sv. Vavřinec de Brundusio

Laurentius de Brundusio

21. července, připomínka
Postavení:	kněz OFMCap a učitel církve
Úmrtí:	1619
Patron:	kapucínského řádu
Atributy:	kapucín, kříž, kniha, lebka

ŽIVOTOPIS

Do kapucínského řádu vstoupil v necelých 16 letech. Byl bystrý, pohotový a inteligentní, proto se mu dařilo studium i mnoha cizích jazyků a po vysvěcení na kněze se stal úspěšným kazatelem. Všechny své schopnosti věnoval apoštolské službě. Jako nadšený misionář a představený řádu procestoval téměř celou Evropu. Nechyběly ani Čechy. Stal se zakladatelem a spolupatronem františkánské provincie v Čechách Vyzařovala z něj osobní svatost a velká obětavost pro věc Boží. Napsal také mnohá díla k objasnění víry.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

APOŠTOLSKÝ UČITEL

Narodil se 22. 7. 1559 v Brindisi v Itálii. Při křtu dostal jméno Julius Cézar, po římském státníku a vojevůdci. Jeho otec Guiglielmo (Vilém) Russo brzy zemřel a Elisabetta (Masel-Lorenzo) ho svěřila do výchovy františkánů v minoritském klášteře. Tam Julius (pozdějším jménem Vavřinec) získával vzdělání do svých 14 let, kdy mu zemřela matka. Po její smrti musel opustit rodné přímořské město a přestěhovat se ke strýci knězi do Benátek. U něho své vzdělání prohloubil a po seznámení se s kapucíny kláštera od Panny Marie Andělské na ostrově Giudecca vstoupil do jejich řádu.

Hábit i nové jméno přijal 19. 2. 1575 ve Veroně. Po ročním noviciátu složil řeholní sliby. V 17 letech pokračoval ve studiu logiky v Padově a pak v Benátkách studoval filozofii a teologii. Jeho nejmilejším oborem byla biblistika a zvládl i některé jazyky. Mimo biblických, hebrejštiny a řečtiny, šlo o francouzštinu, španělštinu, němčinu a později i češtinu. Snažil se osvojit si zásady sv. Bonaventury s důrazem na vroucnost vůle a pozdvižení ducha. Po vysvěcení na kněze (18. 12. 1582) se zaměřil na kazatelskou činnost po Itálii. Při ní vycházel z dokonalé znalosti biblických textů, které objasňoval. Mnohé posluchače získával i z řad nekřesťanů.

Od 27 let, kdy se stal kvardiánem a novicmistrem, jeho zodpovědnost v dalších funkcích rychle rostla. Z představeného kláštera se r. 1590 stal provinciálem Toskánské a po třech letech Benátské provincie. V r. 1596 byl navíc zvolen generálním definitorem a od r. 1598 dostal na starost provincii Švýcarskou. Ve svých funkcích horlivě zakládal kláštery. R. 1593 v místě dnešního Innsbrucku, následně v Salcburku, r. 1597 v italském Tridentu.

Na prosby pražského arcibiskupa Z. Berky z Dubé přišel 13. 11. 1599 do Čech se 12 spolubratry. Kázal přes odpor protestantů, z nichž mnohé přivedl zpět do katolické církve a položil i základy kláštera. Ve své horlivosti stačil r. 1600 založit kláštery ve Vídni a ve Štýrském Hradci. V říjnu dalšího roku pomohl modlitbou a povzbuzením křesťanskému vojsku k vítězství nad Turky v Uhrách u Stoličního Bělehradu (Székesfehérvár v nynějším Maďarsku).

Po návratu do Říma byl Vavřinec 24. 5. 1602 zvolen generálním představeným řádu kapucínů. Tři roky chodil po rozsáhlém území Evropy z důvodů vizitace a povzbuzování řeholních bratrů, kterých tehdy bylo na 9 000. Na svých cestách důsledně zachovával pravidla, dlouhé posty a tvrdá odříkání.

V roce 1606 ho papež Pavel V. na žádost císaře Rudolfa II. poslal znovu do Prahy. Přispěl tam k obnovení víry a duchovního života a po třech letech bylo jeho úkolem v Madridu získat španělského krále pro podporu německé Katolické ligy, včetně finanční pomoci. Dosáhl však jen zlepšení vztahů a postavení katolíků v Německu. V letech 1610-1613 byl papežským vyslancem na dvoře bavorského vévody v Mnichově. Zároveň byl generálním komisařem kapucínů.

V Římě byl roku 1613 zvolen potřetí generálním definitorem a pak se v Janově stal provinciálem. V roce 1616 se vrátil do Benátské provincie, aby hlouběji mohl v modlitbách prožívat život s Bohem. Vynikal velkou úctou k Eucharistii a k Panně Marii. S neobyčejnou vroucností sloužil mši svatou častěji více hodin. Udělované milosti přisuzoval přímluvě Panny Marie.

V roce 1618 se podílel na ukončení války mezi milánským vladařem Pedrem z Toleda a velkovévodou savojským Karlem Emanuelem I. Na žádost šlechty pak usiloval o návrat míru do Neapolského království, kde byl utlačovatelem Pedro Téllez Girón. Poté konal strastiplnou cestu za králem do Madridu. Ten odcestoval do Portugalska a Vavřinec ho prý zastihl až v Lisabonu. Vyčerpán námahami těžce onemocněl a zemřel v den svých šedesátých narozenin. Jeho tělo bylo převezeno do Villafranca del Bierzo v Galicii v severozápadním Španělsku.

Vavřinec z Brindisi zanechal množství spisů, které až v letech 1928 - 1956 byly vydány jako edice Opera omnia. A to ve čtyřech skupinách: 1. kazatelské, 2. exegetické, 3. o náboženských sporech a 4. autobiografické.

Blahořečen byl r. 1783 Piem VI. a svatořečen r.1881 Lvem XIII. Papež Jan XXIII. ho v roce 1959 prohlásil za učitele církve s titulem "Doctor apostolicus".

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Po příkladu sv. Vavřince zvýším svůj zájem o znalost Bible. Ještě dnes si z ní dle možnosti něco přečtu včetně poznámek a budu o textu také rozjímat, abych poznal, co má znamenat pro můj život.

Bože, Tys obdařil svatého kněze Vavřince duchem rady a síly, aby hlásal Tvou slávu a pečoval o spásu duší; osvěcuj i nás světlem svého Ducha, abychom poznávali, co od nás žádáš, a s Tvou pomocí podle toho také žili. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Laurentius de Brundusio (1619); Praxedes, ante (před rokem 491); Victor, m. Massiliæ (ca. 292); Simeon Salus (s. IV); Arbogastus (s. VI); Gabriel Pergaud^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský