Zoerardus seu Andreas et Benedictus, eremita in Hungaria
| 17. července, připomínka | |
| Postavení: | poustevníci OSB |
| Úmrtí: | asi 1031 a 1034 |
| Patron: | Slovenska, zejména nitranské diecéze, Uher; benediktinů, kamaldulských mnichů a paulánů |
| Atributy: | Zoerard: kříž, ořech, poustevník, řetěz, strom Benedikt: orel, poustevník, skála u řeky, poustevník před křížem, poutnická hůl |
ŽIVOTOPIS
Narodili se kolem roku 980 v jižní části Polska poblíž hranic ze Slovenskem. V Zobore u Nitry, ležící tehdy v maďarském území, které sahalo až k Polsku, vstoupili do benediktinského kláštera. K Váhu u karpatských hor přišli z Polska, podle martyrologia na prosbu svatého krále Štěpána, aby tam vedli odříkavý život. Benedikt, vedený jako Ondřejův učedník, přišel za ním do poustevny na Skalku později a žil tam ještě tři roky po jeho smrti. Zbojníci ho pak svázaného vhodili do Váhu.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
V MODLITBĚ, PRÁCI A OBĚTI DO KRAJNOSTI
Zoerard, polsky Świerad, překládán i jako Svorad, je jeho původním jménem. Jméno Ondřej obdržel až jako řeholník. Pocházel z Polska a již v jinošských letech žil jako mnich v polské vesnici Tropie nad Dunajem v okrese Nowy Sacz, poblíž slovenských hranic. Nepocházel-li přímo odtud, pak od polské Spišské Magury, z rolnické rodiny.
Vypráví se, že jednou viděl pracovat na poli mnicha a řekl si: "Může-li se mnich činit jako rolník, může také rolník žít jako mnich". A začal se snažit žít mnišským životem podle řehole sv. Zosima (palestinského mnicha ze 6. stol.). Vstoupil do kláštera se slovanskou bohoslužbou. Ta se sloužila v Krakově (jako tzv. hlaholská, staroslověnská či římsko-slovanská). Tamní metropole byla pokračováním velkomoravské metropole a nesla znaky byzantských vlivů, přinesené na Moravu Cyrilem a Metodějem.
V roce 1022 polský král Boleslav Chrabrý vystoupil proti slovanské bohoslužbě a snažil se ji odstranit. Z uvedeného v martyrologiu vysvítá, že v té době přišla do Krakova výzva krále Štěpána, v níž vypuzované mnichy prosil, aby přešli do Maďarska. Zoerard tam proto odešel a u Nitry v klášteře sv. Hippolita na Zoboru, kde byla udržována cyrilometodějská tradice, byl přijat benediktinským opatem Filipem. Ten mu nejspíš až tam dal jméno Ondřej. Řeholníci byli cenobyti, což znamená, že vedle společného života mohli praktikovat i poustevnictví, ale až od věku 40 let.
Po dovršení onoho roku opat dovolil Ondřejovi odejít do samoty a vést poustevnický život s uplatňováním hesla: "Modli se a pracuj!" Ondřej se prý usadil v jednom dutém stromě, ořešáku, který stál "Na Skalce" poblíž Trenčína nad řekou Váhem. Zřejmě nebyl knězem a proto musel každou sobotu přicházet do kláštera, aby se v neděli účastnil slavení mše svaté.
Poblíž své poustevny během dne vedle modliteb pracoval jako dřevorubec. Vytrvale žil velmi asketicky a s kajícností trávil i podstatnou část noci na modlitbách.
Podle tradice mladší mnich dostával na starost staršího mnicha, který byl pro něj duchovním otcem. Ondřejovi byl jako mladší poslán Benedikt. Na 40denní půst podle pravidel Zosima každý mnich dostával 45 datlí. Ondřej přijal od opata jen 40 ořechů. Při tomto postu byl tak zesláblý a vysílen, že při práci se sekerou ztrácel vědomí. Měl pak prý zjevení anděla, který ho na vozíku dopravil k jeho poustevně, kde se ho ujal Benedikt. Tomu zakázal o věci mluvit po dobu svého života. Po únavné práci, aby při modlitbách neusnul, používal kromě sedadla s bodci v opěradle i obruč, kterou měl kolem hlavy s připevněnými čtyřmi kameny.
Když se jeho život chýlil ke konci, poslal pro opata Filipa. S ním pak Ondřejovo mrtvé tělo připravovali k pohřbení a při omývání našli na něm řetěz hluboce zarytý do masa, který mu za života musel působit značné bolesti.
Nejvěrohodnější jeho životopis pochází od biskupa Maura z Pécs, který ho napsal r. 1064. Již v mládí se osobně setkal se Zoerardem a po jeho smrti dostal o jeho životě zprávy přímo od Benedikta a další od opata Filipa. Život Zoerarda také pečlivě zkoumal polský kněz T. Milik, který jej vydal v Římě r. 1966. Podklady od obou jsou využity i v tomto zpracování.
Životopisec biskup Maurus z Panonské hory zaznamenal také dva zázraky na přímluvu Zoerarda. Zbojníci zabili svého druha a chtěli ho v Ondřejově poustevně zahrabat. On však přitom ožil a na vyděšené utíkající druhy volal, aby šli zpět, že mu byl život vrácen přímluvou svatého poustevníka Ondřeje. V jeho poustevně pak kajícně trávil další život. Druhý zázrak se udál v Nitře na šibenici. Jak opatu tvrdil oběšený zločinec, když ho pověsili za hrdlo, uviděl vedle sebe Zoerarda, jak ho rukama nadzvedává, aby nezemřel. Jen se lidé rozešli, sňal ho živého z oprátky.
Rovněž životopis Benedikta Stojislava pochází od biskupa Maura. Věnoval mu souvislý úsek ve svém díle. Ač Maurus nehovoří o jeho původu, jeho křestní jméno Stojislav je slovanské, Benedikt až řeholní. Polský kronikář Jan Dlugoš píše o obou k roku 998, že odešli z Polska a přišli do Panonie. Slováci by však ve Stojislavovi rádi viděli svého rodáka. Také ho za něj pokládají. Maurus o něm napsal, že po smrti svého duchovního otce se rozhodl setrvávat na stejném místě a po tři roky vedl velmi přísný život po příkladu svého učitele. Pak k němu přišli lupiči hledat peníze a s nadějí, že jich nemálo najdou, odvedli Benedikta nad řeku Vah a svázaného do ní vhodili. Lidé, kteří ho neúspěšně hledali si povšimli orla, který vysedával na břehu, jakoby něco pozoroval v řece. V tom místě pak muž, který se potopil, našel Benediktovo tělo dokonce neporušené i přes dobu, která už od jeho smrti uplynula. Pohřbili ho pak ve chrámu sv. Emeráma v Nitře, kam byly přeneseny i ostatky Zoerarda.
Kult obou světců byl potvrzen r. 1083 papežem Řehořem VII. na žádost krále Ladislava I., který je tehdy vyhlásil s dalšími třemi světci patrony Uher.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Práci dnes budu propojovat s modlitbou a v lásce i tichosti budu se snažit být dobrým služebníkem ostatním.Bože, Tys povolal svaté poustevníky Zoerarda a Benedikta, aby následovali Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej nám, abychom povzbuzeni jejich příkladem a provázeni jejich přímluvou věrně následovali Tvého jednorozeného Syna. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ceslaus /15.7. 1242/ et Hyacinthus♦, presb. Ord. Prædicat., /15.8. 1257/ (1242; 1257); Hedwigis de Hungaria (1399); martyres Scilitani (Carthagine): Speratus, Nartzales, Cittinus, Veturius, Felix, Aquilinus, L, m. Scilitan (180); Iusta et Rufina, virgo hispalien (asi 287); Marcellina, virgo mediolanensis (s. IV ex.); Alexius, homo Dei (s. IV.); Ennodius (521); Kenelmus (asi 812); Leo Pp IV. (855); Colmanus, peregrinus (1012); Zoerardus seu Andreas et Benedictus, eremita in Hungaria (asi 1031 a 1034); Teresia a Sancto Augustino (Maria Magdalena Claudina); Lidoine et XV soci♦ (1791); Paulus Petrus Gojdich♦, episcopus et martyr (1960); Hyacinthus, m. Amastride (ca. s. III); Theodosius, ep. Autissiodoren. (s. VI); Fredegandus (s. VIII)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský