Fridericus, ep. Ultraiecten
| 18. července, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 838 |
| Atributy: | dvě dýky či meče, palma |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze vznešené fríské rodiny. Stal se knězem a vychovatelem katechumenů. Později biskupem v Utrechtu (na území Holandska) a s misionářskou horlivostí bojoval proti pohanským mravům a bludnému učení. Nebál se napomínat ani císařskou rodinu, což mu prý nakonec vyneslo mučednickou smrt.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
POVOLÁN KE SLUŽBĚ "VHOD I NEVHOD"
Narodil se kolem roku 781 v Sexbierum u Franeker. Byl vnukem krále Ratboda, který v r. 714 zahnal Franky a porazil pak i K. Martella. Frederik již své útlé mládí prožíval ve zbožnosti. Byl ctitelem Panny Marie, kterou prosil o ochranu čistoty své duše. S její pomocí překonal i pokušení k světské slávě, kterou měl nadosah. Pohrdl jí jako pomíjející marností a se stejnou moudrostí získal značně vysoké vzdělání, aby byl co nejlépe připraven na práci pro Boží království. Stal se knězem, který každou duši viděl ve světle Ježíšovy lásky. Získal velkou oblibu pro svůj láskyplný přístup ke všem lidem. Snad právě to i s jeho horlivostí bylo příčinou, že si ho po smrti biskupa Rikfirda, od nějž byl pověřen přípravou katechumenů, všichni přáli za biskupa.
Frederik se ve své pokoře bránil slovy: "Vždyť jsem hříšník, jak bych mohl přijmout správcovství Pánova stáda? Nedokážu-li odstranit břevno ze svého oka, jak bych dokázal vytahovat třísky z oka bližního? Neumím-li zahnat vlka od sebe, jak před ním ochráním Boží stádo? Takový pohled ještě více utvrdil všechny ostatní v názoru, že je tím pravým na biskupský stolec. Za jeho volbu se stavěl i císař a Frederik se nakonec podřídil a přijal úkol biskupské služby jako Boží vůli.
Vysvěcen na biskupa města Utrechtu byl v Cáchách roku 828 i za přítomnosti císaře Ludvíka. Zavázal se také slibem, že bude neúnavně šířit Kristovu víru mezi Frisy. V té době jich na území diecéze ještě mnoho žilo pohanskými způsoby nebo v jiných bludech. Ten slib pak věrně plnil. Mezi Frisy horlivě hlásal evangelium a snažil se je přivést k dodržování Božích přikázání. Vedle toho dbal i na to, aby císařský dvůr nedával pohoršení, ač ho napomínání těchto kruhů předurčovalo k mučednické smrti.
Biskup Frederik nemohl mlčet ke sporu císařových synů o dědictví po otci. Spor vedl k vypovězení války za podpory druhé císařovy ženy Judity. Frederik po ní chtěl nejen aby spor tlumila, ale také ji prý káral kvůli hříšnému poměru a stavěl se proti jejímu sňatku. Tato Frederikova věrnost svému poslání kázat vhod i nevhod mu vysloužila ze strany Judity příslib pomsty.
Frederik musel ve své diecézi bránit pravé učení církve také proti sabeliánům i ariánům a mnoho problémů řešil kvůli církví nedovoleným příbuzenským sňatkům, běžným mezi pohanským obyvatelstvem. S těmito sňatky se snad nejvíce setkal při misijní cestě na ostrov Walcheren, kde se jich obyvatelé nechtěli zříct. Frederik za pomocí vlastní kajícnosti dosáhl u předních mužů odřeknutí se zlozvyků a obrácení, což napomohlo k odvrácení od modlářských praktik i u ostatních obyvatel a k přijetí křesťanské víry.
V Utrechtu po jedné bohoslužbě v kapli sv. Jana byl Frederik pak napaden vrahy údajně najatými Juditou. V okamžiku smrti je s odpuštěním ještě varoval před prchlivostí lidu.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu se cvičit v laskavosti s nevtíravou empatií, podle potřeby jiným pomáhat a svým příkladem i svědectvím hlásat pravdu evangelia. V modlitbě teď poprosím o milost k tomu potřebnou.Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého Frederika, aby s láskou vedl Tvůj lid a v biskupské službě hlásal evangelium vhod i nevhod; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu vytrvali ve víře a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Æmilianus, m. Dorostori (362); Fridericus, ep. Ultraiecten (838); Symphorosa, Crescens (s. III/IV); Arnulphus, ep. Meten (640); Simeon de Lipnica (1482); Maria Consolata Betrone, služebnice Boží (1946); Maternus, ep. Mediolanen. (s. IV); Philastrius (ante 397); Ruffillus (s. V); Theodosia (s. VIII); Bruno, ep. Signin. (1123); Ioannes Baptista de Bruxelles♦ (1794); Tarsicia (Olga); Mackiv♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský