Birgitta de Suecia
| 23. července, svátek | |
| Postavení: | zakladatelka řádu, mystička |
| Úmrtí: | 1373 |
| Patron: | Evropy (od r.1999), poutníků, umírajících; vzývána za dobrou smrt |
| Atributy: | Abatyše s bílým závojem, kniha, pero, poutnická hůl a klobouk, svíce |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z královského rodu a mívala nadpřirozená vidění. Ve 14 letech byla provdána a měla osm dětí. Vstoupila do III. řádu sv. Františka a po manželově smrti žila odříkavým životem. Založila řeholní řád za účelem uctívání zmučeného Krista. Svými ctnostmi byla všem příkladem. Ke konci života ji vidíme jako kající poutnici.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
POUTNICE VE ŠLÉPĚJÍCH KRISTA
Narodila se v červnu 1303 na zámku Finsta u Uppsaly ve Švédsku. Toto místo se nachází u Bjorkenského jezera severně od Stockholmu. Rodiče pocházeli ze vznešených rodů, otec guvernér Birger Persson z rodu Folkungarů, jako švédští králové, matka Ingeborga z královské rodiny gothské. Brigitu učili lásce k Bohu podobně jako její mladší sestru a bratra. Brigita však již v sedmi letech začala mít vidění. Při prvním nočním uviděla Pannu Marii, v dalším ukřižovaného Krista a tato mystická zkušenost se u ní stále rozšiřovala. Asi v 11 letech vznesla při vidění Pána Ježíše na kříži otázku: "Ó můj milý, kdo tě takto zřídil?" a uslyšela odpověď, která hluboce zasáhla její srdce: "Všichni ti, kdo na mne zapomínají a pohrdají mojí láskou!"
Brzy po tomto zážitku zemřela Brigitě matka a otec její výchovu svěřil tetě Kateřině, která byla i její kmotrou a využila možnosti vedení biskupem Brynjolfem ze Skary.
Při dosažení 14 let byla provdána za šlechtice Ulfa Gudmarssona. Podřídila se otcovu rozhodnutí, i když toužila po zasvěceném životě řeholnic. S manželem se pak dohodla na následování vzoru starozákonního páru Tobiáše a Sáry. První dva roky prožili v modlitbě, s odřeknutím si intimního soužití. V manželství s Ulfem, který byl dobrým mužem, pak měla osm dětí: Martu, Karla, Birgera, Bengta, Gudmara, Karin (či Kateřinu), Ingeborgu a Cecílii.
V 32 letech, po nástupu svého příbuzného Magna na švédský trůn, byla povolána do Stockholmu za dvorní dámu jeho mladé královny, kterou po tři léta učila a vychovávala. V té době s výchovou jejích synů pomáhal student Niels Hermansson, pozdější biskup a světec. Brigita na královském dvoře poznala také obtíže politiky a roztříštěnost Evropy. Pobyt její rodiny ve Stockholmu skončil s bolestnou ztrátou syna Gudmara, který zemřel asi v deseti letech.
Při snaze o stálé prohlubování duchovního života vstoupili oba manželé do třetího řádu sv. Františka. K 25. výročí manželství vykonali pouť do Santiaga de Compostela a v té době se rozhodli znovu ke zdrženlivému životu. Ulf po dvou letech vstoupil do cisterciáckého kláštera, v němž už žil jejich syn Bengt. Prožil tam s ním dva roky a zemřel. Brigita po uspořádání všech záležitostí se uchýlila do jednoho příbytku u onoho kláštera Alvastra a dva roky v něm žila jako asketa. Vyprošovala potřebné milosti církvi a konala skutky blíženské lásky. V roce 1346 začala napomínat mocné tohoto světa i církevní hodnostáře a požadovala na nich změnu života. Osobně byla i na dvoře krále a psala výzvy k ukončení letité války vladaři francouzskému i anglickému. Další výzvu papeži do Avignonu s touhou, aby se vrátil.
Král Magnus Eriksson věnoval Brigitě královský dvorec Vadstena u jezera Vättern, a ta se rozhodla udělat z něj klášter pro řád Nejsvětějšího Spasitele (sv. Salvátora), který založila. K jeho zbudování a vysvěcení došlo až po její smrti. Její brigitské řeholní společenství se zakládalo na dvou komunitách (mužské a ženské), pro které byl zbudován jeden kostel, v němž se scházeli k bohoslužbě. Obě komunity měly mít dohromady 85 členů. Zvolila pro ně řeholi sv. Augustina, k níž přidala uctívání hořkého umučení Spasitele. On sám jí dal poznat velikost svého ztrýznění a naučil ji modlitbám, kterými může jeho rány během roku uctít. Přidal velká přislíbení pro ty, kdo po celý rok vydrží v konání oné pobožnosti s 15 modlitbami. (Pobožnost byla později schválena a doporučena Svatou kongregací, kolegiem de propaganda fide a papežem Klementem XII.)
Brigita se r. 1349 vydala na pouť do Říma, aby nejen získala následujícího roku odpustky, spojené s milostivým létem, vyhlášeným papežem Klementem VI., ale chtěla dosáhnout i potvrzení nového řádu. Většinou šla bosa. Kardinál Ratzinger o ní napsal, že putovala ve šlépějích Boha, který vstoupil do našich stop.
Její řeholi potvrdil až papež Urban V., když se r. 1367 vrátil do Říma. Brigita zatím konala poutě a pokračovala ve svém plánu. Před svou smrtí vykonala ještě velké, roční putování do Svaté země, na něž se vydala z jara r. 1372. V Jeruzalémě se u ní začalo projevovat onemocnění žaludku a po návratu do Říma 23. 7. zemřela. Dočasně byla pohřbena v kostele San Lorenzo v Panisperna a 13. 11. za doprovodu její Kateřiny a Birgera přepravena do švédské Vadsteny. Pro mimořádný život i množství zázraků ji papež Bonifác IX. dne 7. 10. 1391 prohlásil za svatou.
Papež Jan Pavel II. ji 1. 10. 1999 prohlásil za patronku Evropy a zdůvodnil to slovy: "Svým hlubokým procítěním tajemství Krista a Církve se zapojila v mimořádně kritickém okamžiku dějin Církve do budování jejího společenství. Z Brigity vyzařuje prorocká síla. S jistou otevřeností hovoří ke knížatům a papežům. V zájmu mravní obrody křesťanstva a duchovenstva nešetří přísnými napomenutími."
Papež v následujícím měsíci, 13. 11., sloužil ekumenickou bohoslužbu k její cti za účasti i dvou arcibiskupů luteránské církve Švédska a Finska a také za přítomnosti členů švédské královské rodiny. Novou patronku Evropy vyzdvihl jako tu, která "Chápala církev jako společenství věřících, místo, kde přebývá Duch Svatý."
Citace z jejích myšlenek: "Pokušení jsou nejprospěšnější prostředky ke tříbení, očišťování a zdokonalování člověka. Ti, kdo bývají na počátku svého obrácení pokoušeni, jsou na konci života zcela pevní."
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Přijmu od sv. Brigity pozvání k rozjímání o umučení Krista.Bože, Tys dal svaté Brigitě poznat nebeská tajenství, když rozjímala o utrpení Tvého Syna; prosíme Tě, doveď i nás k blaženému patření na Tvou slávu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Birgitta de Suecia (1373); Ezechiel, propheta ; Ioannes Cassianus (asi 435); Basilius Hopko♦, episcopus et martyr (1976); Valerianus, ep. Cimelen (ca. 460); Ioanna de Urbeveto♦ (1306); Nicephorus a Iesu et Maria (Vincentius); Díez Tejerina et V socii*, Abilius a Cruce Ramos y Ramos*, Epiphanius a Sancto Michaele Sierra Conde*, Fulgentius a Corde Mari♦ (1936); Germanus a Iesu et Maria (Emmanuel); Pérez Giménez et VIII socii*, Anacarius ab Immaculata Benito Nozal*, Iosephus a Iesu et Maria Osés Sáinz*, Iosephus Maria a Iesu Moriente Ruiz Martínez*, Iulius a Sacro Corde Mediavilla Concejero*, Laurinus a Iesu Crucifixo Proa♦ (1936); Christinus Gondek♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský