Frumentius, ep. in Æthiopia
| 20. července, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | s. IV |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Tyru či Tyros na území Libanonu. S bratrem se při výpravě strýce Meropa do Afriky dostal jako zajatec do Axumu, před abyssinského krále vládnoucího v Etiopii. Stal se jeho oblíbeným pomocníkem a začal v zemi šířit křesťanství. Po převzetí vlády dědicem trůnu odešel, aby se stal knězem. Jako biskup byl poslán zpět k dovršení započatého díla v Etiopii a byl nazván jejím apoštolem.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
APOŠTOL ETIOPIE
Kolem roku 316 se Frumencius se svým bratrem Edesiem zúčastnili přírodovědecké výpravy svého strýce Meropa do Etiopie. Vypluli od Tyru ve Fénicii a při přistání u abyssinského břehu za účelem doplnění zásob je přepadli domorodci válčící s Římany a celou posádku kromě Frumencia a jeho bratra pobili. Oba zajatce pak dovedli ke králi do Axumu, aby se z nich stali otroci.
Král však rozhodl, že se jim má dostat vzdělání a výchovy. Pro Edesia zvolil povolání číšníka a z Frumencia udělal dokonce svého tajemníka. Oba se velmi osvědčili a král jim před svou smrtí dal svobodu. Ovdovělá královna je uprosila, aby do zletilosti kralevice Aeizana jí pomohli ve vysokém postavení s vládou v zemi a Frumencia zapojila i do výchovy budoucího krále.
Frumencius, který jednal spravedlivě a moudře, s převzetím odpovědnosti nezapomněl na křesťanské základy mu vštípené již v Tyru. Předával je Aeizanovi a začal se snažit šířit křesťanství v zemi, kterou mohl najednou po mravní stránce ovlivňovat. Se zápalem pro šíření Kristovy vlády hledal mezi římskými a řeckými kupci křesťany a žádal je o pomoc se zárukou ochrany. S jejich pomocí vznikla v Abyssinii první křesťanská obec a začala i výstavba chrámu. Po dovršení Aeizanovy dospělosti odešel Frumencius s bratrem zpět do Tyru a stal se tam knězem.
Pro starost o misii v Etiopii byl prosit v Alexandrii sv. biskupa Atanáše o poslání horlivého pokračovatele díla, které se mu podařilo začít. Atanáš za přítomnosti kněží, kterým musel Frumencius situaci vyložit, prohlásil za nejvhodnějšího hlasatele evangelia pro misii v Etiopii právě jeho. V roce 328 vysvětil Frumencia na biskupa a na cestu do misie mu přidal několik duchovních. Frumencius se s nimi vypravil do severní Habeše a za sídlo si zvolil Axumu. Jednalo se o město se sídlem krále Aeizana, který se pokládal za rovného císaři a jeho říše ovládala krom Abyssinie i jižní Nubii a pobřeží Rudého moře. Král i jeho bratr a přední velmoži země přijali sv. křest. Začátek slibně pokračoval, takže v zemi bylo možné založení sedmi biskupství, pro něž byl Frumencius metropolitou. Ten s moudrou starostlivostí, slovem i příkladem věrně hlásal Kristovo učení. Důvodem k bdělé opatrnosti bylo Ariánovo bludařství v sousedním Egyptě. Podporované bylo císařem Konstanciem, který se snažil v r. 356 dopisem přimět Aeizana k poslání Frumencia do Alexandrie k svěcení ariánským patriarchu. Král se však svého biskupa zastal a před úklady ho ochránil. Přesný rok smrti biskupa Frumencia není znám, mohlo k ní dojít asi nejdříve kolem r. 360. Jeho památka byla dříve připomínána 28. 10., ale při revizi martyrologia byla přesunuta na 20. 7.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Ctnostný život a věrnost víře přináší své plody, to vidíme na sv. Frumenciovi. Křest je závazkem ke snaze o život z této svátosti a křesťan má být světlem pro ostatní. (srov. Mt 5,13-16) V tom směru budu zpytovat svědomí a více se snažit být tím, kým mám být.Milosrdný Bože, Tys povolal svatého Frumencia, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zvěstoval pravdu evangelia; na jeho přímluvu posilni nás ve vytrvalosti ve víře a lásce, abychom vydávali pravdivé svědectví a spolu s Frumenciem měli účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Elias Thesbita (kolem r. 850 př. Kr.); Apollinaris, ep. Classen. (asi s. II.); Margarita seu Marina, m. in Pisidia. (století neznámé); Frumentius, ep. in Æthiopia (s. IV); Aurelius, ep. Carthaginen (asi. 430); Vulmarus (asi 700); Elias Thesbita; Ioseph Barsabbas Iustus♦, Margarita seu Marina (s. inc.); Paulus, diaconus et m. Cordubæ (851); Bernardus♦, ep. Hildesien. (1153); Rita a Virgine Perdolente a Corde Iesu Pujalte y Sánchez et Francisca a Corde Iesu Aldea y Araujo♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský