Christina, virgo et m.
| 24. července, připomínka | |
| Postavení: | panna a mučednice |
| Úmrtí: | století neznámé |
| Patron: | Bolseny a Palerma; mlynářů, lodníků, námořníků, lučištníků |
| Atributy: | hadi, kámen, kniha, loď, luk či kuše a šípy |
ŽIVOTOPIS
Dnešní den je připomínáno více Kristýn i Kristinek. V martyrologiu jsou dvě světice, v některých životopisných souborech až čtyři téhož jména. Jejich svátek je u dnešního data i ve světském kalendáři. Není bez zajímavosti, že v ČR je nositelek jména Kristýna 29.668 a jména Kristina 7.797. Znamená to, že měkké i stejně jako tvrdé je pravopisně správné a při obojím může jít o stejnou patronku. Světice tohoto jména se vyskytují i v únoru, březnu, v listopadu a v prosinci. Ve starých rukopisech se objevují psané slovem Kristiana, překládaným jako křesťanka.Podle martyrologia římskokatolický kalendář (který má vybírat výhradně ze svatých, nikoli blahořečených) má dnes uvádět svatou Kristinu z Tuscia. Jde o etruský název bolsenské oblasti. V martyrologiu je jen velmi stručný záznam, snad proto, že písemné životopisy o ní, zejména o jejím mučení, pocházejí až z IX. století a mnohé legendární prvky jsou patrně smíšené s jinou světicí. Nejvíce odkazů je na Kristinu z Tyru, kde se mluví i o řeckém původu (asi může jít o obměnu legendy o Bolsenské). Podobně jako řeholnice ze VII. stol. z Flander, není v martyrologiu. (Druhou v něm je blahoslavená z Belgie).
Kristina z Tuscia byla dcerou pohanského soudce, setkala se s mučenými křesťany a jejich trpělivost i statečnost ovlivnily její život. Poznala Krista a její srdce zahořelo láskou k němu a k jeho učení. V horlivosti ke konání skutků milosrdenství použila i kov pohanských sošek, které rozbila, rozdala chudým. Zakusila, co je nenávist a rozdělení pro Krista. Od jeho lásky se však neodloučila, ani když ji "otec" dal zbičovat a pálit ohněm. Zemřela prostřílená šípy.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
STATEČNOST V LÁSCE KE KRISTU
Svatá Kristina pochází od Bolsenského jezera v Itálii. Jezero leží severně od Říma nad Viterbou, ve výšce 305 m nad mořem. Je pokládáno za jezero s největším obsahem vody v Evropě a je hluboké až 146 m. Podle archeologických nálezů ze IV. století, týkajících se úcty ke Kristině, žila tato světice asi o století dříve. Byla dcerou významného pohana, údajně soudce Urbana. Ten byl tvrdým soudcem své dcery, kterou ke křesťanství dovedla otázka po zločinu lidí mučených jen kvůli tomu, že jsou pevní ve svém postoji úcty a vyznání Krista. Odpověděla a vše potřebné jí vysvětlila jedna křesťanka, s jejíž pomocí i ona začala otvírat své srdce Kristu a přijala křest.
V legendě o Kristině se snad vždy vyskytuje číslo 12. Někde jako její věk, v němž přijala křest, jinde jako počet služebnic či družek ve společném obydlí, označovaném také za věž a místo uložení stříbrných a zlatých modlářských sošek. Aby pomohla chudým a pronásledovaným, rozbíjela ony modly a rozdávala výtěžek kovu. Otec po zjištění její křesťanské činnosti se na ni rozhněval až do nepříčetnosti a křičel, jak se mohla opovážit zneuctít Bohy. Kristininou odpovědí bylo vyznání víry v jediného Boha Stvořitele.
Otcovy rozkazy katům pak byly velmi tvrdé a po ukrutném bití prý nabízela otci, aby se nasytil krví a cáry z jejího těla. V dalším pokračování byla vpletena do kola, otáčejícího se nad ohněm. K dalším mukám, o kterých prý rozhodoval vladař ve snaze o její krutou smrt, patřilo využití katovského nářadí a pak přivázána k čedičové desce, na které se měla utopit, byla spuštěna do jezera. Tím, že přežila tolik krutých aktivit mělo být zřejmé, že Bůh je jejím ochráncem. Ale ani to, že se kámen s ní nepotopil, nemělo vliv na zatvrzelé srdce toho, kdo krutosti nařídil. Ten byl podobný modlám, které neměly srdce, neměly oči aby viděly, ani uši, aby byly schopny slyšet. O Kristině bývá také udáváno, že ji uvěznili mezi jedovaté plazy. Usmrcena však byla vystřelenými šípy.
Ostatky sv. Kristiny byly později umístěny do sarkofágu v kryptě kostela, který jí byl v Bolseně zasvěcen. Časem u jejího pohřebiště postupně došlo ke spojení tří kostelů v jednu chrámovou stavbu. Ostatky musely být z bezpečnostních důvodů přemístěny pod hlavní oltář. Část jejích ostatků se dostala i do chrámu sv. Spasitele v Palermu. Čedičová deska, na níž se zázrakem Kristina neutopila, byla v jí zasvěceném kostele v Bolseně i s otisky nohou umístěna jako přední kolmá část oltáře.
Oltář v bolsenském kostele sv. Kristiny se v roce 1263 stal dějištěm zázraku, který dal podnět k zavedení svátku Těla a Krve Páně. Český kněz Petr při své pouti z Prahy do Říma prosil o osvobození z pochyb o Kristově přítomnosti v Nejsvětější svátosti. K vyslyšení jeho prosby došlo, když v Bolseně sloužil mši svatou a v jeho rukou při proměňování část hostie začala krvácet. Krví se potřísnil i korporál a porifikatorium, které později biskup předal papeži Urbanovi IV. a byl jím byl uložen v blízkém městě Orvieta.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se nad tím jaké svědectví sám podávám a jaký příklad křesťanské statečností a skutků milosrdenství mám dávat. K těm očekávaným skutkům patří i předávání víry.Bože, Tvá síla se projevuje zvláště tehdy, když působí v tom, kdo je slabý: Tys posiloval svatou Kristinu, aby statečně snášela všechno mučení; pomáhej i nám, abychom na její přímluvu vítězně prošli všemi zkouškami do slávy tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(ze závěrečných modliteb breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Christina, virgo et m. (století neznámé); Christina Mirabilis♦ (1224); Sarbelius /Iosephus/ Makhlūf (1898); Euphrasia, virgo in Thebaide (s. V.); Boris et Gleb (1015); Cunegundis (seu Kinga), virgo (1293); Ludovica♦, religiosa (1503); Maria Pilar a Sancto Francisco Borgia (Iacoba) Martínez García, Teresia a Iesu Infante (Eusebia) García García et Maria Angela a Sancto Iosepho (Marciana) Voltierra Tordesillas♦ (1936); Sigolena (asi s. VI.); Victorinus, m. Amiterni (ca. s. IV); Fantinus (s. IV); Declanus (ca. s. V); Balduinus (1140); Ioannes Tavelli de Tossignano♦ (1146); Magi tres (1162); Antonius Torriani♦ (1494); Nicolaus Garlick, Robertus Ludlam et Richardus Simpson*♦ (1588); Iosephus Lambton♦ (1592); Ioannes Boste (1594); Modestinus a Iesu et Maria (Dominicus); Mazzarello♦ (1854); Maria a Mercede Prat♦ (1936); Xaverius Bordas Pifererw (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský