sv. Titus Brandsma

Titus Brandsma

26. července, připomínka
Postavení:	kněz, mučedník OCarm
Úmrtí:	1942

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Fríska v Nizozemí. V 17 letech při vstupu do karmelitánského řádu zaměnil jméno Siard za Titus. Kněžské svěcení přijal ve 24 letech a po doktorátu filosofie, dosaženém v Římě, působil jako profesor v Oss. Později se stal rektorem v Nejmeegen. Motivován Pannou Marií k láskyplné službě bližním, s horlivostí pracoval na různých duchovních polích. Nejvíce vynikla jeho angažovanost v oblasti katolického tisku, což bylo také jedním z důvodů jeho mučednické smrti.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DOKTOR, KTERÝ NOSIL "KARMEL" V SRDCI

Narodil se 23. 2. 1881 v osadě Ugoklooster u Bollswardu ve Frísku na území Holandska. Pokřtěn byl Siard. Měl pět sourozenců, z nichž čtyři si později zvolili řeholní povolání. Siard již jako dítě lnul láskou k Panně Marii a jako student františkánského gymnázia v Megene u Nejmeegen toužil po zasvěceném životě v její službě. Proto v 17 letech vstoupil do karmelitánského kláštera v Boxmeeru, kde přijal nové jméno Titus. Studium teologie začal v Zenderen a po roce pokračoval v Oss, ležícím jižně od Nejmeegen. Roku 1905 přijal kněžské svěcení a pak v dalším studiu pokračoval na Gregoriánské universitě v Římě. Odtud se po dosažení doktorátu v r. 1909 vrátil do Oss, kde ve vyšší řádové škole ve funkci docenta po 15 let přednášel.

Své karmelitánské povolání žil důsledně, s horlivostí a láskou. Sílu pro množství svých aktivit i vnitřní klid, který z něj vyzařoval navenek, čerpal při adoraci před svatostánkem. Významnou roli v jeho životě hrála zásada, které učil ostatní bratry a studenty: "Každá práce musí být poznamenána pečetí lásky k Ježíši."

O druhém motivačním předsevzetí mluvil takto: "My, karmelitáni musíme být druhou Marií, druhou Bohorodičkou. Také v nás se musí rodit Bůh. Jako Marii vedla přítomnost Boha k pokorné a láskyplné službě bližním, podobně i naše spojení s Bohem se musí odrážet ve skutcích blíženské lásky."

Vedle svého poslání na karmelitánské škole a konání dalších přednášek na duchovní i sociální téma, zabýval se evangelizací skrze sdělovací prostředky, zejména novinářskou činností. Byl zakladatelem časopisu s mariánským zaměřením a šéfredaktorem místních novin. Založil veřejnou knihovnu. Postaral se o vydání celého díla sv. Terezie z Avily v holandštině. Shromáždil 16000 fotokopií středověkých duchovních textů. Mezi jeho další aktivity patřilo i organizování kongresu, zaměřeného na bádání v této oblasti teologie. Také konference a misijní výstavy i členství ve vědeckých komisích a výborech.

Po otevření katolické university v Nejmeegen zde přednášel dějiny středověké filosofie a mystiky. Od r. 1932 byl jejím rektorem.

Od mládí byl Titus po tělesné stránce slabší, později zápasil s žaludeční chorobou. Dvakrát byl kvůli ní nucen delší dobu trávit delší dobu na lůžku, přesto nenaříkal, ač ho přerušení činnosti muselo dost sužovat. Základem všeho byl pro něj život z víry a proto i za ztížených podmínek měl dobrou náladu, humor a srdce otevřené k pomoci druhým. Podílel se na redigování holandské katolické encyklopedie a arcibiskup z Utrechtu ho jmenoval církevním asistentem pro vydávání všech katolických časopisů v zemi.

Otec Titus Brandsma od roku 1934 neohroženě vystupoval proti fašistické ideologii. Často upozorňoval na vzrůstající nebezpečí národně-socialistického hnutí. Když rozkazem nacistů byly do služeb tohoto hnutí postaveny i katolické spolky, biskupové vydali pro katolíky zákaz členství v těchto organizacích. Otec Titus měl za úkol sdělit to redaktorům katolického tisku. V prosinci 1941 se v redakcích katolických novin sešlo nařízení uveřejnit inzerát, vyzývající ke vstupu do nacistických organizací, s Titovým listem, upozorňujícím, že z morálních důvodů takový inzerát nemohou vytisknout. List ředitele katolických novin a časopisů povzbuzoval a vyzýval i k boji proti smrtonosné ideologii. Proto byl Titus gestapem 19. 1. 1942 zatčen a uvězněn v Scheveningenu (dnes předměstí Gravenhagu). Při výsleších bránil postavení církve a odhaloval falešné základy fašismu. V březnu byl přemístěn do koncentračního tábora Amersfoort u Hilversumu. Tam měl ještě dost sil k povzbuzení a službě spoluvězňům, které smiřoval s Bohem a snažil se jim ulehčit jejich trápení vyprávěním zábavných příběhů. Psal si také deník, udělal si oltářík a čas o samotě prožíval v radosti vyvěrající z ponoření se do Boží přítomnosti. Byl mužem, který si uměl pravý "Karmel" vytvořit všude, protože ho nosil v srdci.

Cesta do Dachau vedla ještě přes zastávku v Scheveningenu a věznici v Kleveri. Do vyhlazovacího tábora Dachau dorazil 19. 6. 1942 v dobytčím vagonu. Po obdržení pruhované blůzy s číslem 30492 byl zařazen na polní práce ve vzdálenosti dvou kilometrů od vězeňského bloku. Od německých kněží, kteří mohli na bloku 26 sloužit mši svatou, tajně dostával konsekrované hostie, které ukrýval v pouzdře na brýle. Po práci se ještě snažil poskytovat duchovní službu spoluvězňům a modlit se růženec. Již v půli července však byl na konci sil. Na nemocniční blok revír byl přestěhován 17. 7. a jeho tělo mělo lékařům sloužit k pokusům. Po injekci s fenolovou kyselinou zemřel 26. 7. ve 14 hodin. O tři dny později byl spálen a pro příbuzné byla na oznámení jako příčina smrti uvedena střevní infekce.

Svůj růženec před smrtí zanechal ošetřovatelce, která měla za úkol aplikaci injekce. Jelikož se neuměla modlit, naučil ji na zrnkách místo celého Zdrávas říkat jen: "Pros za nás hříšné!" Výsledek byl, že se vrátila k víře.

Papež Jan Pavel II. Tita Brandsmu blahořečil 3. 11. 1985 a papež František ho svatořečil 15. 5. 2022.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Svůj vztah k Panně Marii budu utvrzovat úsilím o následování její pokorné a láskyplné služby s přijímáním Boží vůle. Vše z lásky k Ježíši!

Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal svatému Titovi Brandsmovi sílu snášet útrapy věznění s láskou a službou druhým až po vydání života za spravedlnost; pomáhej i nám, kteří dnes slavíme jeho památku, abychom pod Tvou ochranou obstáli v každém nebezpečí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioachim et Anna (s. I.); Evangelista et Peregrinus^♦ (s. XII/XIII); Titus Brandsma (1942); Georgius Preca (1962); Camilla Gentili^♦ (s. XIV/XV); Ioannes Ingram^♦ (1594); Georgius Swallowell^♦ (1594); Eduardus Thwing et Robertus Nutter. (1600); Gulielmus Webster^♦ (1641); Andreas., m. Phú Yên (1644); Marcellus Gaucherius Labigne de Reignefort et Petrus Iosephus Le Groing de La Romag^♦ (1794); Maria Margarita a Sancto Augustino Bonnet et IV soci^♦ (Maria Magdalena); de Jastamont; Clara a Sancta Rosalia^♦ (Maria Clara); du Bac; Elisabeth Teresia a Corde Iesu Consolin^♦ (1794); Bartholom (1833); Vincentius Pinilla et Emmanuel Martín Sierraw (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský