sv. Vavřinec

Laurentius, diaconus et m. Romæ

10. srpna, svátek
Postavení:	jáhen, mučedník
Úmrtí:	258
Patron:	archivářů, jáhnů, chudých, správců majetku, kuchařů, sklenářů, hasičů, duší v očistci; Španělska, města Říma a Florencie
Atributy:	almužna,bičování, jáhenská dalmatika, palma, rošt, sokol

ŽIVOTOPIS

Španěl, přijatý Sixtem II. do počtu sedmi římských jáhnů, měl krom jiných služeb za úkol i péči o chudé, nemocné a byl správcem církevního jmění. Za krutého pronásledování rozdal všechny peníze i cennosti církve chudým a když na něj bylo naléháno, aby je vydal, poukázal na nemocné a chudé se slovy: "Zde je naše věčné bohatství, které vždycky vynáší." To mu vyneslo mučení a vstup do Božího království z rozžhaveného roštu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

BOHATSTVÍ CÍRKVE SPOČÍVÁ V LÁSCE K NEJPOTŘEBNĚJŠÍM

Pocházel ze Španělska. Jeho rodiči prý byli Orancius a Patientie. V mládí přišel do Říma a za svého učitele si zvolil pozdějšího papeže Sixta, který tehdy byl knězem. Vavřinec vynikal ve ctnostech a byl velmi důsledný v otázkách mravní čistoty. Sixtus II. po zvolení za papeže r. 257 ho jmenoval na místo arcijáhna do čela římské církve. Stal se tak prvním ze sedmi římských jáhnů.

Jako arcijáhen byl Vavřinec i správcem církevního majetku a k jeho úkolům patřila i charitativní činnost v římské církvi. V té době, jak zmíněno u památky Sixta II. (7. 8.), císař Valerián velmi tvrdě pronásledoval křesťany. K dopadení a zabití papeže s jeho jáhny došlo v cemeteriu při bohoslužbě.

Jak uvádí sv. Ambrož ve IV.stol. a začátkem V. stol. papež sv. Damasus I., sv. Augustin, sv. Maimus Turínský i básník Prudencius, byl Vavřinec umučen ohněm o tři dny později. Historickou dokumentaci doplňuje a vybarvuje legendární zpracování, které zde vychází z historického jádra.

Není podstatné, zda skutečně před svou smrtí Sixtus II. s Vavřincem mluvil o urychleném rozdání všeho církevního jmění, přičemž mu papež předpověděl mučednickou smrt tři dny po něm, ale nejpříkladnější je jeho láska k církvi, k mystickému tělu Krista, kterého v této lásce následoval a pro ni se také stal tolik oslavovaným.

Vavřinec měl tři dny na to, aby pro pozemského krutovládce nachystal přehled všech církevních pokladů. Ty tři dny využil k tomu, aby všechno církevní jmění zhodnotil a zajistil podle evangelia. Měl "srdce na pravém místě" i dostatek moudrosti a také věděl, co se dá očekávat. Když po třech dnech pozemský soudce s dychtivostí chtěl vidět všechen církevní majetek, ukázal Vavřinec na všechny chudé a zubožené, na trpící vdovy a sirotky se slovy: "Pohleď, to je naše bohatství! Zde ti ukazuji poklad církve. Péče o něj, není jako mamon příčinou zla, ale v pravdě vede k většímu obohacení i k slávě."

Nevíme, zda tato významná slova bral soudce jako opovážlivý výsměch, podvod nebo i jinak, každopádně velmi rychle vymyslel za ně krutou pomstu. Císař zuřil. Žádné rychlé usmrcení jako v případě ostatních, ale bičování, mučení na skřipci s následným velmi pozvolným umučením ohněm. Řetězy byl připoután na rošt a opékán nad žhavými uhlíky, aby mu jejich žár působil co největší a nejdelší bolesti.

Sv. Ambrož vyslovil názor, že oheň Boží lásky, který měl sv. Vavřinec v srdci, byl mnohem silnější než oheň, který pálil jeho tělo. Proto nemohl přemoci jeho vnitřní pokoj a lásku, s níž se na roštu modlil za obrácení Říma. Vedle této skutečnosti jsou mu do úst vkládána i slova, jejichž humor má svědčit o jeho vnitřní síle a přijímání mučednické smrti s radostí. Podle legendy na císaře volal: "Dej mne obrátit! Z jedné strany jsem již upečen dost!" A pak ještě: "Už jsem upečen, je-li libo, jez!" A jeho poslední tichá slova patřila jen Bohu: "Děkuji ti, Pane, že jsem si zasloužil, abych prošel branou tvého království."

V blízkosti jeho hrobu byla už v roce 330 postavena basilika přispěním Konstantina Velikého a přímo nad hrobem dal vystavět basiliku v VI. stol. papež Pelagius II. (Dnes někde v těch místech stojí "sv. Vavřinec za hradbami" ze 13. stol.) K Vavřincově cti následovaly další chrámy nejen v Římě, kde jich během let údajně vyrostlo 34, ale i ve Španělsku a na mnoha dalších místech Evropy, později i v Americe. České země se mohou pochlubit 162 kostely, které mu byly zasvěceny. Je to odezva na jeho lásku k církvi.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu rozjímat o ceně lásky k chudým a pomíjejícnosti pozemského bohatství.

Bože, Tys naplnil svatého Vavřince žárem své lásky a dávals mu sílu, aby věrně konal jáhenskou službu a překonal všechny útrapy při mučení; nauč i nás následovat příklad jeho lásky: milovat, co miloval on, a zachovat věrnost tomu, co on svým životem vyznával. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Laurentius, diaconus et m. Romæ (258); Claudius Iosephus Jouffret de Bonnefont^♦, Franciscus François et Lazarus Tiersot* (1794); Franciscus Drzewiecki et Eduardus Grzymala^♦ (1942); martyres Alexandri (257); Blanus (s. VI); Archangelus Piacentini de Calataphino^♦ (1460); Augustinus Ota^♦ (1622); Iosephus Toledo Pellicer^♦ (1936); Ioannes Martorell Soria^♦ (1936); Petrus Mesonero Rodríguez^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský