Apollinaris, ep. Classen.
| 20. července, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi s. II. |
| Patron: | Ravenny, Düsseldorfu a Remagenu; výrobců jehel; vzýván proti kaménkům, dně, padoucnici a urologickému onemocnění |
| Atributy: | biskup, klasy, kyj, oblak |
ŽIVOTOPIS
V Classe u Ravenny byl horlivým biskupem v době, kdy vládou uznávaná a podporovaná byla jen modloslužebná náboženství. Za získávání pohanů pro Krista byl stíhán a mučen. Skrze modlitbu pro spojení s Kristem také zázračně uzdravoval. Ve službě Kristu a jeho stádu nedbal výhružek ani utrpení. Když byl vyvezen lodí do vyhnanství a zase se do Ravenny vrátil, byl ubit.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PASTÝŘSKÁ VĚRNOST
Podle starých legend přišel do Říma z Antiochie už se svatým Petrem, ale předpokládá se i možnost pozdějšího příchodu. Z Říma byl poslán do Ravenny, ke které patřil významný přístav v Classe (5 km od města). Uvádí se, že tam 20 let požehnaně působil jako biskup.
Classenský biskup Apolinář vadil pohanským kněžím, protože vlivem jeho kázání jim klesala účast v modloslužebných shromážděních. Apolinář nejen horlivě hlásal Boží pravdu, ale podle evangelia také žil a mnohým věřícím uzdravoval nejen duši, ale i tělo. Jeho silným svědectvím víry bylo i snášení utrpení pro Krista. Pro udání byl zajat a zbičován. Svá zranění léčil ubytován v rodině Bonifáce, který byl němý. Na přímluvu jeho manželky mu navrátil řeč a také jejich dceru postiženou psychicky i tělesně skrze modlitbu uzdravil. Zpráva o tom se roznesla nejen mezi křesťany, ale zasáhla i pohany. Nenávist modloslužebníků Apolinář brzy znovu zakusil na svém těle. Opět byl bit a navíc donucen bosýma nohama šlapat po žhavém uhlí. Jenže to mu prý neublížilo ani když mu ho nasypali do klína. Tak se ho pokusili vyhnat z města. Nějakou dobu se zdržel v oblasti Emilie, kde vzkřísil dceru šlechtice Rufina, jehož rodina pak přijala víru a sv. křest..
Apolinář nedbal na výhružky soudce a pro věrnost svému povolání byl znovu přiveden na mučidla. S. Ravik tvrdí, že se dochoval i text výslechu. Zraněné tělo natažené na skřipci mu polili vařící vodou a kamenem mu rozbili tvář. Po čtyřech dnech se soudce podivil, že ještě žije a nařídil vyvézt ho přes moře do vyhnanství.
Loď ztroskotala a Apolinář se dostal do maloasijské Mysie. Při putování do svého biskupství měl v Thrácii konflikt s modloslužebnými kněžími, kteří ve snaze popudit proti němu obyvatele prohlásili, že jimi uctívaný Serapis odmítá věštit pro přítomnost křesťanského kazatele. Brzy po návratu do Ravenny byl biřici ubit k smrti. Zemřel 23. července po sedmidenní agonii. Přesný rok úmrtí se nedochoval. Pohřben byl věřícími v Classe. Nad hrobem byl v VI. století k jeho poctě vystavěn chrám a po vyzvednutí ostatků papež Řehoř I. r. 595 potvrdil jeho zařazení mezi svaté.
Patronát nad dalšími městy souvisí s putováním jeho ostatků, které se dostaly do Remagenu s ostatky tří králů. Odtud ostatky Apolináře byly uloupeny pro Düsseldorf a nazpět byla r. 1826 vrácena jen jeho lebka. Při poutních slavnostech je nesena v relikviáři kolem Apolinářovy hory a pak vystavena k uctění i k dotekům poutníků. Části kosterních ostatků se dostaly také do Gorkumu u Utrechtu a do Prahy. Tam je do chrámu sv. Víta získal r. 1355 Karel IV. Již v roce 1118 byla v Sadské založena kollegiátní kapitula ke cti sv. Apolináře, která byla Karlem IV. r.1362 přemístěna na pražskou horu Větrník. Ke zbudování chrámu sv. Apolináře na Větrníku došlo v r. 1784.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Křesťan je nositelem Kristova učení tehdy, žije-li životem víry. Desátkem k Duchu svatému ho poprosím o to, abych o Bohu nesvědčil svými skutky zkresleně.Milosrdný Bože, Tys povolal svatého Apolináře k biskupské službě, aby svědčil o Kristu a zvěstováním nevystižitelného bohatství jeho lásky získával duše pro nebe i za cenu svého života; na jeho přímluvu dej nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Elias Thesbita (kolem r. 850 př. Kr.); Apollinaris, ep. Classen. (asi s. II.); Margarita seu Marina, m. in Pisidia. (století neznámé); Frumentius, ep. in Æthiopia (s. IV); Aurelius, ep. Carthaginen (asi. 430); Vulmarus (asi 700); Elias Thesbita; Ioseph Barsabbas Iustus♦, Margarita seu Marina (s. inc.); Paulus, diaconus et m. Cordubæ (851); Bernardus♦, ep. Hildesien. (1153); Rita a Virgine Perdolente a Corde Iesu Pujalte y Sánchez et Francisca a Corde Iesu Aldea y Araujo♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský