Petrus Favre
| 1. srpna, připomínka | |
| Postavení: | kněz, řeholník TJ |
| Úmrtí: | 1546 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 13. 4. 1506 ve Villaretu v Savojsku, na území dnešní Francie při hranicích se Švýcarskem, ve zbožné selské rodině. Od sedmi let byl pasáčkem a na pastvinách začal první katechetickou činnost. Nejprve 9 let studoval na latinské škole v La Roche a na jaře 1525 odešel na Pařížskou univerzitu Tam po čtyřech letech dosáhl doktorátu filosofie a seznámil se s Františkem Xaverským a s Ignácem z Loyoly. Pod jeho vedením, v roce kdy byl Petr vysvěcen na kněze, se 6 druhů rozhodlo 15. 8. 1534 u sv. Dionýze na Montmartru učinit s ním slib chudoby, čistoty a služby podle rozhodnutí papeže, jemuž se jako Kristovu zástupci dali k dispozici, pokud nebudou sloužit duším ve Svaté zemi. Tím začala společnost jezuitů.Petr Favre zprvu působil v nemocnicích, vedl duchovní obnovy a kázal. Po schválení řádu byl papežem Pavlem III. poslán s císařským pověřencem do Německa s úkolem účastnit se říšských sněmů a jednání o vzrůstajícím vlivu protestantismu. U Petra Favra byly teologické vědomosti propojeny s hlubokým duchovním životem a s laskavým vztahem ku všem lidem bez rozdílu proto na něj papež spoléhal. Petr Favre nezastavil šíření protestantismu, ale přispěl k zmírnění náboženských útoků i k budování základů církevní obnovy ve střední Evropě. Podle Petra spory nemohly vyřešit diskuze, ale svatý život. Proti stupni nevěry bylo třeba důkazů skutky, svědectvím života a krve. Petrova spolupráce s kolínskými kartuziány měla význam jak pro obnovu, tak i např. k získání Petra Kanisia, který později založil první jezuitskou kolej v Českých zemích.
Petr v červenci 1541 dostal úkol ve Španělsku, po návratu do Německa byl poslán do Portugalska a znovu do Španělska. Nakonec vyčerpán cestováním zemřel ve 40 letech v Římě.
Jeho vlastní duchovní život se vyznačoval úctou k eucharistii, andělům a svatým. Z jeho duchovního deníku (zv. Memoriál), psaného od června 1542 vyplývá, že přes bohatou činnost byl mystik pohroužený do Boha. Zde je citace alespoň jedné věty deníku: "Jestliže se snad má duše vzdaluje od svého klidu a pokoje, kéž je přivolána k Tobě skrze to, co je v ní nejvnitřnější."
Zanechal sepsaná poučení: Pokyny o víře a mravech, O bratrské lásce, Pokyny na cestu, Poučení o zpovědi aj. Blahořečen byl Piem IX. 5. 9. 1872.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Alphonsus Maria de, ep. S. Agathæ Gothorum et doctor Eccl. (1787); Petrus Favre♦ (1546); Eleazarus, martyres Antiochiæ VII fratres (kolem r. 170 př. Kr.); Friardus et Secundellus (s. VI); (Maria Stella a Sanctissimo Sacramento Adelheidis); Mardosewicz♦ (1943); Felix, m. Gerundæ (s. IV in.); Friardus et Secundellus (s. VI); Exsuperius, ep. Baiocen. (ca. s. IV); Severus, presb. in Aquitania (ca.500); Ionatus (ca. 690); Ethelwoldus (984); Emericus de Quart♦ (1313); Benvenutus (Iosephus)♦, de Miguel Arahal* (1936); Ioannes♦, religiosus Ord. Eremit. S. Augustini (ca. 1336); Thomas Welbourne♦ (1605); Benvenutus (Iosephus); Maria Stella a Sanctissimo Sacramento (Adelheidis)♦, Mardosewicz* (1943); de Miguel Arahal♦ (1936); Maria Boromea (Veronica)♦, Narmontowicz* (1943); Alexius Sobaszek♦ (1942); Mardosewicz♦ (1943); Maria Boromea (Veronica); Maria Stella a Sanctissimo Sacramento (Adelheidis); Mardosewicz - Maria Boromea♦ (Veronica); Narmontowicz♦, Maria Canisia (Eugenia); Mackiewicz♦, Maria Felicitas (Paulina); Borowik♦, Maria Heliodora (Leocadia); Matuszewska♦, Maria Imelda a Iesu Hostia (Hedwigis Carolina); Żak♦, Maria Raymunda a Iesu et Maria (Anna); Kukolowicz♦, Maria Sergia a Virgine Perdolente (Iulia); Rapiej♦, Maria Canuta a Iesu in Horto Getsemani (Iosepha); Chrobot♦, Maria Daniela a Iesu et Maria Immaculata (Eleonora Aniela); Jóźwik♦, Maria Guidona a Divina Misericordia (Helena); Cierpka♦ (1943)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský