Thomas de Aquino
| 28. ledna, památka | |
| Postavení: | kněz a učitel církve |
| Úmrtí: | 1274 |
| Patron: | dominikánů, filozofů, katolických škol a fakult, knihkupců, studentů, teologů, výrobců tužek a je vzýván při sporech o pravost nauky i jako ochránce za zlého počasí. |
| Atributy: | dominikán, drahokam, holubice, hvězda, kalich, kniha, lilie, monstrance, pero, slunce |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1225 jako syn hraběte Landolfa. Byl vychováván v montecassinském klášteře a později dán na vysokou školu do Neapole. Vstoupil do dominikánského kláštera, a proto byl rodnými bratry vězněn, aby nečinil vznešenému rodu hanbu a aby se vzdal úmyslu žít řeholním životem. Po 18 měsících se mu podařilo uprchnout zpět do kláštera, kde ihned složil řeholní sliby. Vzdělával se dále v Kolíně nad Rýnem. V Paříži se stal profesorem a doktorem bohosloví. Jako učitel a spisovatel dosáhl světové pověsti. Největším a nejznámějším jeho dílem je "Summa teologická" (v originále: „Summa teologica“). Odpovědi na všechny otázky hledal v modlitbě, která naplňovala jeho život. Přes svou vznešenost zůstal vždy poslušným a pokorným řeholníkem, který nechtěl nic pro sebe a vše konal z lásky k Bohu.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Z "NĚMÉHO VOLA" UČITEL CÍRKVE
Pocházel z početnější hraběcí rodiny, spřízněné s císařským rodem Hohenštaufů na severu Itálie. Historikové se na místě narození neshodují. Mohl to být zámek Roccasecca poblíž Monte Cassina nebo Kalabrie. Jeho otec Landolf byl hrabětem z Akvina (odtud jeho příjmení), byl pánem i na Lorettu a Belcastru. Matka Teodora pocházela z knížecího rodu v Normandii.
Rodiče dali Tomáše již v pěti letech na výchovu do montecassinského kláštera. Bylo to rozhodnutí otce, který chtěl mít jednoho syna opatem slavného kláštera. Tomáš byl velmi nadaný a již jako jedenáctiletý byl považován za schopného studia na vysoké škole. Své dospívání prožil na univerzitě v Neapoli při studiu filosofie. Mezi spolužáky volnější morálky se utvrdil v mravních zásadách a lásce k Bohu. Seznámil se s dominikány a s dokončením studia (mezi 16 a 20 lety) požádal o vstup do jejich řádu. To se nelíbilo příbuzným, a proto jako novic měl odcestovat do Říma a pak do Bologně. Jeho rodní bratři Landulf a Rinaldo s četou svých vojáků jej zastavili za Sienou a jako zajatce ho poslali do rodného Roccasecca. Tam ho čekala matka s jeho sestrami, aby jej prosbami, lichotkami i slzami přiměly vystoupit z řádu. Nepomohla ani krutost bratrů, kteří ho bili a roztrhali jeho řeholní oděv. Použili i prodejnou dívku, která ho měla svést. Vše bez úspěchu. Tomáš se ve vězení učil nazpaměť Písmu sv. a studoval spisy Aristotela a Lombarda. Nakonec za pomoci sester uprchl. Mladší, která jej chtěla více přemlouvat, získal pro řeholní povolání.
Tomáš odcestoval v doprovodu spolubratrů přes Neapol a Řím do Kolína nad Rýnem. Tam byl v letech 1248-1252 žákem dominikánského vědce a světce Alberta Velikého. Uplatnil tam také své filozoficko-teologické schopnosti, i když byl zpočátku pro dřívější zážitky samotářský a mlčenlivý, takže studenti mu dali přezdívku sicilský "Němý vůl." Profesoři předpovídali: "Oněmíme, až tento vůl promluví."
Albertem byl navržen pro katedru na pařížské univerzitě, kde učil v letech 1252-1259. Tomášovy schopnosti byly vynikající, ale na univerzitě bylo napětí, které nemělo daleko k otevřenému boji mezi světským duchovenstvem a žebravými řády. Tomáš měl i těžkosti pro Aristotelovu filozofii, které se držel dominikánský řád, ale prosazoval se věcnou argumentací a na druhé působil i svou skromností a zbožností. Dostal další přezdívku: "Doctor Angelicus" či "andělský učitel."
Každou svoji přípravu začínal modlitbou před křížem a jeho nejmilejší místo bylo před Nejsvětější svátostí. Kristu v eucharistii také předkládal své spisy a jemu věnoval své schopnosti, které uplatňoval k Boží cti a chvále. Na dotazy týkající se jeho moudrosti a učenosti odpovídal, že prostředky k pravé moudrosti jsou v modlitbě a postu a že před oltářem a pod křížem se naučil víc než z knih.
V roce 1259 byl profesor Tomáš Akvinský jmenován generálním kazatelem v Itálii, kam byl představenými povolán. Kazatelské činnosti se věnoval v Neapoli. Tři roky působil v papežské kurii v Orviete a ve Viterbu. Dva roky mimo jiné vedl i řádové studium v Římě. Na výzvu papeže Urbana IV. sestavil breviářové a mešní texty pro svátek Božího Těla.
Znovu se do Paříže na univerzitu vrátil v roce 1268 na příkaz generálního představeného řádu. V bouřlivé době obdivuhodně zvládl situaci a obhájil žebravé řády zejména spisy "O dokonalosti duchovního života" a "Proti pomlouvačům." Pak pokračoval v psaní svého největšího díla: "Summa teologie." V tomto díle, na němž pracoval od roku 1265 do smrti, shrnul všechna svá bohovědecká bádání.
Po vypuknutí stávky na univerzitě r.1273 byl Tomáš svými představenými znovu zavolán do Itálie, aby v Neapoli zřídil ústřední teologické učiliště řádu. Od konce roku jej začala sužovat nemoc, která souvisela s jeho vyčerpávající činností. Začal s přípravou na smrt a prožil částečné vidění nebe. Následkem nazírané dokonalosti pokládal své spisy za slámu a plevy.
Papež Řehoř X. svolal do Lyonu další rok všeobecný církevní sněm, na který pozval i Tomáše Akvinského. První zasedání sněmu bylo stanoveno na 1. 5. 1274. Tomáš se vydal na cestu i přes zdravotní potíže, smrt jej však zastavila 7. března v cisterciáckém klášteře ve Fossanuova.
V roce 1323 byl kanonizován, 28. 1. roku 1368 byly jeho ostatky přeneseny do Saint-Germain v Toulouse a v r.1567 byl vyhlášen za učitele církve. Patronem katolických škol je oficiálně od r.1880.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Dnes věnuji chvíli vzdělávání ve víře. Za pomůcku stačí k tomu kříž nebo svatostánek. Po vzoru sv. Tomáše začnu hledat v modlitbě nejdůležitější odpovědi pro život."Bože, původce moudrosti, Tys vedl svatého Tomáše, aby nám dal příklad horlivého úsilí o svatost a posvátnou vědu; pomáhej i nám ať rozumem poznáváme, čemu učil, a životem ho následujeme. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
(závěrečná modlitba breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Thomas de Aquino (1274); Ioannes, presb. apud Lingones (asi 554); Iacobus, eremita (s. VI); Iulianus, ep. Conchen (asi 1207); Bartholom♦, relig. Ordo Camald (1224); Iulianus Maunoir♦ (1683); Agatha Lin Zhao, Hieronymus Lu Tingmei et Laurentius Wang Bing (1858); Iosephus Freinademetz (1908); Moyses Tovini♦ (1930); Maria Aloysia Montesinos Ordu♦ (1937); Olympia (Olga) Bida♦ (1952)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský