blah. Edmund Bojanowski

Edmundus Bojanowski

7. srpna, připomínka
Postavení:	laik
Úmrtí:	1871

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze zemanské polské rodiny. Měl talent i lásku k humanistickým vědám. Po nedokončených studiích z důvodů nemoci se angažoval v charitativní činnosti. K pomoci chudým dětem založil Institut s kongregací sester služebnic Neposkvrněné P.M. Bohorodičky, která "spojovala kontemplaci Božích tajemství s péčí o nemocné, spolu s vyučováním dětí a mladých děvčat," jak to vyjádřil Jan Pavel II.. Věnoval i pozornost pastoraci žen a podporoval materiálně i morálně chudé rodiny na venkově. Ve věku 56 let zemřel na tuberkulozu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

AKTIVITA LAIKA S HLOUBKOU DUCHOVNÍHO ŽIVOTA

Narodil se 14. 11. 1814 v polské vesnici Grabonóg přičleněné ke Gostyně. Jejich zbožná rodina původně vlastnila velkostatek, ale když otec padl v listopadovém povstání, dědictví po něm bylo zkonfiskované. Edmundova matka Terezie byla rodnou sestrou známeho generála Jana N. Umiňského z napoleonských válek i listopadového povstání. Edmund byl sice fyzicky slabší a často nemocný, ale měl inteligentnci a nadání i zájem o studium humanistických věd.

Od r. 1832 studoval ve Wrocławi, kde při přípravě na maturitu navštěvoval i přednášky na universitě. Od 15. 1. 1835 byl posluchačem na filosofické fakultě. Od dvaceti let překládal zahraniční literaturu. V roce 1836 odjel na studie do Berlína, která však musel pro nemoc přerušit. Ve 24 letech se vrátil do svého rodiště k nevlastnímu bratru. Všechny své síly pak věnoval výchově mládeže a charitativní práci mezi venkovským lidem. Zaměřil se zejména na osvětu a uplatnil svůj vztah k literatuře. Zajišťoval opatrování dětí, pro které i publikoval, zakládal čítárny, rozšiřoval polské časopisy, shromažďoval národopisné a pedagogické texty, udržoval kontakty se spisovateli.

Za epidemie cholery věnoval všestrannou péči nemocným. Do Gostyny přivedl šedé sestry, jako institut založil domov pro nemocné a zvláště pomáhal sirotkům a nemocným dětem. V roce 1850 spojil institut s opatrovnickou péčí a byl v něm učitelem. Zaměřoval se na nábožensko- mravní výchovu svěřenců a proto měl institut i kapli, v níž byla denně mše svatá. Edmund Bojanowski zajišťoval také pro děti exercicie.

S otevřeným srdcem a všímavým zrakem byl velmi aktivní uprostřed chudoby i duchovní bídy venkova. Jako začátek Bratrstva vychovatelek otevřel v Podrzecu nedaleko od Gostyny opatrovnu a to s Františkou Przewoženovou, k níž se přidávaly další mladé vychovatelky. Z jejich společenství, založeného na společné modlitbě a službě vedené láskou, vznikla kongregace "Sestry služebnice Neposkvrněné P.M. Bohorodičky." Text řehole pro ně připravili kněží: P. Kozmian, P. Kajsiewicz a P. Semenenko. Potvrzena byla r. 1855 arcibiskupem Przyluskim a celý Edmundem založený Institut ještě arcibiskupem Miečislavem Ledochowským 27. 12. 1866.

Edmundova touha po stále aktivnější práci na spáse lidí ho ve věku 54 let, po zajištění chodu Institutu, přivedla ke vstupu do semináře. Pro onemocnění tuberkulózou ho však musel opustit. Poslední rok života strávil u přítele Stanislava Gieburowského ve Starém Bojanově, kde zemřel.

Mezi blahořečené byl zařazen 13. 6. 1999 papežem Janem Pavlem II. ve Varšavě. Ten při jeho beatifikaci připomenul, že "se do paměti lidí zapsal jako srdečný člověk, který láskou k Bohu i lidem dovedl kolem sebe stmelovat různé prostředí a ve své bohaté činnosti laického apoštolátu daleko předběhl Druhý vatikánský koncil."

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Přehodnotím svůj postoj k charitativní oblasti a vyvodím z toho předsevzetí zaměřené na lásku k potřebným bližním.

Bože, Ty jediný jsi svatý, Ty jediný jsi pramen všeho dobra; vyslyš naše prosby za svatořečení blahoslaveného Edmunda Bojanowského a pro jeho přímluvu nám pomáhej, ať svůj život uspořádáme podle Tvé vůle, abychom se nepřipravili o účast na Tvé slávě. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Xystus Pp II et socii, passio: 6.8. (258); Caietanus de Thiene (1547); Afra (304); Donatus, ep. Aretin (s. IV); Iordanus Forzaté^♦ (asi 1248); Albertus de Abbatibus (asi 1306/1307); Agathangelus de Vindocino /Franciscus/; Nourry et Cassianus de Nannetibus /Gundisalvus/; Vaz López-Netto^♦ (1638); Edmundus Bojanowski^♦ (1871); Agapitus et Felicissimus (258); Donatus, ep. Vesontien. (post 658); Donatianus, ep. Catalaunen. (s. IV); Victricius (ca. 410); Vincentiusw, religiosus O.F.M. (1504); Martinus a Sancto Felice (Ioannes); Woodcock^♦, Eduardus Bamber et Thomas Whitaker* (1646); Nicolaus Postgate^♦ (1679)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský