Symphorosa, Crescens
| 18. července, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | s. III/IV |
ŽIVOTOPIS
Symforosa byla prý v Římě provdána za Getulia, který se svým bratrem Amantem sloužil ve vojsku. Oba přijali křest a zažili pronásledování, za kterého podstoupili mučednickou smrt. Symforosa je pak pohřbila a s horlivostí vychovávala své syny ke křesťanské statečnosti.Císař Hadrián dokončoval na jižní straně Říma v Tiburu (dnešní Tivoli) novou pohanskou stavbu, chrám či letohrad, který měl být pohanským způsobem uveden do provozu. Někdo mu poradil, aby k oběti bohům použil jejich nepřátele, křesťany. Nechyběla ani informace o početném zbytku rodiny Symforosy, jako o vhodném objektu k oběti.
Se Symforosou pak byli zatčeni a předvedeni Krescens, Julián, Nemesius, Primitiv, Justin, Stakteus a Evžen, aby obětovali bohům, v případě, že odmítnou, stanou se obětí oni sami. Oněch sedm mladších mužů martyrologium uvádí jako druhy v mučednické smrti, legenda jako Symforosiny syny.
Po hrdinném vyznávání víry ve věčný život s Kristem byla Symforosa podle legendy odvedena do Herkulova chrámu, za odmítnutí mu obětovat bičována a pak pověšena za vlasy. Nakonec byla s těžkým kamenem na hrdle utopena v řece Ania.
Také ostatních sedm skutečných bratrů v Kristu se Hadrián hrozbami marně snažil přimět k tomu, aby uctili jeho bohy a proto je dal různým způsobem v Herkulově chrámu na sloupech krutě mučit. Na závěr podle legendy Krescensovi probodli kati hrdlo, Juliánovi vrazili dýku do prsou, Nemesiovo srdce probodli oštěpem, Primitivovo tělo prorazili pod břichem, Justinovi roztříštili boky a pak mu uřezávali údy, do Staktea stříleli šípy a nejmladšímu Evženovi rozsekli mečem hlavu.
Jak uvádí martyrologium, po různém způsobu usmrcení byli pohřbeni v městě Římě na Tiburtinské ulici u devátého milníku.
Z ostatků tam uložených císař Karel IV. získal v roce 1355 část pro hlavní pražský chrám.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Æmilianus, m. Dorostori (362); Fridericus, ep. Ultraiecten (838); Symphorosa, Crescens (s. III/IV); Arnulphus, ep. Meten (640); Simeon de Lipnica (1482); Maria Consolata Betrone, služebnice Boží (1946); Maternus, ep. Mediolanen. (s. IV); Philastrius (ante 397); Ruffillus (s. V); Theodosia (s. VIII); Bruno, ep. Signin. (1123); Ioannes Baptista de Bruxelles♦ (1794); Tarsicia (Olga); Mackiv♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský