Světci k nám hovoří...


Panna Maria Sněžná

Panna Maria Sněžná

Posvěcení římské baziliky Panny Marie

dedicatio basilic

5. srpna, nezávazná památka

ŽIVOTOPIS

Tohoto dne o svátku P. Marie Sněžné se v římské bazilice Santa Maria Maggiore koná poutní slavnost s připomínkou zázračného vyznačení místa, na němž pak byla postavena první velká bazilika z vůle papeže a nikoli pod císařským patronátem. Událost spojenou se založením každoročně připomíná srpnový sníh okvětních lístků.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

CHRÁM OSLAVUJÍCÍ MATKU VTĚLENÉHO SYNA BOŽÍHO A DUCHOVNÍ MATKU CELÉ CÍRKVE

Tento největší mariánský chrám v Římě je prvním chrámem zasvěceným Matce Boží uvnitř římských hradeb. Nachází se na historickém Eskvilinu, pahorku pod čtyřmi jmény: "Santa Maria della Neve" - P. Maria Sněžná, "Bazilika Liberiana" - podle papeže, který v r. 352 začal s její stavbou, "S. Maria ad presepem" - Maria s jesličkami (pro fragment Ježíškovy kolébky z Betléma pod hl. oltářem)- název od VII. Století, a "Santa Maria Maggiore" - Panny Marie Větší, což je název nejužívanější.

Prehistorie okolí místa nás může zavést do 4. stol. př. Kr., kdy tam byla postavena svatyně ochránkyně rodiček (Junony Lucinské) a později v Augustově době zbudováno tržiště, tzv. Macellum Liviae. To bylo za císařského období nahrazeno velkou halou, zvanou bazilika, v původním smyslu užití k občanskému i administrativnímu účelu. Na nynější ulici Napoleona III. objevili archeologové zbytky kostela sv. Ondřeje z pátého století.

V blízkosti těchto míst, za letní noci ze 4. na 5. srpna roku 358, napadl na římském Eskvilinu sníh, jak o něm, coby prostředku označujícím místo pro stavbu chrámu, mluvila Matka Boží ke dvěma mužům ve snu. Jedním byl patricius Jan, bohatý senátor s manželkou a druhým papež Liberius. Oba muži se ráno sešli na vrcholu pahorku a podle tradovaného podání papež vyznačil půdorys chrámu na sněhu. Na Mariino přání se společně podíleli na budování kostela.

Ten již v V. století za papeže Sixta III. byl celý přestavěn po skončení koncilu v Efesu r. 431, na němž byla Panna Maria označena za Theotokos, Bohorodičku. Stavba velechrámu měla za cíl Mariino uctění a oslavení uznaného titulu. Chrám vydržel bez restaurování až do 18. století. Tato bazilika měla tři lodě, oddělené dvaceti monolitickými sloupy s jónskými hlavicemi. Hlavní loď končila triumfálním obloukem, na který navazovala apsida. Strop byl trámový. Podlaha byla z mramorových desek. V čele apsidy osvětlené pěti okny stál papežský trůn.

Dnešní interiér opravené baziliky Santa Maria Maggiore se ze všech římských velechrámů nejvíc podobá původnímu stavu. Z atria se do chrámu vchází čtyřmi portálovými vchody. Pátým je "Svatá brána", která je papežem otevřena jen po dobu Milostivého léta (svatého roku). Tři lodě odděluje 40 jónských sloupů (dvojnásobek původních). Kazetový strop je pozlacen prvním zlatem dovezeným za Kolumba z Ameriky.

Význam největší mariánské baziliky v Římě stále narůstal. Již papež Hilarius ji v V. století prohlásil za rovnou papežské bazilice Nejsvětějšího Salvátora, dnešního sv. Jana na Lateráně.

Pro náš národ v ní došlo ke dvěma dějinným událostem. Obzvlášť si připomínáme, že r. 868 papež Hadrián II. položením slovanských bohoslužebných knih na hlavní oltář za přítomnosti sv. Cyrila a Metoděje schválil slovanskou liturgii. A na témže místě byl za osm století uctěn papežem i přítomným lidem středověký obrázek ze strakonické komendy johanitů, který se roku 1620 stal emblémem vítězství na Bílé hoře.

Na pouť k Panně Marii Sněžné nemusíme až do Říma. Jí zasvěcený chrám můžeme navštívit i v Praze. Ten v roce 1347 založil Karel IV. spolu s klášterem karmelitánů Jako korunovační kostel měl být po chrámu sv. Víta největším a nejvyšším v prostoru dnešního Jungmannova náměstí. Do roku 1397 byl vybudován pouze vysoký chór. Husitské války stavbu přerušily a k původnímu plánu dostavby nedošlo. Přesto je chrám nejvyšší kostelní stavbou v Praze. Má klenbu vysokou zhruba cca 34 m. Po husitské době došlo k jejímu zřícení. Celý objekt i s klášterem počátkem 17.stol. bosí františkáni opravili a postupně dobudovali do dnešní podoby. Hlavní sloupový raně barokní oltář je z let 1649 - 51 a je vysoký 29 m. Obraz na něm připomíná legendu o založení baziliky Panny Marie Sněžné v Římě.

O vlastním obraze Panny Marie Sněžné ze Santa Maria Maggiore se vypráví, že ho namaloval evangelista sv. Lukáš. Jeho legendární malířské umění je patrně odvozeno z toho, že ve svém evangeliu nejvěrněji popsal (vykreslil) Pannu Marii. Skutečnost je snad taková, že jde o nejstarší vyobrazení P. Marie. Tento obraz T. J. Becker přislíbil chrámu Panny Marie Sněžné v Králíkách při předání stavby.

Za Lukášův obraz je považována také Hodegetrie, P. Maria- průvodkyně po cestách, která byla v konstantinopolském kostele zničena při dobývání města r. 1453. Středověký pojem originálu byl velmi benevolentní a kopie odvolávající se k prototypu byly označovány jako původní obraz. Kopii Lukášova obrazu lze najít i v Národní galerii v Praze. Údajně ji z Říma přivezl císař Karel IV. jako originál.

Co bychom si z dnešního svátku do dalších dnů mohli odnést my? - především obraz P. Marie, jaký je v očích Božích. Aby se to podařilo, vězme, že předčí velikost jejích chrámů.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnes si stanovím, v čem se hned začnu snažit Panně Marii alespoň trochu připodobnit, následovat její vzor. Před očima srdce chci mít proto stále její obraz.

Milosrdný Bože, nehleď na naše provinění, a když se ti nemohou líbit naše vlastní skutky, shlédni na přímluvu Panny Marie, Matky svého Syna, a zachraň nás. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

( závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

dedicatio basilic; Nonna (374); Oswaldus, rex Northumbriæ (642); Margarita, vidua picena (ca. 1395); Emigdius (s. IV); Venantius, ep. Vivarien. (post 535); Viator, eremita (s. VI); Franciscus Zanfredini seti Cichi de Pisauro (ca. 1350); Petrus Michael Noël (1794); Cassianus, ep. Augustodunen. (s. IV)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.