sv. Bonifácie Rodriga Castro

Bonifatia Rodríguez Castro

8. srpna, připomínka
Postavení:	zakladatelka kongregace
Úmrtí:	1905

ŽIVOTOPIS

Pocházela z chudé krejčovské rodiny v Salamance. Je o ní psáno, že s důvěrou k Božímu volání se vydala do Boží náruče a přijala způsob života Ježíše, dělníka Nazaretského, který většinu života prožil skrytě, s rodiči. Byla dělnicí žijící evangelium a s pomocí jezuity založila kongregaci "Společnost od sv. Josefa", zaměřenou na posvěcení práce v harmonii s modlitbou, naplňující prostý, každodenní život. Modlitbou, sebezapíráním a láskou překonávala nepřátelské úklady.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DĚLNICE NA POLI EVANGELIZACE

Narodila se 6. 6. 1837 v Salamance ve Španělsku jako první ze šesti dětí krejčího Juana Castra a Marie Natalie. V jejich rodině bylo upřednostňováno vzdělávání dětí ve víře a teprve pak vynikalo krejčovské řemeslo.

Po dokončení základního vzdělání se Bonifácie naučila obchodovat s výrobky Cord-making (cord = provázek, lano, šňůra, motouz). Touto prací od 15 let až do smrti otce pomáhala zajišťovat potřeby rodiny. Vyrůstala v rozvážnou osobnost s těžkými zkušenostmi dělnice, která za vyčerpávající práci získávala hubenou mzdou. Přesto se dopracovala vlastního Cord-shopu i s výšivkami a krajkami. Po vzoru Svaté Rodiny vedla skrytý život a chovala v srdci velkou úctu a lásku k jejím členům. Proto pro ni bylo velkou radostí vyhlášení dogma o Neposkvrněném početí P. Marie (r. 1854) i prohlášení sv. Josefa za patrona universální církve (v r. 1870).

Po svatbě posledního sourozence, v roce 1865, zůstala v rodném domku sama s matkou. Ve snaze o prohlubování duchovního života se denně účastnily mše svaté v Clerecii. Bonifacie na neděle a svátky zvala do krejčovského domu své kamarádky, které byly osloveny její zbožností a ochotou pomáhat. Začaly vytvářet společenství, kterému daly název "Společenství Neposkvrněné Panny a sv. Josefa." Obchod Bonifácie začal sloužit trochu jako centrum na pomoc mravně ohroženým dělnicím.

Bonifácie ve snaze o stálé prohlubování zbožnosti uvažovala o vstupu do dominikánského kláštera Santa Maria de Duenas v Salamance. Avšak setkání s katalánským jezuitou Františkem Javier Butinou její volbu ovlivnilo. Ten přišel do Salamanky v říjnu 1870, stal se jejím duchovním vůdcem a zaměřoval se na manuálně pracující. Napsal pro ně sbírku povídek týkajících se víry, kterou nazval: "Světlo manuálního pracovníka." Jeho evangelizační zaměření i rady ji inspirovaly. Po seznámení duchovního otce se skupinou dělnických žen, scházejících se v jejím domě, dostala návrh na založení kongregace Společnost od sv. Josefa.

S šesti dalšími ženami, mezi nimiž byla i její matka, se zatím účelem sešly na Bonifáciině pracovišti 10. 1. 1874. Bylo to tři dny poté co biskup podepsal výnos, týkající se budoucího Institutu, který měl podporu otce Františka Butiny. Jeho spiritualita se soustřeďovala na posvěcení práce v harmonii s modlitbou naplňující prostý, každodenní život. Nová odvážná forma evangelizace, konaná chudými dělnickými ženami zejména mezi nezaměstnanými vrstevnicemi i s nabídkou práce, vedla k vytvoření opozice a k nepochopení konzervativním duchovenstvem diecéze.

Tři měsíce po založení Společnosti od sv. Josefa byl jezuita o. František Butina vyhoštěn ze země. Do roka byl místní biskup, druhá podpora institutu, převeden do Barcelony. Bonifácie zůstala na vedení sama a nedovolovala zásadních změn. Ze světských kněží byli pak biskupem jmenováni ředitelé pro tento institut, bez patřičného vztahu k němu a mezi sestry zaseli neshody. Ředitel kongregace v r.1882 přiměl Bonifácii k cestě do Gerony, aby zařídila sjednocení s dalšími domy kongregace založenými o. Fr. Butinou za jeho vyhnanství. Tak odstavil přestavenou komunity a rádkyni institutu. Dopadlo na ni pohrdání s pomluvou a mnohé urážky, na které odpovídala tichostí, pokorou a odpuštěním. Zlé jednání mělo za cíl její vystrnadění ze Salamanky.

Po jednání s biskupem odjela zakládat nové komunity s nazaretskou ideou do Zamory, kam dorazila i s matkou 25. 7. 1883. Zatím v jejím mateřinci v Salamance byly provedeny změny konstituce, která pocházela od o. Fr. Butiny. Dne 1. 7. 1901 papež Lev XIII. schválil Společnost od sv. Josefa s vyloučením domu v Zamoře. Když Bonifácie ani neobdržela odpověď Salamanského biskupa Tomáše Čamary, jela pohovořit se sestrami. Po příjezdu jí však bylo řečeno: "Máme příkaz vás nepřijímat". Se zlomeným srdcem plným žalu se vrátila do Zamory. Slovy "Nikdy se nevrátím do země, kde jsem se narodila, ani do milovaného domu Svaté Terezie"- uzamkla k záležitosti své rty. Celou skutečnost se komunita v Zamoře dozvěděla až po její smrti. Umírala s láskou a nadějí na sjednocení po její smrti.

Za necelého půldruhého roku po její smrti, 23. 1. 1907 byla komunita v Zamoře začleněna do ostatní části kongregace.

Byla blahořečena 9. 11. 2003 papežem Janem Pavlem II. a 23. 10. 2011 ji v Římě kanonizoval papež Benedikt XVI.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Skrze modlitbu se budu snažit otevřít poselství Svaté Rodiny.

Bože, Tys vedl svou služebnici Bonifácii cestou správného poznání a následování Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání vydávali o Tobě svědectví svou vírou i životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dominicus, presb. et fundator Ord. Prædicatorum (1221); Cyriacus, Largus (s. IV in.); Marinus, senex (asi 303-311); Eusebius, ep. Mediolanen (ca.462); Æmilianus, ep. Cyzicen (s. IX); Altmannus (1091); Maria Anna Rosa Caiani^♦ (1921); Maria a Cruce /Maria Helena/ Mac-Killop (1909); Vladimirus Laskowskiw (1940); Bonifatia Rodríguez Castro (1905); Secundus, Carpophorus (s. III ex./IV in.); Severianus, m. Albani (s. III ex./IV in.); Severus, presb. Viennen. (ca. s. V); Mummolus (678); Caiani^♦ (1921); Famianus (ca. 1150); Ioannes Felton^♦ (1570); Ioannes Fingley et Robertus Bickendike^♦ (1586); Maria Margarita (Maria Anna Rosa); Antonius Silvestre Moya^♦ (1936); Maria a Iesu Infante Baldillou y Bullit et IV soci^♦, Carmela a Sancto Philippo Neri (Nazaria); Gómez y Lezaun^♦, Clementia a Sancto Ioanne Baptista (Antonia); Riba y Mestres^♦, Presentatio a Sacra Familia (Paschalina); Gallén y Martí^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský