Augustinus Kazotic
| 3. srpna, připomínka | |
| Úmrtí: | 1323 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Dalmácie. V mládí vstoupil do řádu dominikánů, pak studoval v Paříži a po návratu kázal v dalmatském přímoří. Byl učitelem vědění i ctností. Papež Benedikt XI. ho ustanovil biskupem v Zábřehu a jeho nástupce ho povolal do Itálie za biskupa v Lucery v neapolském království.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
OBNOVITEL DUCHOVNÍHO ŽIVOTA
Narodil se kolem roku 1260 v dalmatském městě Traū, poblíž Splitu v Chorvatsku. Slovanští rodiče, Mikuláš a Drahoslava, byli křesťané šlechtického stavu. Augustin Kazotic, vychován ve víře, v 17 letech vstoupil do řádu sv. Dominika. Snažil se, aby byl dobrým následovníkem zakladatele., věrně dbal pravidel, žil však více asketicky. Složil řeholní sliby, stal se knězem a velmi dobrým kazatelem. Své vzory viděl ve svatých církevních učitelích, sv. Augustinovi, sv. Ambrožovi a sv. Jeronýmovi, jejichž výroky častěji citoval. S oblibou používal slova svého jmenovce: "Dobře umí žít ten, kdo se umí dobře modlit." "Jako se tělo člověka živí pokrmem, tak jeho vnitřní život modlitbami a rozmluvou s Bohem."
Jeho ohnivá kázání s nadšením pro život s Bohem, doplňovaná podobenstvími a příklady ze zkušenosti, strhávala posluchače vedla je k pozornosti i k zamyšlení nad slyšeným. Augustin Kazotic svědomitě konal co učil a tak byl i pro spolubratry příkladem. Byl velmi vítaným návštěvníkem nemocných, vyhledávaným zpovědníkem i rádcem.
Členů řádu přibývalo a proto se stal také správcem a zřizovatelem několika nových domů. Z nich pak i jeho zásluhou vycházeli potřební kazatelé a obhájci katolické víry. Augustin Kazotic úspěšně působil i v sousední Bosně proti bludům sekty Bogumilů. Asi ve 44 letech byl papežem Benediktem XI., při předvolání do Říma začátkem roku 1304, ustanoven biskupem v Zábřehu. Jeho diecéze byla v té době době značně fyzicky i morálně zničena drancujícími Tatary.
Bylo zapotřebí četných oprav chrámů i klášterů, některé se ocitaly v sutinách. Mnozí světští páni využívali situace po smrti Arpádovce krále Ondřeje III. k loupežím a libovali si v krvavých půtkách a nevázaném životě. Politický život byl poznamenán spory o nového krále, jímž se nakonec stal Karel Robert z Anjou proti vůli císaře Ludvíka a mnoha šlechticů.
Duchovenstva byl nedostatek. Jeho značně zesvětštěná část postrádala vzdělanost i zbožnost. Augustin Kazotic mezi prvními dokončoval biskupský chrám v Zábřehu a zřídil dominikánský klášter, aby z něj vycházeli horliví řeholníci, kteří by pomohli obnovit duchovní život v diecézi. Na jejich formaci, výchově a vzdělání mu obzvlášť záleželo a proto byl s řádem ve stálém spojení. Pamatoval i na chudé a nemocné, postavil jim nemocnici a potřební v něm měli rádce i dobrodince.
Augustin Kazotic žil prostě, odmítaje zbytečné pohodlí. Často chodil po diecézi pěšky a při vizitačních cestách prý byl věřícími vítán jako posel z nebe. Svými slovy i udělováním svátostí přinášel pokoj, útěchu a posilu k životu z víry. Přispíval k obrácení hříšníků, kteří opouštěli cesty nepravosti a násilí. Stále více velmožů se dávalo na pokání a napravovalo křivdy na poddaných. Zarputilé nepřátele vedl biskup Augustin ke smíření a vzájemnému odpuštění. Kanovníky biskupského chrámu přiměl k pravidelným sborovým modlitbám církevních hodinek, k důstojnému slavení bohoslužeb a k plnění všech povinností. Svolával diecézní synody. Na první smířil rozdělené strany a vydal příkazy k povznesení života církve. Z dalších dvou byla nařízení sestavena v zákoník biskupství, který musel být k dispozici v sakristii každého chrámu.
Po církevním sněmu v Bonónii, kterého se Augustin Kazotic r. 1317 účastnil jako stoupenec Karla Roberta, začali někteří ze šlechty prosazovat krutou zlovůli vůči poddaným a násilím prosazovali nadvládu i nad církví, jak v záležitostech majetku, tak i v právech duchovenstva. Mladen Šubič, jehož rod patřil k nejagresivnějším, sesazoval svévolně opaty i jiné hodnostáře a zabavoval majetek. Loupežných přepadení se dopouštěl i na moři a s oběťmi krutě nakládal. Biskup ho prosil, ale on si nic nedělal ani z králova napomínání. Král Karel Robert místo zásahu proti Šubičovi, začal ho následovat v nevázaném životě. Sahal při tom i na církevní majetek a nedbal na to, že králem se stal i zásluhou papeže a neplnil na své povinnosti vůči němu.
Za této situace Augustin Kazotic nemohl nové zlo vykořenit a tak přijal žádost neapolského krále, aby se ujal nocerské diecéze v Apulii. Se souhlasem papeže se r. 1320 se záhřebskou diecézí rozloučil a odcestoval do nového působiště na jihu Itálie. Nocerská diecéze měla více mohamedánů než křesťanů, byly v ní zakořeněné zbytky saracénských bludů. Augustin Kazotic dosáhl až nečekané obnovy víry. S Boží milostí se mu podařilo, že sídelní město mohl nazvat městem Panny Marie. Na spasení svěřeného lidu pracoval až do smrti v Luceře.
Kult tohoto světce potvrdil 17. 7. 1700 papež Inocenc XII.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Modlitbou se začíná každá obnova. K hovoru s Bohem přispívá samota, vymanění se s hluku světa. Najdu si dnes chvíli k rozjímavé modlitbě v ústraní.Milosrdný Bože, Tys povolal blahoslaveného biskupa Augustina Kazotica, aby byl učitelem ctnostného života a obnovitelem života z víry; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu zachovali víru, kterou hlásal, a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Asprenas (s. II/III); Augustinus Kazotic♦ (1323); Alphonsus López López et Michael Remón Salvador♦ (1936); Franciscus Bandrés Sánchez♦ (1936); Euphronius, ep. Augustodunen. (post 475); Martinus, solitarius (580); Petrus, ep. Anagnin. (1105); Salvator Ferrandis Seguí♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský