Fredegandus (s. VIII)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský