Festum Transfiguratiónis Domini
| 6. srpna, svátek |
ŽIVOTOPIS
Na hoře Tábor byli Petr, Jakub a Jan očitými svědky Proměnění vtěleného Božího Syna ve společnosti Mojžíše a Eliáše. Kristus je zde oslaven jako osvoboditel z otroctví Satanova a vedoucí lid k zaslíbenému nebeskému domovu. Je předpověděným Zachráncem a Eliášova přítomnost je pro svědectví. Tento jeho příchod byl předpovězen.My stojíme na prahu vlastního proměnění, které souvisí s otázkou věčného života v Jeho společnosti.
Slavení dnešního svátku v celé církvi zavedl roku 1457 papež Kalist III. jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky u Bělehradu. S kostely zasvěcenými přímo tajemství Proměnění slaví dnes svůj titul i ty, které jsou zasvěcené Božskému Spasiteli.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
"TO JE MŮJ MILOVANÝ SYN, TOHO POSLOUCHEJTE!"
Evangelium dnešního svátku (v cyklu C Lk 9,28b-36) uvádí celý příběh takto: Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz jeho tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl v Jeruzalémě podstoupit. Petra a jeho druhy přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když přišli do oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.
Příběh podobně popisují další dvě synoptická evangelia (Mt 17,1-9 v ročním cyklu A i Mk 9,1-9 v cyklu B).
V chronologickém pohledu se příběh nachází u všech tří synoptiků za Petrovým vyznáním: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."(Mt 16,16,) a následnou první Kristovou předpovědí "že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát." (Mk 8,31; srov.Lk 9,22; Mt 16,21) Je tedy informačním doplněním otázky: "Kdo je Ježíš?"
On proto přišel na svět, ano, "pro tu hodinu" aby dovršil své poslání a splnil vůli Otce stát se Spasitelem pobloudilého lidstva.
Až nastane ta hodina jeho spasitelného utrpení, bude zapotřebí, aby apoštolé nebyli zaskočeni nad své síly a aby jejich pozdější svědectví mělo pevné základy i pro stvrzení víry u ostatních.
Ježíš vzal sebou na horu Petra, Jakuba a Jana. Petra, jako nositele největší zodpovědnosti za budování církve, který potřeboval pochopit, že lidské myšlení se má od Božího hodně učit a přetvářet, zvláště ve významu utrpení. Jakuba, budoucího prvního mučedníka a svědka Kristovy slávy. Jana, nejmilejšího učedníka, který se také potřeboval naučit, že v přijatém utrpení má být důkaz lásky.
Podle Origena tradovanou horou Proměnění je hora Tábor. Pěší cesta k ní trvá až tři dny a přičteme-li námahu stoupání, jeví se zmínka o spánku něčím přirozeným. Může však jít nejen o přemožení z únavy, ale o symbolický spánek, který působí neschopnost vnímání plné skutečnosti.
S Ježíšem se v jeho slávě objevili Mojžíš, který vyvedl lid z egyptského otroctví a zprostředkoval mu Boží Zákon, a Eliáš, první z velkých proroků, který bránil práva Hospodina proti modlářskému bohu země Baalovi. S Ježíšem mluvili o jeho smrti, kterou měl v Jeruzalémě podstoupit a dle jiného překladu o jeho exodu, který měl v Jeruzalémě naplnit. Jinými slovy o "té hodině pro kterou přišel," aby byl oslaven Syn člověka (Jan 12,23) a "aby Syn oslavil Tebe (Otce)"(Jan 17,1) .
Vše se událo kvůli učedníkům: ti byli probuzeni oslnivým světlem, které vycházelo z Ježíšovy tváře i šatu. Jeho tělo, proměněné v oslavené v nebi, je popsáno podobně lidmi, kteří přežili klinickou smrt, za níž se s Ježíšem setkali. Zářící nesmírnou láskou. S ní se chystal k nejvyšší oběti. Pro apoštoly zazářilo jeho Božství a Petr hned chtěl realizovat společné zabydlení, jak je jasné z návrhu stavění tří stanů. Jenže doba věčné slávy ještě nenadešla. Oblak, symbolizující za Mojžíšova pobytu na Sinaji Boží velebnost, jim náhle zahalil zjev Proměněného Krista a slyšeli Otcovo přiznání k milovanému Synu s příkazem ho poslouchat. To znamená následovat ho na jeho cestě (srov. Jan 12,26; 14,6;) a to i v nesení kříže s láskou (viz Mt 16,24).
Hora Tábor nám má uvedeným dějem pomoci pochopit, že cestu kříže a cestu oslavení nelze oddělovat. Onen zážitek s oslaveným tělem Krista se mohl uskutečnit dopředu jen proto, že Kristus do všech důsledků přijal Otcův plán, v němž skrze utrpení vejde do slávy.
Výstup na horu měl zpočátku jasný záměr: setkání s Bohem v modlitbě. Dnešní svátek vybízí i nás, abychom vystoupili s Ježíšem na "Tábor" - horu mlčení a kontemplace. Jeho oslavené tělo je již trvale proměněno, teď chce proměnit i nás. Respektuje však naši svobodnou vůli přijmout nebo nepřijmout "Otcův plán". Na tom rozhodnutí závisí jak výsledek naší modlitby, tak naše cesta po sejití "z hory" do všedních dnů i celá budoucnost.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Udělám si dnes čas k delšímu setkání s Ježíšem v rozjímavé modlitbě.Bože, Tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů a ukázals, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za Tvé děti; pomáhej nám, ať Tvého Syna posloucháme a následujeme ho, abychom jako jeho spoludědici měli účast na jeho slávě. Neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Festum Transfiguratiónis Domini; Iustus et Pastor (304); Hormisdas Pp (523); Maria Francisca a Iesu (Anna Maria) Rubatto (1904); Carolus López Vidal♦ (1936); Thaddæus Dulny♦ (1942); Octavianus♦ (1132); Schecelinus♦ (ca. 1138)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský