Leo Pp IV.
| 17. července, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 855 |
ŽIVOTOPIS
Byl synem římského občana Radoalda, podle jména langobardského původu. V mládí byl vychováván mnichy u svatého Martina za svatopetrskou basilikou. Pak jej do svých služeb pro dobrou pověst povolal papež Řehoř IV. a vysvětil jej na podjáhna. Další papež Sergius II. ho z Lateránu povolal ke kněžské službě u Čtyř korunovaných na Coeliu a povýšil na kardinála. Pro svoji štědrost k chudým i ostatní ctnosti byl velmi oblíben.Ke konci ledna r. 847 zemřel Sergius II. a ještě před jeho pohřbem se oprávnění voliči sešli, aby zvolili jeho nástupce. Novým papežem byl jednomyslně zvolen kardinál od Čtyř korunovaných, novým jménem Lev IV. Po volbě byl ze svého chrámu přenesen do lateránského patriarchia, kde mu složili hold. S jeho vysvěcením se mělo čekat až do císařského schválení, které dlouho nepřicházelo. Pro hrozbu saracénských vpádů jej nakonec světili 10. 4. 847 bez císařova potvrzení. Situace, v níž se Lev IV. ujal řízení církve, mu působila krušné začátky. Svatyně apoštolů byly znesvěceny a zpustošeny. V té době se opakovalo zemětřesení a v saských čtvrtích pod Vatikánem se vyřádil požár. Navíc se Saracéni chystali k novému útoku na Řím. Papež však obratně získal pomoc Římu od měst Amalphi, Gaetu a Neapole, s nimiž vytvořil obranný svaz proti Saracénům. Byla to první liga ve středověkých dějinách. Její loďstvo se shromáždilo v portském přístavu. Na výzvu papeže se spojenci sešli v Ostii u sv. Aurey, kde Lev IV. ve mši svaté přípravu na střetnutí s nepřáteli křesťanů začal s Bohem, jemuž svěřil akci záchrany Říma. Požehnal pak námořníkům a vrátil se modlit do Říma. Druhého dne se u Ostie střetlo neapolské loďstvo se saracénským. Křesťanům přitom pomohla silná bouře, která rozmetala bitevní loďstvo saracénů. Mnozí se ze ztroskotaných lodí snažili zachránit na ostrovech tyrrhenského moře, ale i tam padli Saracéni do zajetí. Zajatců bylo velké množství, některé velitelé popravili, ale většinu dovedli do Říma, kde museli pracovat na stavbách a opravách hradeb. V římských chrámech se slavily děkovné bohoslužby.
Lev IV. oznámil císaři Lotharovi nutnost opevnění na ochranu svatopetrského chrámu, na který se Saracéni obzvlášť zaměřovali. Na tento účel byla již dříve vybírána daň. Se stavbou se začalo r. 848. Od Andělského hradu byla stavěna 10metrová zeď k vrcholu vatikánského pahorku, se zatočením doleva kolem chrámu pokračovala k Tibeře. Papež po 4 roky dohlížel na stavbu, kterou pak 27. 6. 852 posvětil.
V Římě Lev IV. vystavěl nové kostely a některé ze starých obnovil. Mnoho chrámů nově vybavil. S císařem žil v pokoji. Roku 850 korunoval jeho syna Ludvíka II. za budoucího císaře. Lev IV. vydal řadu předpisů o církevní kázni, mezi nimi i o manželské nerozlučitelnosti a o zachovávání postu ve středu a v pátek. Schvaloval výnosy dřívějších církevních sněmů a jiné. Musel řešit nejeden kázeňský problém. Např. s kardinálem Anastásiem od sv. Martina, kterého po čtyřech marně opakovaných výzvách na synodách zbavil kněžského úřadu.
Požehnané velekněžství Lva IV. skončilo svatou smrtí po osmi letech a třech měsících.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ceslaus /15.7. 1242/ et Hyacinthus♦, presb. Ord. Prædicat., /15.8. 1257/ (1242; 1257); Hedwigis de Hungaria (1399); martyres Scilitani (Carthagine): Speratus, Nartzales, Cittinus, Veturius, Felix, Aquilinus, L, m. Scilitan (180); Iusta et Rufina, virgo hispalien (asi 287); Marcellina, virgo mediolanensis (s. IV ex.); Alexius, homo Dei (s. IV.); Ennodius (521); Kenelmus (asi 812); Leo Pp IV. (855); Colmanus, peregrinus (1012); Zoerardus seu Andreas et Benedictus, eremita in Hungaria (asi 1031 a 1034); Teresia a Sancto Augustino (Maria Magdalena Claudina); Lidoine et XV soci♦ (1791); Paulus Petrus Gojdich♦, episcopus et martyr (1960); Hyacinthus, m. Amastride (ca. s. III); Theodosius, ep. Autissiodoren. (s. VI); Fredegandus (s. VIII)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský