Olympias
| 25. července, připomínka | |
| Postavení: | vdova a abatyše |
| Úmrtí: | 408 |
| Atributy: | almužna, chatrč, kříž, dopis |
ŽIVOTOPIS
Narodila se kolem roku 365 v Konstantinopoli (v dnešním Istanbulu v Turecku) jako dcera cařihradského císařského úředníka Seleuka. Již v období dětství jí rodiče zemřeli a její vychovatelkou se stala Teodosie, sestra ikonijského biskupa Amfilocha. V šestnácti letech se Olympia provdala za císařského správce Nebridia, který jí po dvaceti měsících zemřel. Císař Teodósius Velký ji chtěl znovu provdat za svého příbuzného, ale ona s rozhodností odmítla.Rozmrzelý císař uvalil její majetek pod státní správu do doby než by dovršila 30 let. Osmnáctiletá Olympia mu nato odepsala: "Prokázal jsi mi milost hodnou nejen císaře, ale i biskupa. Tím, že jsi mé statky vzal pod svou správu, zbavil jsi mne starostí i obavy, že bych je správně nevyužila. Nařídíš-li jejich rozdání chrámům a chudým, dovršíš mou radost. Obávám se, že by mně mohla přemoci marnivost, kdybych svůj majetek rozdávala sama a navíc by u mne mohla vyvstat příčina zanedbávání hodnot duchovních."
Správce jejího majetku omezoval i její svobodu co se týkalo návštěvy chrámů. Až za tři roky, když se císař vrátil ze západních zemí a přesvědčil se o ctnostech Olympie, která chtěla zůstat vdovou, jí v roce 391 vrátil majetek, aby s ním sama naložila jak si přála. Olympia štědře podarovala chrámy, kláštery i nemocnice a konala skutky milosrdenství. Ujímala se vdov a sirotků, sloužila poutníkům a nemocným, brala na sebe náklady za pohřby chudáků a vykupovala zajatce. Pamatovala i na potřebu duchovního milosrdenství a učila nevědomé Kristově nauce. Rozdávala rady, těšila a odpouštěla těm, kdo jí působili křivdu. Oblékala se skromně a v srdci nosila Pavlova slova vdovám, jak je napsal v listě 1 Tim 5,5-7. Setrvávala na modlitbách, z úst jí nevyšlo špatné slovo a její skutky byly posvěceny láskou k Bohu i pravou křesťanskou pokorou. Díky svému zbožnému životu byla Olympia patriarchou Nektariem přijata do sboru jáhenek.
V roce 397 se konstantinopolským patriarchou stal Jan Zlatoústý, s nímž se Olympia seznámila. Janovi však nebylo dopřáno dlouhé působení v hlavním městě, protože se neohlížel zda káže vhod či nevhod a vystupoval i proti nepořádkům na císařském dvoře. Císařovna Eudoxie se svým komorníkem na něj zanevřeli a postarali se o to, že Jan byl v roce 404 odveden do vyhnanství. Kvůli následně zapálenému patriarchálnímu chrámu bylo vyslýcháno více věřících, včetně Olympie. Ta kvůli pronásledování v následujícím roce odešla na venkov, ale i tam byla dostižena a pohnána k soudu, kde bylo po ní požadováno odřeknutí se pravd o Janovi a uznání pravosti Arsacia na Janově stolci. Za to, že nezradila a snažila se hájit práva vyhnance, byla jí uložena pokuta 200 liber zlata a po dalších výsleších jí byl zabaven movitý majetek. Všechna nespravedlivě působená soužení Olympia trpělivě snášela pro lásku k Bohu. Skrze zasílané dopisy byli někteří cařihradští věřící, včetně Olympie, spojeni s Janem Zlatoústým. Olympia mu také posílala finanční podporu, kterou on využíval pro chudé i k vykupování zajatců. Z jeho dopisů čerpala posilu a díky jim nespravedlivé utrpení od nepřátel přijímala s radostí. Přečkala Janovu smrt a zemřela v Nikomedii (dnešní Izmid).
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iacobus, Apostolus (43/44); Christophorus, m. Lycia (století neznámé); Olympias (408); Beatus et Bantus (s. VI/VII); Ioannes Soreth♦ (1471); Radulphus Aquaviva, Alphonsus Pacheco (1583); Michael Ludovicus Brulard♦ (1794); Maria Teresia Kowalska♦ (1941); Cucuphas (s. IV in.); Paulus, Valentina et Thea (308); Glodesindis (s. VI); Theodemirus, monachus (851); Petrus Corradini de Molliano♦ (1490); Antonius Lucci♦ (1752); Maria a Monte Carmelo Sallés y Barangueras♦ (1911); Petrus a Corde Redondo♦, Felix a Quinque Vulneribus Ugalde Irurzun et Benedictus a Virgine « del Villar » Solano Ruiz* (1936); Fridericus (Carolus); Rubio Alvarez, Primus Martinez de San Vicente Castillo, Hieronymus Ochoa Urdangarin et Ioannes a Cruce (Eligius); Delgado Pastor♦ (1936); Dionysius Pamplona♦ (1936); Deogratias Palacios, Leo Inchausti, Iosephus Rada, Iulianus Moreno et Iosephus Richardus Díez (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský