Oswaldus, rex Northumbriæ
5. srpna, připomínka | |
Postavení: | král |
Úmrtí: | 642 |
Patron: | anglických králů, křižáků, ženců |
Atributy: | havran, holubice, královské odznaky, prsten, roh (lovecký); na královské korouhvi tři heraldičtí lvy |
ŽIVOTOPIS
Byl synem northumberského krále Ethelfrida. Po jeho smrti, za války s Edvinem, asi ve 13 letech uprchl do Skotska. Tam přijal sv. křest. Ve 30 letech se do Northumbrie vrátil a osvobodil sužovaný lid. Po nástupu na trůn povolal misionáře ze Skotska a Irska, založil klášter a staral se o misijní činnost i v Anglii. To se nelíbilo již jednou poraženému pohanskému nepříteli a znovu se s Osvaldem pustil do boje. U Maserfelthu ho zajal a s krutostí popravil.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Narodil se v Anglii asi roku 603 jako syn northumberského krále Ethelfrida. Osvald po otcově smrti, ve válce s Edvinem v r.616, uprchl do Skotska. Teprve tam v exilu poznal křesťanskou víru a v Ioně přijal sv. křest.
V Northumbrií se uchvatitel trůnu Edvin také obrátil na křesťanskou víru a mnozí další s ním. Roku 633 však zemřel a k moci se dostali pohanský král Mercijský Penda a britský panovník Ceadval, krutý nepřítel křesťanských Anglosasů. Nechávali pronásledovat duchovní a bořit kostely. Sužovaný lid za této těžké situace povolal Osvalda, který pak v rodné zemi sestavil odhodlané vojsko. Před rozhodujícím bojem dal zarazit do země kříž a vyzval své vojáky: "Všichni poklekněme a prosme všemohoucího Hospodina zástupů, aby v tomto spravedlivém boji sílil naše ramena a pro své milosrdenství nás ochránil proti pyšným nepřátelům našeho lidu." Po společné modlitbě povstali proti nepříteli a zvítězili.
Osvald nastoupil na trůn a mezi první jeho činy patřilo povolání misionářů ze Skotska a Irska. Osobně doprovázel biskupa Aidana a dělal mu tlumočníka. Legenda vypráví o jedné velikonoční hostině, při které byli podělováni chudí almužnami. Král Osvald nařídil, aby jim byl rozdělen i jeho pokrm a stříbrné mísy po rozbití. Aidan si přitom přitiskl královu ruku na své srdce se slovy: Ať tato ruka nikdy nesetlí. A vskutku, Osvaldovy ruce byly při přenášení ostatků po sto letech ještě neporušené.
Již za života měl Osvald přízvisko Štědrá ruka. Oženil se s Cyneburgou, která byla dcerou krále Wessexu Kynegilse. Toho obrátil na víru a byl mu při sv. křtu kmotrem. V jeho království pak pomáhal se šířením víry.
V roce 635 založil benediktinský klášter Lindisfarne na ostrově Holy Island a z něj vzniklo středisko pro misijní činnost v Anglii.
Osvaldovo utvrzování víry v Anglii se nelíbilo pohanskému králi z Mercie, stejně jako porážka v boji o moc v Northumberii. U Maserfelthu se s Osvaldem znovu pustil do boje. Osvald po smrtelném zranění padl nepřátelům do rukou a byl zabit se slovy modlitby za jejich duše na rtech. Penda nechal oddělit jeho končetiny od trupu a rozvěsit na kůly.
Na vysvětlení atributů: podle legendy havran přinesl Cyneburze jeho zásnubní prsten a oznámil jí tak jeho smrt. Havran bývá zmiňován i předtím v souvislosti s doručením dopisu. Tradují se také dřívější zázraky, např. o změnách vody v jeho poháru.
Osvaldův bratr a nástupce na trůnu nechal ostatky Osvalda slavnostně umístit ve dvou svatyních. V roce 1320 z nich Karel IV. získal jednu kost pro pražský velechrám.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Každý můžeme pro spásu druhých duší něco dělat. Stanovím si s čím sám hned začnu.Všemohoucí, věčný Bože, k šíření víry v Anglii jsi povolal svatého krále a mučedníka Osvalda; dej ať po jeho vzoru usilujeme o spravedlnost a moudře upřednostňujeme to, co slouží k pokoji a spáse duší. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě modlitby breviáře)
dedicatio basilic; Nonna (374); Oswaldus, rex Northumbriæ (642); Margarita, vidua picena (ca. 1395); Emigdius (s. IV); Venantius, ep. Vivarien. (post 535); Viator, eremita (s. VI); Franciscus Zanfredini seti Cichi de Pisauro♦ (ca. 1350); Petrus Michael Noël♦ (1794); Cassianus, ep. Augustodunen. (s. IV)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský