Martha, soror Lazari
| 29. července, památka | |
| Postavení: | hospodyně |
| Úmrtí: | s.I. |
| Patron: | žen obětujících se v domácnosti, hospodyň, kuchařek, služebných, hostinských, majitelů hotelů, sochařů, malířů a umírajících |
| Atributy: | klíče, naběračka, vařečka; oděna bývá pláštěm se šátkem na hlavě, vedlejším atributem bývá nádoba či kotlík |
ŽIVOTOPIS
Martyrologium tuto sestru Lazara a Marie z Betánie dnes připomíná před jejími sourozenci a ukazuje na příkladu její sestry význam přednosti duchovních hodnot pro jejich nepomíjejícnost. Všichni tři byli velkými přáteli Ježíše, který jejich dům navštěvoval. Marta se starala o životní potřeby: chléb, dům, práce, ale držela se i toho, co Ježíš učil. Je nám v evangeliu představena energická, praktická žena.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PRAKTICKÁ ŽENA VÍRY
Bydlela s Marií a bratrem Lazarem v Betánii, kde je při svých cestách navštěvoval Ježíš. Marta si v lásce k Ježíši zakládala na pohostinnosti. Projevuje se proto v evangeliu přepečlivou starostlivostí o jeho pozemské potřeby. Ježíš se nám zde zase projevuje jako zastánce těch, kterým je vytýkáno, že dávají přednost duchovním hodnotám a ukazuje správnost takové stupnice, neboť nepomíjející převyšuje pomíjející.
Zatímco Marie seděla u Ježíšových nohou, "Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece ať mi pomůže! Pán jí odpověděl: Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jedno je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde." (Lk 10,40-42)
Tato Ježíšova slova chce dnes Marta připomenout i všem těm, kteří si myslí, že pro důležitost své práce nemají čas "posedět" s Ježíšem a naslouchat mu.
Po smrti Lazara šla Marta první Pánu Ježíši vstříc a řekla mu: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá." (Jan 11,21-22) A ve 27. verši vyznává: "Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." Její velká víra v Krista spojená s nadějí splývala v lásku a byla záhy velkoryse odměněna. Praktičnost Marty přitom vedla k potřebě upozornit Ježíše chtějícího odvalit hrobový kámen, že její bratr po čtyřech dnech od smrti již zapáchá. Ježíš jí ale odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš Boží slávu, budeš-li věřit? (Jan 11,40)
Marta se osvědčila jako žena víry a proto Ježíš mohl vykonat zázrak vzkříšení jejího bratra.
Poslední zmínka v evangeliu je o ní ve 12té kapitole Jana, kdy Ježíš pět dní před svou smrtí navštívil Lazarovu rodinu a ona opět obsluhovala. Po Ježíšově nanebevzetí pak podle legendy všichni tři sourozenci odešli z Palestíny do Provensálska ležícího v jihovýchodní části dnešní Francie. Tam byla Marta údajně pochována a byl jí tam zasvěcen kostel.
Marta nás učí vytvářet harmonii modlitby a práce. M. Liptovská v životopise Marty vyzývá k tomu, nebýt při práci robotem, ale mít srdce s Bohem, ruce v práci, hlavu v nebi a nohy na zemi, protože to je to, co člověka činí člověkem na rozdíl od stroje.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
K většímu užitku své práce se budu na ni připravovat modlitbou a střelnou modlitbou při ní ji posvětím a obětuji k Boží chvále.Všemohoucí, věčný Bože, Tvůj Syn přijal pohostinství, které mu svatá Marta poskytla ve svém domě; dej, ať povzbuzeni jejím příkladem svědomitě sloužíme Kristu ve svých bratřích, abys nás jednou přijal do nebeského domova. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Martha, soror Lazari (s.I.); Lazarus et Maria (s. I.); Prosperus, ep. Aurelianen. (s. V); Felix, m. Romæ via Portuensi (s. III/IV); Urbanus Pp IIw (1099); Gulielmus Pinchon (1234); Simplicius, Faustinus (s. III/IV); Ludovicus Bertrán, Mancius a Sancta Cruce et Petrus a Sancta Maria. (1627); Lupus, ep. Trecen. (ca. 478); Olavus (1030); Ioannes Baptista Egozcuezábal Aldaz♦ (1936); Lucius Martínez Mancebo et VII socii♦, Antonius López Couceiro* (1936); Iosephus Calasanz Marqués♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský