Hormisdas Pp
6. srpna, připomínka | |
Postavení: | papež |
Úmrtí: | 523 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z bohaté rodiny v Itálii. Narodil se ve Frosinone v Campanien jako Justův syn. Oženil se a měl syna Silveria, který se později stal benediktinským podjáhnem a v roce 536 šestým papežem po svém otci. Hormisdas se za papeže Symmachuse (498-514) stal vdovcem a zvolil si duchovní stav. Byl jáhnem oddaným papeži a biskup Caesarius mu předpověděl dosednutí na Petrův stolec. Za nového papeže byl zvolen hned druhého dne po Symmachusově smrti, 20. 7. 514. Jako své heslo si zvolil: "Spravedlnost a pokoj!" Vynikal jemnocitem, prozíravostí a zbožností. Jeho první starostí bylo vrátit do Církve všechny straníky vzdoropapeže Vavřince, kteří za jeho předchůdce zůstali nepoddajní. A neméně mu pak leželo na srdci jak přivést k jednotě východní církev, kde trval akaciánský rozkol. Katolíky tam utlačoval císař Anastasius, který v 88 letech r. 518 zemřel zásahem blesku a rozkol i blud pozbyl opory. Novým císařem se stal Justin I., který s pochopením vyhověl přání lidu po sjednocení ve víře.Papež Hormisdas pak připravil k podpisům vyznání víry, jehož formuli na znamení oddanosti Stolci sv. Petra podepsalo 2500 východních biskupů. Císař, patriarcha Epifan a někteří velmoži z vděčnosti poslali dary na výzdobu hrobu sv. Petra. Mezi Hormisdasem a Epifanem, kterého papež ustanovil vikářem pro Východ, vzniklo přátelství. Na východě však vznikl další spor - theopaschitský, který trval dost dlouho. Pro mnohé bylo nepřijatelné prohlášení, že jedna osoba z Nejsvětější Trojice trpěla a zemřela jako Bůh. Papež se marně snažil o vysvětlení slovy "podle těla", odpůrci vyvolali nepokoje i v Římě a byli z něj vykázáni. Asi poslední bolestí papeže bylo, že v jižní Arábii uchopil královskou moc žid Duman a nutil křesťany k obřízce na znamení odpadu. Věrní evangeliu tam byli popravováni.
Pomocí mnoha listů i jmenováním papežských vikářů z biskupů v některých zemích se Hormisdas snažil udržovat jednotu i styk s apoštolským stolcem až do své smrti 6. 8. 523.
Festum Transfiguratiónis Domini; Iustus et Pastor (304); Hormisdas Pp (523); Maria Francisca a Iesu (Anna Maria) Rubatto (1904); Carolus López Vidal♦ (1936); Thaddæus Dulny♦ (1942); Octavianus♦ (1132); Schecelinus♦ (ca. 1138)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský