Pantaleon vel Pantalaimon
| 27. července, připomínka | |
| Postavení: | lékař, mučedník |
| Úmrtí: | asi 305 |
| Patron: | lékařů, porodních asistentek, kojných |
ŽIVOTOPIS
Žil v Nikomédii (Izmit) v Turecku. Zprvu jako pohan pod vlivem otce Eustorgia. Matka Eubula byla křesťankou, chtěla ho vychovat podle víry, ale brzy zemřela. Otec pak kladl důraz na kariéru a uplatnění se ve světě. K tomu mělo sloužit vystudování lékařství u Eufrosinia a kladný postoj ke státnímu pohanskému náboženství.A tak se Pantaleon stal dvorním lékařem u císaře Maximiána. K první obnově víry, vložené matkou, došlo přispěním stařičkého kněze Hermolaje, s nímž se setkával už v době studií. Za důvěru vůči Bohu byla prý jeho víra posílena zázraky. Jednalo se o obnovu životních funkcí uštknutého chlapce, coby důkaz Kristovy vlády nad životem a smrtí. Druhý zázrak se týkal navrácení zraku slepci povzbuzenému k víře v Krista, jehož jménem zbavil ubožáka slepoty. To přispělo i k otcově víře, o niž Pantaleon delší dobu bojoval.
Při lékařské praxi se dále snažil i o uzdravování duší. V tom směru prý byla významným pacientem Maximiánova manželka a od špeha následovalo udání. Druhou verzí pro Pantaleonovo zatčení je udání jeho křesťanské aktivity ze závisti. Láska, se kterou jednal s pacienty i úspěšnost léčení přispívaly k jeho popularitě. On tvrdil, že za úspěchy vděčí spolupráci s nejdokonalejším lékařem světa, kterým je Kristus. Proto byl zajat a krutě mučen. Údajně mu byly ruce přibity k hlavě a nakonec byl sťat.
Kostel k jeho cti v dnešním Istanbulu byl postaven již r. 550, jeho hlava se prý kolem r.800 dostala do Lyonu a další ostatky na mnoho míst, k nimž patří i svatovítská katedrála v Praze. V městě Ravello, jižně od Neapole, je uložena i ampule s jeho krví, která v den památky zkapalňuje, jako se tomu děje i s krví sv. Januára.
Uvádí se jako jeden z tzv. 14 pomocníků.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Gorazdus, Clemens (s. IX/X); Pantaleon vel Pantalaimon (asi 305); Iuliana et Semproniana (s. inc.); Desideratus, ep. Bisuntin. (s. V); Cælestinus Pp I. (432); Ursus, abbas (s. V/VI); Ecclesius (ca. 532); Galactorius (s. VI); Anthusa, virgo in Honoriade (s. VIII); Georgius, Aurelius et Sabigothon (852); Clemens, Gorazdus (s. IX/X); Bertholdus de Rachez♦ (1142); Raymundus Palmerio♦ (1200); Nevolonus♦ (1280); Lucia Bufalari♦ (ca. 1350); Robertus Sutton♦, presb. (1588); Gulielmus Davies♦ (1593); Maria Magdalena Martinengo♦ (1737); Ioachim Vilanova Camallonga♦ (1936); Modestus Vegas Vegas♦ (1936); Philippus Hernández Martínez♦, Zacharias Abadía Buesa et Iacobus Ortiz Alzueta* (1936); Maria Clemens a Iesu Crucifixo Staszewska♦ (1943); Simeon, stylita prope Antiochiam (459); Dormientes VII Ephesi (s. inc.)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský