Gilduinus
| 27. ledna, připomínka | |
| Postavení: | jáhen |
| Úmrtí: | 1077 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1052 v Combourgu (Ille-et-Vilaine) jako syn hraběte Riwallena. Po vyšším vzdělání a odmítnutí vstupu do manželství se kolem roku 1072 stal v Dol kanovníkem. Bolestně prožíval mravní úpadek svého arcibiskupa Judaele, kterého pak papež Řehoř VII. na žádost bretonských biskupů v roce 1075 sesadil. Za nejvhodnějšího nástupce byl pak zvolen Gilduin, asi z důvodu ctnostného života i šlechtického původu. Gilduin, vyznačující se pokorou, protestoval a připomínal svůj nízký věk, ale nic nepomáhalo. Proto v doprovodu opata Evena putoval do Říma za papežem, kterého bretaňští biskupové prosili o potvrzení volby. Gilduin, považujíce se za příliš nehodného a málo schopného, navrhl Řehoři VII., aby místo něj jmenoval aribiskupem Evena. Papež návrh přijal.
Gilduin měl oprávněné obavy z hněvu své rodiny kvůli tomuto odmítnutí, a proto místo do Dol se vydal na pouť do Chartres. Onemocněl s vysokou horečkou a při zastávce u benediktinů v San Piede ve Vallèe 27. 1. 1077 zemřel. U jeho hrobu přibývalo zázraků, a proto 5.5. 1165 došlo k přenesení jeho relikvií, což znamenalo uznání svatosti.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Angela Merici (1540); Iulianus, m. Soræ (asi s. II.); Iulianus, m. prope Cenomanum (asi s. III. – IV.); Devota (asi 300); Marius, abbas (asi 550); Vitaliánus (672); Theodoricus, ep. Aurelianen (1022); Gilduinus (1077); Ioannes♦, ep. Morinen. (1130); Manfredus Settala♦ (1217); Rosalia du Verdier de la Sorinicre♦ (1794); Paulus Iosephus Nardini♦ (1862); Ioannes Maria Muzei seu Senex (1887); Henricus de Ossó y Cervelló (1896); Maria a Iesu Carolina Santocanale (1923); Georgius Matulaitis♦ (1927); Ioannes Schiavo ♦ (1967)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský