Christina Mirabilis
| 24. července, připomínka | |
| Postavení: | panna |
| Úmrtí: | 1224 |
| Patron: | hříšníků; těch, kteří se nacházejí v zoufalých situacích, s duševními handicapy, mentálně nemocných, personálu ošetřujícího duševně postižené, psychiatrů, terapeutů; vzývána bývá za pokojnou smrt a proti infekčním chorobám |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Brusthemu. Jako sirotek se stala pasačkou. V 21 letech prožila při klinické smrti nahlédnutí do věčnosti. Po návratu do života byla považována za posedlou a za blázna, ona se však obětovala za duše v očistci. Po asketickém a mystickém životě zemřela v klášteře benediktinek v Sint-Truidenu v Belgii.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
"BLÁZEN" PRO LÁSKU K DUŠÍM V OČISTCI
Narodila se v roce 1150 v Brusthem poblíž Lutychu v Belgii. Měla dvě starší sestry a mládí prožila údajně u městečka sv. Trudona v Hasbani. Rodiče jim zemřeli a zanechali malé hospodářství. Sestry se domluvily, že zůstanou pospolu, vzájemně si budou pomáhat a přitom žít pro Krista. Úkoly si rozdělily tak, že nejstarší měla na starost péči o duchovní stránku a modlitby v kostele, prostřední měla na starost hospodaření a nejmladší Kristina společný dobytek, který chodila pást.
Při této práci neustále na Ježíše myslela, o jeho lásce rozjímala a asketickým životem se toužila podílet na jeho díle. Podle legendy snad jí byla dávána za vinu tvrdost vůči sobě a proto onemocněla. Krátce mluvila i o příbytku svého snoubence Ježíše, k němuž v oddanosti směřovala. Všichni pak byli přesvědčeni, že zemřela. Sestry s příbuznými ji oplakali a vystrojili pohřeb. Podle legendy byla uložena do rakve a když u ní v kostele za její duši byla sloužena mše sv., náhle z rakve vstala, chodila a dostala se až ke krovu kostela. Zděšený lid se rozběhl, jen sestra zůstala a kněz dokončil mši svatou. Pak Kristině (snad levitací pozvednuté) poručil, aby se vrátila dolů, čehož uposlechla a se sestrou odešla domů. Snad pro tuto příhodu, propojenou mystickým zážitkem, jí bylo přidáno jméno Podivuhodná (či Zázračná), které uvádí martyrologium a dodává zmínku o zasažení jejího těla, ducha, povznesení a zázracích, které v ní Bůh působil.
Někteří novodobí životopisci se domnívají, že její zdánlivá smrt mohla být epileptickým záchvatem, jiní v ní mohou vidět klinickou smrt, v níž byla navštívit posmrtné příbytky. Nahlédla prý do pekla, očistce i do nebe.
Na pozdější otázky, co se jí stalo, prý ochotně vyprávěla o tom, jak vyšla z těla a setkala se s Božími anděly, kteří ji provedli tmavým místem a ona viděla něco strašlivého. Množství lidských duší trpících veliká muka, která nelze vylíčit. Viděla i některé známé osoby, kterých jí bylo líto. Ptala se pak, co je to za místo, uvažujíce, že by mohlo jít o peklo. Bylo jí však sděleno, že je to očistec duší, které ve světě sešly z cesty kajícnosti a neodčinily své hříchy.
Pak jí andělé ukázali peklo a i v něm poznala známé. Nakonec ji doprovodili do ráje před trůn Božské Velebnosti, kde s velkou radostí zatoužila zůstat. Tam jí Bůh, z něhož vyzařovala láska, dal na vybranou. Měla si zvolit mezi zůstat nebo se vrátit do těla, aby za duše, kterých v očistci litovala na zemi mnoho trpěla, z očistce je tím vysvobodila a lidi k pokání skrze svůj život přiváděla. Nakonec pak s větší zásluhou mohla být v nebi uvítána. Pro soucit s dušemi v očistci si zvolila návrat do pozemského života. Kristina vyprávění o tom končila prosbou: nepohoršujte se proto, bude-li se vám na mně zdát něco divného.
Přátelé a známí ji pak kriticky sledovali. Pro její divný sklon k výšinám a touhu po poušti ji začali považovat za pomatenou a ještě více za posedlou ďáblem. Proto ji svázali a věznili. Nakonec se jí podařilo uprchnout do pouště. Zde trpěla velkým hladem a prosila o Boží pomoc. Podle legendy se po 9 týdnů živila vlastním mlékem, které jí začalo zázračně z prsou vytékat. Pak byla opět chycena a od lidí svázána. Údajně poslána do Leodium (Lutichu), hl. města Lutišské provincie v Belgickém království u soutoku řek Mosy a Ourthy, byla tam však propuštěna. Dostalo se jí také podivného přijetí nejsvětější svátosti a začala asketický kající život, přesahující lidský rozum. Sahajíce do ohně, přijímala za duše nesmírnou pálivou bolest, ale viditelné popálení nenastalo. Mohla ruce vložit do vroucí vody nebo se jí polít s přirozeným pocitem bolesti a k viditelnému opaření přitom nedošlo. Když se snažila činit pokání v zamrzlé řece, byla z ní pod hrozbou klatby vyhnána. Vyhledávala nejrůznější způsoby utrpení, které naplno prožívala. Ač by přirozeně muselo zanechávat těžká poškození, její tělo zůstávalo bez známek újmy a lidmi bylo popsáno jako subtilní a lehké.
Oblíbeným místem k modlitbám byly pro ni hory a výšiny. Mívala mystické zážitky. Svoji hlavu při modlitbě skláněla natolik, že se prý až stáčela v klubko. Její podivný život vedl ke značně negativním řečem a příbuzní prý najali muže na její opětné polapení. Při tomto obtížném úkolu jí onen muž něčím přerazil nohy a v Leodium pak přivázaná byla v péči lékařů. Dále byla krutě vězněna ve sklepení, přivázaná k břevnům a za pokrm dostávala jen tvrdý chléb a vodu. Sestry ji pak našly v žalostném stavu a prosily za odpuštění.
Po osvobození Kristiny se roznesla zpráva o příčinách jejího útrpného života a začala být lidmi vyhledávána. Dařilo se jí mnohé z nich přivést k pokání. Často pak přijímala Nejsvětější svátost a žila asketický život modlitby za druhé. Při úmrtích ve městě se jí dostávalo poznání o spáse či zavržení duše. Mnoho umírajících se snažila připravit na věčnost.
Měla prorockého ducha a v den, kdy barbantský vévoda (tak se od r.1191 nazývala hrabata z Lovaně) vedl válku s velkým krveprolitím, svolala řeholnice k modlitbě s naléhavými slovy: "Pospěšte k modlitbě, krve a mečů v povětří plno."
Vlažným vytýkala, že si málo váží toho, co Kristus za ně zaplatil. Mezi různými předpověďmi řekla i o budoucím hladu, ke kterému došlo v oznámené době po její smrti r. 1270.
Velmi ráda přebývala v klášteře svaté Kateřiny na předměstí a prožila tam i silné mystické vytržení. Devět let pak žila na zámku Loen (Lovaň, východně od Bruselu) u řeholnice Ivery. Tam ji navštěvoval i její pozdější životopisec z Francie. Kristina ovládala latinu a moudrosti sv. Písma. Ve velké úctě měla kněze i když od nich snášela křivdy. Pán zámku, na němž bydlela, se k ní choval jako k matce a dbal jejích napomenutí.
Kristina poslední rok svého života trávila v kajícnosti převážně prý na poušti a bydlela u řeholnic v trudonském klášteře sv. Kateřiny. Tam nakonec požádala sestru Beatrici o lůžko i mlčenlivost, přijala svátosti nemocných a po třítýdenní nemoci skonala. Když ji Beatrice nalezla mrtvou, použila jméno Pána Ježíše, aby ji ještě vrátila do života a poprosila ji o požehnání sestrám. Teprve poté odešla Kristina natrvalo k milovanému Spasiteli.
Pohřbena byla v klášteře a když po sedmi letech bylo přenášeno její mrtvé tělo, linula se z něj libá vůně. Mezi světice v martyrologiu byla zařazena jako blahořečená, ale údajně bez formální beatifikace.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Položím si otázku "co pro mne znamená věčný život?" Stanovím si také jak konkrétně pomohu duším v očistci, které jsou Bohem milovány, ale musí mnoho trpět.Otevři nám, Bože, bohaté prameny svého milosrdenství a na přímluvu blahoslavené trpitelky, panny Kristiny, dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli Tvým důstojným příbytkem Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( podle závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Christina, virgo et m. (století neznámé); Christina Mirabilis♦ (1224); Sarbelius /Iosephus/ Makhlūf (1898); Euphrasia, virgo in Thebaide (s. V.); Boris et Gleb (1015); Cunegundis (seu Kinga), virgo (1293); Ludovica♦, religiosa (1503); Maria Pilar a Sancto Francisco Borgia (Iacoba) Martínez García, Teresia a Iesu Infante (Eusebia) García García et Maria Angela a Sancto Iosepho (Marciana) Voltierra Tordesillas♦ (1936); Sigolena (asi s. VI.); Victorinus, m. Amiterni (ca. s. IV); Fantinus (s. IV); Declanus (ca. s. V); Balduinus (1140); Ioannes Tavelli de Tossignano♦ (1146); Magi tres (1162); Antonius Torriani♦ (1494); Nicolaus Garlick, Robertus Ludlam et Richardus Simpson*♦ (1588); Iosephus Lambton♦ (1592); Ioannes Boste (1594); Modestinus a Iesu et Maria (Dominicus); Mazzarello♦ (1854); Maria a Mercede Prat♦ (1936); Xaverius Bordas Pifererw (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský