Arnulphus, ep. Meten
| 18. července, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 640 |
| Patron: | sládků, mlynářů; vzýván za nalezení ztracených předmětů |
| Atributy: | biskupské odznaky, brnění, ryba, prsten, poustevník |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v Lay-St-Christophe u Nancy ve Francii, snad 13. 8. 582, v záznamech se ale rok neshoduje, uvádí se též přibližně o desetiletí dříve. Otec Oda byl šlechtického rodu germánského původu. Arnulf část mládí prožil ve vojsku. Potom se stal majordomem krále Theudeberta II. Sám byl ženat s Dodou a měl dva syny. Clodulfa a Ansegisela, který se oženil s Beggou, dcerou Pipina st., čímž se Arnulf dostal do přízně s rodem Karlovců.Po dohodě s manželkou Dodou, která vstoupila do kláštera v Trevíru, se stal knězem. Svého významného postavení u franckého královského dvora se však nevzdal ani když r. 614 byl jmenován biskupem v Metz. Pro své postavení byl i vychovatelem Chlotarova syna Dagoberta.
Legendární vyprávění jsou dost pestrá. Uvádějí, že před přijetím biskupského úřadu si přál znamení o odpuštění hříchů. Tím mu mělo být navrácení prstenu, který hodil z mostu do řeky Mosely. A skutečně prý ve vylovené rybě, která mu byla připravována za pokrm, se mu prsten vrátil. Z dalších divů ve spojitosti s pověstí jeho svatosti bývá také uváděna přítrž šířícímu se požáru v době biskupské služby a pozdější uzdravování chlapce.
Arnulf nebyl duchovním takové povahy, jak by se dalo předpokládat podle udržovaného spojení se dvorem. Měl láskyplné otcovské srdce a vnímal potřebu pokání všeobecně i za svěřené stádo, pro potřebu usmiřovat a obnovovat narušené vztahy lásky. Proto nosil asketický spodní oděv a z lásky se postil. Nakonec v roce 629 dosáhl uvolnění z biskupského úřadu a rezignoval i z dalšího úřadu a v oděvu poustevníka začal žít v Remiremontu. Tam se věnoval modlitbě a péči o nemocné, zejména o ty, od kterých se ostatní odvraceli, o malomocné.
Po jeho smrti se biskup Abbo postaral o přenesení jeho ostatků do chrámu v Metzu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Æmilianus, m. Dorostori (362); Fridericus, ep. Ultraiecten (838); Symphorosa, Crescens (s. III/IV); Arnulphus, ep. Meten (640); Simeon de Lipnica (1482); Maria Consolata Betrone, služebnice Boží (1946); Maternus, ep. Mediolanen. (s. IV); Philastrius (ante 397); Ruffillus (s. V); Theodosia (s. VIII); Bruno, ep. Signin. (1123); Ioannes Baptista de Bruxelles♦ (1794); Tarsicia (Olga); Mackiv♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský