Afra
| 7. srpna, připomínka | |
| Postavení: | mučednice |
| Úmrtí: | 304 |
| Patron: | augšpurské diecéze; kajícnic, chudých duší; vzývána jako záštita proti ohni |
| Atributy: | hranice, plameny, sloup, strom, šišky |
ŽIVOTOPIS
Narodila se ve 3. století na Kypru. S matkou přišla do Augšpurku v Německu, kde si založily nevěstinec. Při setkání s biskupem z Gerony se obě ženy obrátily a Afra za svoji lásku ke Kristu byla upálena.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
"NEVĚSTKY VÁS PŘEDCHÁZEJÍ DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ"
Pocházela z Kypru a někde se udává, že byla královskou dcerou, vypuzenou Římany i s matkou Hilárií. Přes Řím přicestovaly obě pohanky do Bavorska, kde se usadily v Augšpurku. Matka Hilárie, rozhodnuta pro službu bohyni Venuši, založila nevěstinec a z dcery udělala prostitutku.
V době pronásledování biskup Narcis z Gerony s jáhnem Felixem opustili Španělsko a jednoho večera hledali místo k odpočinku v Augšpurku. Tam se jich ujala Afra a poskytla jim večeři. Biskupova zbožná modlitba před jídlem a celý jeho láskyplný zjev byly něčím, s čím se Afra nikdy dříve nesetkala. Vyprávění biskupa vzbudilo její zájem o náboženství, když slyšela jak jeho vyznavači ochotně a v lásce ke Kristu snáší chudobu, vyhnanství, utrpení i smrt. Byla oslovena v srdci. Životopisci jako její slova uvádějí: "Pane, nejsem hodna tvé návštěvy, odejdi odtud!" Biskup si možná vzpoměl na Kristova slova: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království." (Mt 21,31) A také si byl vědom svého poslání dobrého pastýře. S velkou laskavostí pomohl Afře otevřít její srdce Kristu a přivedl ji skrze sv. křest do církve. Nešlo jen o její obrácení, ale i o ostatní společnice v domě, které se rozhodly následovat nadšenou Afru. Získala i matku Hilárii, která zajišťovala oběma duchovním bezpečnější ubytování, když se mezi spoluobčany dostala zpráva o jejich přítomnosti ve městě. Apoštolskou službu na tom místě biskup Narcis vykonával po 9 měsíců a jednoho, snad příbuzného Afry, vysvětil i na kněze.
Pronásledování křesťanů dolehlo i na Augšpurk, v němž pohanští obyvatelé přišli o služby nevěstince. Afra byla zatčena jako křesťanská vyznavačka a předvedena k soudci Gajovi, který ji vyzval k oběti bohům pod hrozbou smrti na mučidlech. Ona však hrdinsky odpověděla: "Dost jsem se nahřešila, než jsem poznala pravého Boha, už nikdy modlám sloužit nebudu!" Po opakované Gájově výzvě k oběti v chrámu, v životopisech mučednice říká: "Mým chrámem je Kristus, kterého mám stále před očima, jemu se vyznávám ze svých nepravostí a přeji si pro něj v oběť dát své tělo, kterým jsem hřešila, aby utrpením bylo očištěno." Po takovém postoji a dalším vyznání byla na rozkaz soudce odvedena na ostrůvek řeky Lechu, přivázána k jednomu kmeni a obložena hranicí, pomocí které byla za slov své modlitby upálena. Skonala prý se zvoláním: "Ježíši Kriste, děkuji ti, že nepohrdáš mou obětí.
Její služky pak našly ohořelé ostatky Afry, donesly je matce a ta je uložila do hrobky. V roce 1804 prý byly vyzdviženy a menší část z nich se dostala i do pražské katedrály. V katedrále v Le Mans jí byl zasvěcen oltář již v roce 834.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Afra byla hříšnicí jen do té doby, než poznala víru v pravého Boha. A já? - Vezmu si příklad z cesty jejího obrácení i z jejího přispění k víře lidí kolem sebe. Zamyslím se nad tím, co Bůh ode mne může konkrétně očekávat, čím bych ho ve svém životě mohl oslavit já.Bože, Tvá síla se projevuje zvláště tehdy, když působí v tom, kdo je slabý: Tys posiloval svatou Afru ve vyznání víry a statečném snášení muk; pomáhej i nám, abychom na její přímluvu vítězně prošli všemi zkouškami do slávy Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Xystus Pp II et socii, passio: 6.8. (258); Caietanus de Thiene (1547); Afra (304); Donatus, ep. Aretin (s. IV); Iordanus Forzaté♦ (asi 1248); Albertus de Abbatibus (asi 1306/1307); Agathangelus de Vindocino /Franciscus/; Nourry et Cassianus de Nannetibus /Gundisalvus/; Vaz López-Netto♦ (1638); Edmundus Bojanowski♦ (1871); Agapitus et Felicissimus (258); Donatus, ep. Vesontien. (post 658); Donatianus, ep. Catalaunen. (s. IV); Victricius (ca. 410); Vincentiusw, religiosus O.F.M. (1504); Martinus a Sancto Felice (Ioannes); Woodcock♦, Eduardus Bamber et Thomas Whitaker* (1646); Nicolaus Postgate♦ (1679)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský